Hlavní obsah

Karanténa v Číně? Zamknou vás a nosí i shnilé jídlo, říká analytička

Foto: Profimedia.cz

Snímek čínské státní agentury Sin-chua z provincie Ťi-lin. Pracovníci roznášejí nákupy do karanténních oblastí.

Reklama

Být v karanténě je nepříjemné samo o sobě. Být v karanténě v Číně je pak paradoxně až hazard se zdravím. O místních poměrech a trestech za porušení covidových pravidel pro SZ promluvila čínská analytička Ja-čchiou Wang.

Článek

Čína, která se měsíce chlubí „vypleněním“ koronavirových epicenter, přestává v posledních dnech počítat nově nakažené na prstech jedné ruky. Českou optikou jsou jejich desítky nových případů denně v poměru s počtem obyvatel nicotné, Čína však nic nenechává náhodě. A to platí i pro systém kontroly dodržování karanténních opatření.

Čínskou optikou by pak byl nepochopitelný benevolentní přístup Česka k dodržování nařízení vlastně jakéhokoli charakteru. Co se stane, když Čech během karantény vyleze vynést koš, projde se kolem domu, či si zajde do lékárny pro nejnutnější? Zřejmě nic. Číňanova fantazie by však mohla být mnohem bujnější.

Současná čínská epicentra jsou i v porovnání s běžnou situací na čínské pevnině ostrůvky nesvobody. Zneužívání pravomocí ve jménu udržování bezpečné covidové situace se dostalo i do hledáčku organizace Human Rights Watch (HRW). A že je čeho si všímat – čínští úředníci utěsňující dveře bytů, aby zabránili lidem opustit své domovy, přivazující je ke stromům či kovovým potrubím za údajné porušení prostého nařízení „zůstaňte doma“. Videa šířená v internetovém prostředí ukazují i obyvatele zoufale křičící z oken svých domácích vězení. V Sin-ťiangu úřady nutily obyvatele pít tradiční čínskou medicínu.

Na dodržování nevyřčených covidových pravidel dohlíží pověřené skupiny, které nenechávají nic náhodě. Seznam Zprávy pro přiblížení těžko představitelné situace v Číně požádaly o komentář Ja-čchiou Wang, čínskou analytičku z organizace HRW. Právě sklony pořádkových kontrol zacházet za křehkou hranici lidských práv organizace zaregistrovala a přidala se k výzvám na upuštění od těchto praktik.

Čína dle HRW rozjela rozsáhlou kampaň proti lidem usilujícím jednak o ukončení takového zneužívání. Navíc rostou důkazy nasvědčující tomu, že úřady obtěžují a zastrašují ty, kteří se snaží odkrývat notorické tutlání čínské strany. Jestliže vůbec lze hovořit o dodržování lidských práv v Číně, pak určitě ne v případě těch, na které byla uvalena karanténa.

Aby se zabránilo šíření koronaviru, uložila čínská vláda od konce ledna do začátku dubna 2020 drakonická opatření k omezení pohybu nejdřív v jedenáctimilionovém Wu-chanu. Zastavila cesty letadlem a vlaky, stopla všechny lidi opouštějící město v autobusech či trajektech. V červenci a srpnu zavedly úřady obdobná omezení v severozápadní oblasti Sin-ťiang, kde se tou dobou mezi miliony lidí vyskytla nákaza pouze mezi jednotlivci. V současné době je pak situace nejhorší na severozápadě země. Odtud také pocházejí zmíněná videa dokazující vymáhání poslušnosti čínskými úřady.

Kdo je Ja-čchiou Wang?

Ja-čchiou Wang je čínskou výzkumnicí v organizaci Human Rights Watch. Oblastí její působnosti je cenzura internetu, svoboda projevu, ochrana lidských práv a civilních práv obyvatel a práva žen. Wang se narodila a vyrostla v Číně, vystudovala magisterský obor Mezinárodní vztahy na univerzitě George Washingtona. Její články se objevují v médiích, jako je Foreign Policy, The Atlantic, The Washington Post, přispívá svými komentáři pro BBC, New York Times a další. Před svou spoluprací s Human Rights Watch pracovala ve Výboru na ochranu novinářů, nevládní organizaci se sídlem v New Yorku.

Foto: Yaqiu Wang

Analytička Human Rights Watch Ja-čchiou Wang.

Mezinárodní právo v oblasti lidských práv vyžaduje, aby vládní omezení práv z důvodů veřejného zdraví byla zákonná, nezbytná a přiměřená. V případě zavedení karantény nebo uzamčení jsou úřady povinny zajistit přístup k jídlu, vodě či zdravotní péči.

V Číně však problém dle Ja-čchiou Wang začíná hned v tom, že neexistuje jasný výčet toho, co lidé vlastně mohou a nemohou dělat. „V tomto ohledu neexistují žádná národní pravidla. Obecně lze říci, že vláda na vyšší úrovni rozhoduje o tom, zda uloží lockdown, ale vláda na nižší úrovni přijme vlastní rozhodnutí o realizaci lockdownu,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Ja-čchiou Wang systém rozdělení pravomocí.

Méně nakažených, více odměn

Analytička dodává, že právě na provinčních úrovních jsou úředníci motivováni k dobrým výsledkům. „Práce místních samospráv je poháněna malým počtem nakažených, protože jejich výkon je posuzován podle toho, kolik lidí v jejich okrese je nakaženo, hospitalizováno a kolik jich zemřelo. Proto tu jsou ta nelidská opatření prováděná některými místními vládami, jako je barikádování dveří bytů a svazování lidí ke stromu, kteří porušují pravidla,“ pokračuje a připomíná jeden z oblíbených „manýrů“ pořádkových kontrol – přivazování lidí k pevným bodům, jako jsou pouliční lampy, stromy, potrubí. Ale to jen v případě, že mají dotyční takové štěstí, že mohou vylézt z domu ven. V případě, že v oblasti působí přemotivovaný člen pořádkové kontroly, může se stát, že karanténou povinní se ocitnou zabarikádovaní doma bez jídla a potřebných léků.

„Léky a jídlo mají dodávat úředníci komunity, tedy ti stejní, kteří přivazují lidi ke stromu nebo kovové tyči, ve spolupráci se soukromými společnostmi. Ale není to dostatečné. Mnoho lidí trpí nedostatečným přístupem k jídlu, životním potřebám a lékařské péči. Na čínských sociálních sítích existuje řada stížností na to, že lidé uzamčení doma mají hlad, protože si nemohou jít koupit jídlo, jídlo dodávané vládou je shnilé, není ho dost, nemohou dostat léky, které skutečně potřebují, protože trpí i jinými nemocemi, ale nemohou navštívit lékaře atd.,“ popisuje Ja-čchiou Wang.

„Musíme ale mít na paměti, že ty případy, které se dostávají na povrch, jsou jenom špičkou ledovce. Jednak spousta lidí, kteří těmito drakonickými omezeními trpí, si skutečně nikam nechodí stěžovat. A za druhé, Číňané moc dobře vědí, že za stížnosti na vládu mohou být potrestáni, takže tady funguje rozšířená autocenzura.“

O nevýživných balíčcích, které zajišťuje vláda, informují i média v Hongkongu. Pod zámkem se nachází přibližně 200 budov a dopravovat jim potraviny začal být oříšek. Na stížnosti místních, že nemohou celé dny nemít teplé jídlo a zeleninu, hongkongské úřady odpověděly, že balíčky dostávají potřební a musí stačit chléb, menší svačiny a ovoce, případně instantní nudle. Smůlu pak mají zejména komunity, například muslimové nebo třeba i vegetariáni, kterým doma přistane konzerva vepřového masa. „Tohle je jedna věc, větším problémem je, že nemám čím konzervy otevřít,“ svěřil se médiím Bangladéšan Jordan-Manik Mohammad.

Umlčet a zapomenout

Nelze se pozastavit nad tím, jak čínská vláda manipuluje s komplexním příběhem o pandemii. Rok od wuchanského 76denního lockdownu pořádá výstavy prodávající vlastní narativ o pandemii, kde Čína není prvotní viník, nýbrž mučedník a fénix, co po těžké bitvě vstal z popela. Číňané sice nezapomínají, jejich paměť je však pro jejich vlastní dobro tvárná. Jak ale zapomenou na fyzické tresty blížící se mučicím aktivitám?

„Především je tu ta obrovsky rozsáhlá autocenzura. Pokud žijete v Číně, víte, že vláda se kritizovat prostě nemá, takže zjistit, co se ve skutečnosti děje v hlavách těchto lidí, je v podstatě nemožné. Ale zmínila bych, že v jednom případě Číňané dokážou tento tvrdohlavý přístup ocenit – když vidí, jaká je situace v Evropě nebo USA. Samozřejmě lze očekávat, že lidé žijící v lockdownových oblastech (což vzhledem k velikosti Číny není až taková plocha) toto jednání vnímají jako příliš extrémní,“ vysvětluje analytička HRW.

Jestli má čínský příběh skutečně nějaké mučedníky, tak to jsou občanští novináři, kteří jsou vedle běžných občanů dalšími utlačovanými. „Příběh čínské vlády o tom, že zvítězila ve válce s covidem-19, je podmíněn umlčováním těch, kteří hovoří o selháních vládní pandemické reakce a zneužívání spáchaném pod záminkou zastavení šíření viru,“ říká Ja-čchiou.

„Lidé už tak utrpěli škody a ponižování obětí zneužíváním jich a jejich rodin je kruté.“ Po boku vlády se pak postavily i sociální platformy, jako je WeChat, který po posledních aktualizacích pozbyl veškerých příslibů zachování anonymity uživatelů. Šance na aktivismus, který se v historii zdravotnických krizí v Číně probouzel pravidelně, jsou tak zabíjeny hned v zárodku.

Podle právníků a novinářů spolupracujících s HRW volá o pomoc v porovnání s předchozími roky čím dál méně lidí. HRW připomínají například kauzu s otráveným mlékem z roku 2008. Zatímco celý svět sledoval velkolepé ohňostroje zahajovacího ceremoniálu olympijských her v Pekingu, na pozadí honosné akce probíhala zdravotnická krize v hlavní roli s těmi nejohroženějšími – dětmi. Po prokázání toxických látek v hračkách, krmivech pro psy a oblíbených knedlíčcích se objevila také otrávená mléka pro kojence.

Sušené mléko obsahovalo toxické látky způsobující otravy kojenců vedoucí k jejich smrti. Už tehdy se prokázala síla mediální cenzury – sám čínský gigant v oblasti mléčných výrobků Sanlu Group požádal vládní úředníky v provincii Che-pej, aby „zvýšili kontrolu a koordinaci médií“, která se o toxickém sušeném mléku pokoušela informovat. A byl vyslyšen.

Reklama

Doporučované