Hlavní obsah

„Už jen zmáčknout tlačítko.“ Vše o chytré karanténě a zákulisí jejího zrodu

Takhle má podle expertního týmu Covid19cz fungovat karanténa pro 21. století. Sdružení Covid19cz systém nabízí do celého světa. V Nizozemsku se český nápad dostal do finále výběrového řízení tamní vlády.Video: Youtube.com

 

Reklama

Technologické firmy zdarma připravily systém, který umožní, aby v karanténě zůstávali jen lidé nakažení koronavirem a jejich „kontakty“, tedy ti, kteří se mohli infikovat. 1. května se projekt chytré karantény má spustit naostro.

Článek

Zakladatel firmy CleverMaps Ondřej Tomas napínavě popisuje zrod projektu chytrá karanténa, který se má od pátku naplno rozběhnout a stát se hlavní strategií postupu proti koronavirové nákaze.

„Je to komplexní systém, který naběhl během dvou týdnů a fungoval a potom se během prvního měsíce roloval na celou republiku,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Mluví v něm o odlišnostech chytré karantény od „asijského systému“, o jistých nedorozuměních s hygienickými stanicemi, jež budou od pátku projekt povinně používat, i o překvapivé zkušenosti IT firem z nové spolupráce se státem.

Zároveň připomíná, že podle něho má chytrá karanténa jeden primát.

„Troufnu si tvrdit, že v takovém tempu ještě nic nevzniklo,“ říká Ondřej Tomas.

Foto: Archiv O. Tomase

„Chytrá karanténa za nás připravena je,“ říká zakladatel CleverMaps Ondřej Tomas.

Jak jste se dostal k projektu chytré karantény? Jaká je v něm vaše role?

Byl jsem u toho vlastně od začátku, od momentu, kdy vznikl ideový záměr vytvořit skupinu lidí a dobrovolníků Covid19cz, kteří se budou pokoušet pomáhat státu a občanům téhle země. Na začátku jsme se spojili s kluky od Kebooly, my už v tu dobu měli publikovanou mapu, kde jsme sledovali ekonomické dopady šíření viru po světě, a začali jsme se prostě bavit o tom, co můžeme udělat a jak rychle. Pak už to nabralo rychlý spád. V březnu byly aktivity Covid19cz na světě, 16. března jsme měli hotový prototyp centra pro trasování, měli jsme domluvu s mobilními operátory a s první bankou v České republice o tom, jak by bylo možné používat jejich data pro pomoc s trasováním. Pak už následovaly rozhovory s vládou a ministerstvy, uvolnění dat a od 20. března jsme ten systém měli v produkční verzi.

Teď máme konec dubna, očekává se, že projekt chytré karantény se naplno rozjede v pátek 1. května. Věříte tomu?

Ten systém se určitě dá plošně zapnout a spustit. V tom určitě žádný problém nevidím. Jako částečný problém dneska vidím v tom, že řešíme pozitivní stránku plošných opatření, kdy přírůstky nakažených nejsou nijak velké.

Takže problémem je paradoxně to, že tu právě nepřibývají stovky nakažených?

Vlastně teď se tady neděje nic z těch černých scénářů, které se staly v některých jiných zemích. Ať už je to ten samotný zahlcený zdravotní systém, nedostatky ventilátorů, nedostatek personálu, samozřejmě pak také nedostatek pracovníků, kteří mají pracovat na trasování, a podobně. Teď jsme vlastně ve stabilizovaném stavu a je otázka, co musí být připraveno pro chvíli, kdy se plošná opatření uvolní a začnou znovu vznikat náhodná ohniska šíření viru. Pak ty systémy budou teprve něco platné. V tuto chvíli se dá říct, že si s tím spíš jenom hrajeme a testujeme to. Protože počet případů je prostě nízký.

Co je chytrá karanténa?

Chytrá karanténa pomůže v dalších vlnách pandemie koronaviru. I bez plošných zákazů a kolapsu ekonomiky.

Hygienici ve spolupráci s armádou či mediky a hlavně s pomocí moderních technologií zvládnou do tří dnů vytipovat nakažené i jejich kontakty.

Nový informační systém Daktela, pilíř chytré karantény, dosavadní práci hygieniků mění. Ve specializovaném call centru epidemiologové i za pomoci mediků obvolávají nakažené a po jejich souhlasu s využitím dat z mobilu i platebních karet tvoří takzvané vzpomínkové mapy.

Díky až pět dní starým datům z mobilu i platební karty si nemocní mohou lépe vzpomenout, kde přesně se pohybovali. Snáze a hlavně rychle je tak možné najít lidi, kteří se s nakaženým na příslušných místech potkali, a mohli se od něho tudíž nakazit.

Tito lidé půjdou do dvoutýdenní karantény, aby sami nemoc případně nešířili dál.

Teď se opravdu počty nových případů počítají na desítky, ale nejspíš je to jen dočasný stav. Epidemiolog Roman Prymula minulý týden řekl, že projekt chytré karantény má být jakousi protiváhou rozvolňování zákazů a omezení, neboť to s sebou přinese stovky nových případů denně. Máte za to, že je chytrá karanténa připravena tak, aby opravdu od 1. května všechny tyto nové případy zachytila a lidi, kteří přijdou do kontaktu s nakaženým, umístila do karantény?

Za nás ano. Za nás připravena je. Bude to fungovat. Bude samozřejmě záležet na tom, kde ta ohniska potom budou vznikat a jak rychle bude celý ten systém schopen reagovat. Teď nemyslím ten IT systém, ale celý ten lidskoprocesní systém.

Snáz se odhalí přenašeči bez příznaků

Narážíte na přístup hygieniků, kteří budou těmi správci systému chytré karantény? Premiér Babiš o víkendu prohlásil, že hygienikům „chytrá karanténa trošku vadí“. Reagoval tím na dopis šedesáti z nich, že jim to neurychluje práci a že oni odmítají být „zadržovatelem pokroku“. Proč tam podle vás vzniklo tohle nedorozumění?

Oni v tom dopise říkají, že při nízkých počtech případů chytrá karanténa dohledání kontaktů neurychluje. To je pravda. Já bych dokonce řekl, že to dohledání kontaktů je delší, protože když se používají kompletní data ze vzpomínkové mapy, většina těch trasovaných lidí si vzpomene na víc údajů. To znamená, že i ten rozhovor s nimi bude spíš i delší. Stejně tak návazných kontaktů je víc, to znamená, že je s tím vlastně víc práce. A ta práce je větší a složitější, ale znamená to, že dostaneme víc kontaktů, u kterých může odborník rozhodnout, zda se mohly nakazit. Takže se tak odhalí potenciální přenašeči bez příznaků. To, co jsem trochu vnímal ze strany hygieniků jako něco, co se jim úplně nelíbí, je ta standardizace průběhu rozhovoru.

Co to znamená?

Aby se mohl ten trasovací rozhovor s nakaženým člověkem odvíjet a získávat od něj data v systému trasovacího call centra, jsou hygienici nuceni používat jednotný takzvaný call skript. To znamená skript hovoru, který teče tak, jak je předepsaný. To je něco, co se jim úplně nelíbí, protože tvrdí, že chtějí mít naprosto individuální přístup, chtějí se věnovat každému pacientovi zvlášť podle toho, jaké jsou jeho potřeby a možnosti, a nechtějí se nutně řídit jednotným návodem.

Ten jednotný call skript, jak to nazýváte, popisuje konkrétní situace a je striktně dáno, jak mají dotazy na sebe navazovat, aby to bylo kompatibilní s daty napříč republikou?

Přesně tak. Ten call skript je jednotný, vede operátora tím hovorem. A tak, jak ho vede, on v něm vyplňuje políčka v počítači a zapisuje je. A díky tomu jsou pak z toho hovoru strukturována data, která se dají porovnat vzájemně přes republiku. Dají se vyhodnocovat, dá se s tím jak procesně, tak analyticky pracovat. To je obrovská výhoda tohoto systému. Je to vůbec ta základní změna, která tam probíhá: z té metody tužka–papír nebo poznámkový blok v počítači se chceme dostat k systému jednotného a shodného záznamu údajů v jednotném systému tak, aby byl použitelný napříč republikou, ať je voláno odkudkoliv.

Víc případů se bez chytré karantény nezvládne

Do spuštění chytré karantény zbývá poslední den. Máte za to, že už jste se přes ten blok hygieniků, promítnutý do jejich dopisu, dostali?

To vám vlastně nedokážu říct, protože hygienici v tom dopise tvrdí, že pakliže budou počty malé, jako jsou dnes, nevidí v systému chytré karantény přidanou hodnotu, ale že je spíš zdržuje. Ale pakliže ta čísla vzrostou, že ten systém své opodstatnění má. Já s nimi souhlasím, ten systém je opravdu navržený pro situace, kdy nakažených bude rychle přibývat, a je potřeba rychle zasáhnout – kdykoliv a kdekoliv v republice. Jen my si myslíme, že připraveni na takovou situaci už musíme být dnes. Není možné čekat, až taková situace vznikne.

Denní nárůst počtu nakažených je opravdu v posledních dvou týdnech nižší, přesto ale musím ocitovat jednu větu Romana Prymuly z minulého týdne, že zpracování dat od nakažených lidí se liší kraj od kraje: někde se to blíží té žádoucí hodnotě v řádu pár dnů, ale jinde je to třeba osm devět dní, než se vystopují všechny kontakty nakaženého, což už je vážný problém.

Ano, to je určitě problém a je namístě ho řešit. Jednotlivé krajské hygienické stanice jsou relativně nezávislé, každá trasuje svým vlastním způsobem. Například: my jsme testovali chytrou karanténu v Brně, kdy nových případů bylo velmi málo. Ale vedle toho mezitím některé jiné kraje zažívaly velký nápor nově pozitivně testovaných. A zrovna to nebyly kraje, které měly k dispozici tuto technologii, nemohly ji tedy v danou chvíli využít. V tom přesně tkví důvod, proč je potřeba mít jednotný systém, nejen IT, ale mít případně i možnost, aby si kraje vzájemně vypomáhaly nebo aby sdílely zdroje nebo byly doplněny o zdroje centrální. To je ta úplně nejlepší varianta, jež vychází ze zemí, které virus zvládají nebo zvládly a také byly ve složitější situaci, než je Česká republika.

Jak to tam funguje?

Všechny bez výjimky přistoupily na to, že mají distribuovaná hygienická pracoviště, která fungují standardním způsobem, a ta jsou doplněna buď o jedno, nebo dokonce několik centrálních pracovišť, call center, která jsou schopna zvládat velký nápor. Pro představu – v Jižní Koreji se bavíme o desetitisících trasovačích takovýchto call center. Irsko, které je nám podobnější velikostí, jich má 1 500. Vyškolilo je během dvou týdnů, aby právě tím jednotným způsobem mohli trasovat.

Jak je důležité mít trasovače

Jestli to dobře chápu, znamená to, že když v některé oblasti vypukne místní epidemie, je nutné na to nasadit mnohem víc lidí, takzvaných trasovačů, než kolik dnes umožňuje kapacita místní hygienické stanice?

Je to tak. V danou chvíli může být nutné nasadit třeba 300 nebo 500 operátorů. Ti, co nejrychleji odbaví všechny kontakty, které tam jsou. A když toto zvládneme udělat v řádu hodin, ohnisko té infekce stejně jako návazné kontakty máme podchycené mnohem rychleji. A to se dá zařídit jedině masivním nasazením zdrojů. To za nás ta technologie neudělá. Ta nám jen umožní dostat správné vstupy a data správně zaznamenat.

Mimochodem: kolik takzvaných trasovačů je dnes nasazeno do akce, když v nějakém městě vypukne epidemie? Kolik lidí tam místní hygienická stanice může nasadit?

V zásadě se dá říct, že u každé krajské hygienické stanice se ten náš systém dostane k rukám zhruba třiceti až čtyřiceti lidí. Když to poskládáme po celé republice, tak se bavíme zhruba o 600 uživatelích.

A ti jsou schopni volat. V Irsku jste ale mluvil o nových 1 500 trasovačích…

Ano, ti jsou ale nad rámec těch jejich hygienických stanic. To jsou aditivní zdroje. Ty se přidávají stejně jako v Jižní Koreji a v dalších státech ke stávajícím hygienickým stanicím a přebírají si rychle případy, které lokální hygieny nezvládají odbavit. Lokální hygienické stanice se tak mohou věnovat nejsložitějším případům a dávat jim náležitou epidemiologickou péči. Jde o to, co nejrychleji odbavit objem těch hovorů. Když u nás dnes vypukne někde ohnisko epidemie, můžeme tam nasadit třicet místních trasovačů, ale pravděpodobně to bude málo, protože v tu chvíli jich budeme potřebovat třeba desetkrát dvacetkrát víc, aby to rychle odbavili.

Nicméně my budeme i s chytrou karanténou závislí pouze na silách hygieniků, žádní další přidaní trasovači do toho systému nevstoupí, nebudou volat nakaženým a jejich kontaktům. Pochopil jsem to dobře?

V tuto chvíli se počítá skutečně jen s kapacitami hygienických stanic. Ale je potřeba nezapomínat na další vyškolené zdroje, které se rekrutovaly zejména z armádních mediků. Ti jsou připraveni na to, aby jednotlivým krajským hygienických stanicím pomáhali. A tam je celá řada dalších zdrojů, které je možné aktivovat a které jsou schopny volat.

To je tedy záloha pro případ, že to krajské hygienické stanice kvůli množství případů přestanou zvládat?

Ano. víceméně ano.

Regionální ohniska ukazují, že vir tu zůstává

Mám ale za to, že na začátku jste v systému chytré karantény počítali s tím, že v call centru budou ti trasovači i nezávislí na hygienických stanicích. Je to tak?

My jsme počítali s tím, že vznikne centrální tým s vyškolenými mediky, který bude obhospodařovat trasovací hovory, protože jsme předpokládali mnohem vyšší čísla nakažených, než dneska máme. Bylo nám jasné, že to hygieny nemohou zvládnout. Představa byla taková, že hygienici budou řídit ten proces, budou naslouchat hovorům, budou u nich asistovat a budou na základě získaných dat rozhodovat o umístění lidí do karantény a budou podporovat celý ten systém, ale nebudou sami volat a vést rozhovory.

To se nakonec nestalo.

My jsme prostě nenarazili na limity toho současného systému. Nikdy jsme je nepřekročili. Nebo jen lokálně v rámci jednoho kraje, například na Olomoucku, kde zrovna vzniklo ohnisko. Ale samozřejmě na začátku jsme si mysleli, že počty nakažených tu porostou tak jako v jiných zemích, že bude mnohem větší potřeba rychlé cílené karantény, hospitalizace a pak i umísťování lidí na plicní ventilace…

Což se naštěstí nestalo a hygienické stanice to de facto zvládaly…

Ano. Jsme samozřejmě rádi za situaci, kterou tady dnes máme. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet po rozvolnění pravidel, kdy se nárůsty případů dají logicky předpokládat. Stačí se podívat na to, že aktuálně vznikají nová regionální ohniska nemoci. To naznačuje, že vir není pryč. Musíme se nachystat na dlouhodobé řešení. Vir tu s námi může být i šest měsíců či rok a po tak dlouhou dobu nejsou plošná opatření únosná, a to nejen ekonomicky.

Chceme systém jen podpořit, ne měnit

Vrátil bych se na začátek k vaší počáteční ideji připravit pro stát projekt chytré karantény. Měli jste vy a vaše firmy stejně jako další účastníci projektu od začátku jasno, že tento projekt připravíte pro stát zdarma?

Od začátku jsme k tomu přistupovali transparentně vůči státu. Přišli jsme za státem a řekli jsme: Máme tady dobrovolnickou aktivitu jedinců a firem, jsme připraveni tak a tak pomoci, vymysleli jsme systémy, které by mohly podpořit současný proces. A to slovo podpořit bych zdůraznil. Ten proces, jak fungují hygieny a jak funguje trasování, nechceme měnit. Hledali jsme cesty, jak jej jen podpořit daty a technologiemi.

Vnesli jste do něj i data od telefonních operátorů a od bank, to je výrazná změna.

To je něco, co pomůže trasovanému člověku si vzpomenout, kde se pohyboval. Ale jinak ten proces probíhá dál stejně. S telco operátory jsme byli už předdomluveni a s tím jsme přišli za státem. Přinesli jsme již hotové řešení ve smyslu: Podívejte, takovéto věci se dají dělat, myslíme si, že by to mohlo pomoci. A pro případ, že i tady budou vysoké počty nakažených, tak takový systém bude třeba. Podívejte se na to, jak to bylo v Koreji, Hongkongu, Singapuru a podobně. Přišli jsme ale také rovnou s konceptem, že to stavíme na výslovném souhlasu lidí s použitím jejich dat.

To v té Asii neměli, tam to použili i bez souhlasů.

A tento asijský model jsme nenavrhovali… Navrhli jsme, že systém pro stát postavíme a připravíme zdarma. A to se také stalo. Je ale důležité říct, že jsme to dělali na základě intenzivní diskuse se státem. Není to tak, že by se parta šílených ajťáků zavřela v garáži a tam vymyslela nějaký IT systém a ten potom přinesla.

Kdo byl na začátku vaším partnerem v té diskusi za stát?

Ono se to od začátku moc nezměnilo. Bylo v tom ministerstvo zdravotnictví, bylo v tom ministerstvo vnitra, později i armáda nebo členové generálního štábu a další lidé z krizového štábu.

Pro stát jste to zadarmo připravili, zadarmo školíte jednotlivé hygienické stanice, aby to uměly používat. Zeptám se, jak dlouho si můžete dovolit takto zadarmo pracovat? Nebo jinak: kdy z toho budete chtít odejít a necháte to státu, ať chytrou karanténu provozuje sám?

My hlavně nechceme, aby nastala situace, kdy je potřeba ten systém někde měnit nebo rozvíjet a stát by k tomu neměl podporu. To znamená, že je určitě namístě – a tu diskusi už vedeme – dostat ten systém do běžné operativy. Přesně tak, jak o tom mluvíte. Aby si mohl stát ten systém provozovat, aby si mohl případně vypisovat řízení na to, kdo bude systém podporovat, provádět servisní činnosti nebo školení a podobně. To je teď téma k řešení. Včetně toho, že se ten systém samozřejmě nemusí používat vůbec, pakliže prostě epidemie ustoupí, nebudou přibývat nakažení, dosavadní systémy to budou zvládat a nebude tady důvod mít tu nový systém chytré karantény. Zároveň je možné mít ho ve spícím módu, mít vyškolené lidi, mít připravené procesy, mít možnost zmáčknout tlačítko a ten systém spustit v případě, kdy tu něco podobného propukne.

„Šmírování prostě a jednoduše není možné“

Co tím vším vlastně technologické firmy získaly? Jakou zkušenost nebo dovednost?

Spoustu nových zkušeností. Pro řadu z nás to byla první zkušenost spolupráce se státem nebo se státními organizacemi. To určitě za nás bylo něco nového, něco jsme se naučili, něco nám to dalo. Nemyslím finančně, ale z pohledu zkušeností.

A co vám nejvíc vyrazilo dech?

Všechno se to odehrávalo v takové rychlosti a kalupu, že nebyl moc čas nad takovými věcmi přemýšlet. Ale když se na to teď dívám zpětně, je neuvěřitelné, že jsme to celé dali dohromady tak rychle: za necelé dva týdny jsme to dali do provozu a teď v posledních týdnech to zavádíme do praxe. A na tom všem mě překvapuje – pozitivně – že to vůbec bylo možné, že se to celé stalo, že se to odehrálo a že jsme se domluvili se státem, že stát na to kývl, že se uvolnila data od operátorů a že, troufnu si tvrdit, v historii státu vznikl takhle komplexní systém, který by naběhl během dvou týdnů a fungoval a potom se během prvního měsíce roloval na celou republiku. V takovém tempu si myslím, že ještě nic nevzniklo.

Poslední otázka: co byste vzkázal lidem, kteří mají pocit, že systém chytré karantény jim poleze do soukromích dat a bude s nimi pracovat proti jejich vědomí?

To prostě a jednoduše není možné. Ten systém není postaven na to, aby někdo mohl někoho šmírovat. Jediná osobní data, která se v celém tom systému používají, je kombinace lokačních dat z vašeho telefonu pro případ, že je s vámi voláno jako s nakaženým kontaktem. A i pro tento případ musíte dát jasný a výslovný souhlas s tím, že taková data mohou být použita. A teprve po udělení takového souhlasu jsou osloveni operátoři a banky, aby taková data vydali, a poté nastává ten trasovací telefonní hovor, během kterého se ta data použijí. A ihned po jeho skončení jsou data zase smazána. To znamená, že je nikdo nevidí, nikde se neukládají, není možné je zpětně vyhodnocovat, není možné je kombinovat, jakkoliv je zneužít. Prostě využijí se vždy v daný moment – je to ten jeden jediný případ toho telefonního hovoru. Pomohou lidem vzpomenout si, koho a kde mohli potkat a případně nakazit, a umožní to umístit tyto potencionální další pacienty do karantény. Aby nemuseli být v karanténě úplně všichni, jako to bylo dosud.

Reklama

Související témata:

Doporučované