Utrpěl rodinnou tragédii, pak na Euro nevzal Ramose. A teď se utká o finále

Ví, že cokoli se kdy stane na zeleném trávníku, přinese jen úspěch, nebo prohru, radost, či smutek. Emoci, ze které se vyspíte a zjistíte, že život jde dál. A ví také to, že nás čára osudu někdy vžene také do soubojů, ve kterých jde o mnohem víc. O život, který už se znovu neprobudí.

Právě takovou pětiměsíční bitvu o život sdílel Luis Enrique se svou devítiletou dcerkou Xanou. Rakovina mu ji nakonec vzala. Osudu se někdy nedá poručit a je to bezpochyby prožitek, který by ze své mysli nejraději škrtnul, vymazal. Nejde to. Ale ty temné chvíle mu alespoň poskytly nadhled nad záležitostmi, u který se jiní tváří, jako by šlo o otázky života a smrti. Jenže to tak není.

Luis Enrique ví, že jsou mnohem všednější. A tak už ho nerozhodí ani tisíc novinových či webových titulků o tom, že prý je blázen, co nevzal na Euro Sergia Ramose.

Pokud Španělsko na Euru selže, Luis Enrique bude tím největším loserem, shodovali se španělští fotbaloví experti vzácně i s místními novináři. Právě proto, že v nominaci scházelo jméno Sergia Ramose, jakož i jakéhokoli dalšího hráče z Realu Madrid. Navíc napsal na soupisku jen 24 jmen, namísto 26 možných a povolených, což v covidové době mnozí interpretovali jako hazard.

Svérázný Luis Enrique, současný kouč „La Roja“, si ještě před samotným startem Eura vyslechl své. Není divu. Španělsko po období své nadvlády nad evropským i světovým fotbalem (2008–2012) vyklidilo vyhřáté pozice, na které se dosud marně pokouší vrátit.

Enriqueho odvážná nominace na Euro byla pro mnohé španělské fanoušky za hranicí přijatelnosti. Dnes ale společně se svým výběrem stojí Luis Enrique na prahu finálových bran Eura. Stačí „jen“ vyřadit nečekaně suverénní Italy.

Za vším hledej Guardiolu

Luis Enrique má za sebou mimořádně bohatou hráčskou kariéru. Na hřišti operoval primárně na pozici záložníka, ale jako univerzál často nastupoval i v útoku. Luis Enrique nasbíral přes 150 startů za Real Madrid.

Navzdory jeho poctivým službám jej ale vedení klubu nemělo příliš v lásce, a tak si to jako volný hráč neváhal namířit rovnou k největšímu rivalovi v historické přetahované o španělský trůn, do katalánské Barcelony.

Tam ho zpočátku jakožto přeběhlíka tak trochu podezírali kdo ví z čeho, ale jakmile se osvědčil, vysloužil si tolik důvěry, že mu svěřili dokonce i kapitánskou pásku.

Když se v roce 2004 loučil s úspěšnou aktivní hráčskou kariérou, bylo jasné, že se s milovaným fotbalem Luis Enrique nadobro nerozchází. Ještě v kabině Barcelony se seznámil s jedním z nejuznávanějších manažerů současnosti, Pepem Guardiolou, se kterým našel záhy společnou řeč.

Guardiola s Luisem Enriquem byli schopni společně dlouhé hodiny diskutovat o fotbalových trendech, návaznostech na školu Johana Cruyffa a řadě dalších témat spjatých s jejich vlastní trenérskou vizí. Právě blízký vztah s Guardiolou položil podle všeho spolehlivé základy pro pozdější manažerskou kariéru Luise Enriqueho.

Běhej alespoň tak jako trenér

Luis Enrique je všeobecně vášnivým sportovcem, který i po aktivní kariéře zarytě posouvá své fyzické limity. V roce 2008 se například Enrique zúčastnil intenzivního Marathonu des Sables, kde se ti nejodvážnější atleti pokouší urazit 250 kilometrů v pouhých šesti dnech. A co je na tom nejdůležitější: na rozpálené Sahaře.

Známí španělského kouče na jeho adresu rádi vtipkují, že na začátku každoroční letní přípravy bývá právě Luis Enrique tím zdaleka nejlépe připraveným mužem na place. Už jako hráč byl Luis Enrique vždy přímo posedlý důrazem na fyzickou kondici a maximalizaci sportovního výkonu. Není divu, že zrovna on patřil mezi stěžejní průkopníky v otázce všeobecné osvěty stran zdravé výživy a významu posiloven ve světě profesionálního fotbalu.

Trenérský styl náročného Luise Enriqueho dokonale odráží jeho osobnost. Španělský stratég od svých svěřenců vyžaduje útočné pojetí hry s agresivním presinkem a obří dávkou nefalšovaného zápalu. Soudobé Španělsko je tak trochu Enriqueho pokusem o jeho vlastní hráčské ztělesnění.

„Enrique po nás vyžaduje maximální agresivitu. Jakmile ztratíme balon, chceme ho hned zpátky. Je to sice intenzivnější styl, ale jak vidíte, přináší nám to úspěch,“ komentoval španělský styl během Eura César Azpilicueta, legionář ve službách londýnské Chelsea.

Luis Enrique zejména v poslední dekádě jako manažer sbíral kromě blyštivých trofejí především cenné zkušenosti na trávnících, kde se potkává ta nejkvalitnější konkurence. Španělský kouč působil na prestižních fotbalových adresách římského AS či samotné Barcelony. Během pestré kariéry mu byl po boku klíčový asistent Robert Moreno, na kterého se Enrique neváhal obrátit vždy, když mu bylo nejhůř.

Životní zrada

V létě 2019, necelý rok poté, kdy Enrique přešel z Barcelony k národnímu týmu, mu osud navždy změnil život. Jeho teprve devítiletá dcera Xana v nemocnici tragicky podlehla následkům rakoviny po vyčerpávajícím pětiměsíčním boji.

Enrique byl psychicky na dně. I přesto, že post hlavního kouče fotbalové reprezentace není vyloženě každodenní prací, kouč si byl vědom, že potřebuje úprk od pracovních povinností a z osobních důvodů dočasně rezignoval.

Vedením španělského výběru Luis Enrique dočasně pověřil právě svého dlouholetého asistenta Roberta Morena. Ten mu veřejně slíbil, že až nastane čas, pro jeho návrat do funkce mu s radostí uvolní místo. Enrique se mezitím stáhl do ústraní a v rodinném kruhu se pokusil vyrovnat se s osudem své dcery.

Mezitím se Morenovi se španělským výběrem dařilo nad očekávání. Během Morenova působení Španělé nepoznali hořkost porážky a kvalifikací na Euro hladce prosvištěli přímo do základní skupiny. Po pěti měsících se rehabilitovaný Luis Enrique chystal dle domluvy vrátit zpět na lavičku, jenže rozjetý Moreno byl zásadně proti.

Moreno nakonec podlehl tlaku a odstoupil. Na jedné tiskové konferenci pak navrátilec Enrique prohlásil, že zrádce Moreno chtěl tým vést i na Euru bez ohledu na jejich dřívější domluvu. Z toho důvodu pro něho v realizačním týmu Enrique nenašel místo a tím skončilo jedno velké přátelství.

Ačkoliv život před dvěma lety srazil Luise Enriqueho na kolena, on sám hluboko v duši nikdy neztratil pozitivní víru a sebemenší zápal pro fotbal, svou dlouholetou lásku. Svérázný španělský trenér ukázal, že se v cestě za úspěchem nebojí riskovat i vlastní reputaci. Ví totiž dobře, že v životě jsou důležitější věci než počet hráčů Realu ve španělské nominaci na Euro. Enriqueho současné životní motto by tak mohlo znít, buď odvážnější než kdy dříve.

Enriqueho Španělsko vyzve v semifinále Eura favorizované Italy ve Wembley dnes večer od 21:00.