V Číně se rodí nejméně dětí za 60 let, v ohrožení je stabilita celé země

Celková populace Číny v roce 2019 překročila 1,4 miliardy a oficiálně se stala první zemí, která tuto hranici přesáhla. Počtem obyvatel v Číně v minulosti hýbalo leccos – od následků Velkého skoku a hladomorů po snahy porodnost uměle potlačit politikou jednoho dítěte.

Po letech se ale nad Čínou vznáší hrozba demografické krize, která by mohla přetvořit strukturu čínské společnosti a ohrozit její ekonomickou životaschopnost. Počet dětí narozených v Číně v loňském roce je nejmenší za poslední desetiletí, píší New York Times.

Boj s nízkou mírou porodnosti a stárnutím populace trápí spoustu zemí. Čínu však tyto skutečnosti stresují obzvlášť. V zemi, kde je kvůli nedostatečně rozvinutému systému sociálního zabezpečení zvykem, že se děti po všech stránkách starají o své stárnoucí rodiče, vzniká nový problém.

Mladým párům hrozí, že břemeno péče o jeho i její rodiče a financování výdajů na zdravotní péči budou muset zvládat bez podpory sourozenců, které jednoduše nemají.

Podle údajů Národního statistického úřadu se v Číně v roce 2019 narodilo asi 14,6 milionu dětí, o čtyři procenta méně než předchozí rok. Statistiky hlásí i nejnižší oficiální počet narozených od roku 1961, kdy skončil dlouhotrvající hladomor, který si vyžádal miliony mrtvých. Tehdy se narodilo 11,8 milionu dětí. Míra porodnosti (počet dětí na jednu ženu) v Číně v loňském roce je nejnižší od založení Čínské lidové republiky v roce 1949.

Pokud bude porodnost i nadále klesat a střední délka života prodlužovat, nebude mít Čína dostatek ekonomicky aktivního obyvatelstva. V ohrožení je tak i nejrychleji rostoucí segment populace, senioři.

Aby toho nebylo málo, podle výzkumu Čínské akademie sociálních věd vyčerpá státní penzijní fond do roku 2035 veškeré finance. Do státního penzijního fondu tečou peníze z daní pracujících, kterých se současnou demografickou situací bude zoufalý nedostatek.

Navzdory hrozící krizi a znepokojivému poklesu porodnosti si ale čínská vláda stále udržuje nad reprodukcí svých občanů kontrolu.

Vládnoucí komunistická strana po třicet let hledala způsob, jakým zamezit obrovskému nárůstu čínské populace. Jako ideální cestu zvolila v roce 1979 politiku jednoho dítěte. Umělé snížení populace vedlo k obrovskému nárůstu potratů a sterilizací. V roce 2015, kdy došlo přímo k propadu porodnosti, znepokojená vláda povolila párům mít druhé dítě.

Postoje čínské vlády jsou ale k potenciálním rodičům smíšené. Na jedné straně se je snaží k rodičovství podpořit, na straně druhé za porušení restrikcí pokutuje například svobodné ženy vychovávající dítě. Zakázáno je i využívání reprodukčních technologií jako je zmražování vajíček.

Porodnost v Číně klesá poslední tři roky. Silnější rok zaznamenaly statistiky v roce 2016, kdy vláda ukončila politiku jednoho dítěte s nadějí, že novorozenců bude trvale přibývat. Vidinu rodin se dvěma dětmi ale Číňané nenaplňují.

Zvyšování porodnosti nenapomáhají ani společenské trendy a finanční situace mladých.

Čínské ženy se stávají vzdělanou pracovní silou a nevidí manželství jako nezbytné pro vlastní finanční jistotu. Životní náklady pro čínské páry se zvyšují, jejich zaměstnání vyžaduje více času a energie a na další dítě nezbývá prostor ani čas.

„Je to společnost, kde se nikdo nechce brát a lidé si děti dovolit nemohou,“ uvedl pro New York Times Wang Feng, sociolog na Kalifornské univerzitě. „Když se na věc zaměříme do hloubky, mohli bychom začít přemýšlet, co se s čínskou společností stane, nejen z demografického, ale i společenského hlediska.“

Cena za vzdělání, bydlení a lékaře navíc v Číně roste. Stále více žen neplánuje přerušit kariéru mateřstvím. Ženy v plodném věku, které jsou samy „produktem“ politiky jednoho dítěte, mnohdy nechápou, v čem současný problém vězí.

Sedmatřicetiletý Eno Čang pracuje jako inženýr v technologické společnosti v Pekingu. Posledních deset let má se svými rodiči spory kvůli vlastnímu rozhodnutí, že nikdy nechce mít děti. „Cením si vlastního spirituálního života a koníčků,“ řekl deníku New York Times Čang. „Děti spotřebují příliš naší energie. A to nemohu přijmout.“

Osmadvacetiletá Tung Čchangová dělá administrativní pracovnici na pekingské zubní klinice. Podle ní si mileniálové jako ona užívají investice do sebe samých a bylo by pro ně těžké obětovat se pro děti. „Všichni jsme jen děti, a upřímně, jsme trochu sobečtí,“ řekla. „Jak můžu vychovávat dítě, když sama jsem dítě? Starat se o něj a krmit ho i o půlnoci?“ Slečna Čchangová žijící s přítelem se rozhodla vzdát svatby, aby měli klid od rodičů. Po svatbě by na ně začali tlačit s potomky.

Šestadvacetiletá Melody Lin zase nezná důvod, proč by děti mít měla. O přizpůsobení se společenským normám a založením rodiny přemýšlela. Po načtení argumentů, že ne všechny ženy musí mít děti, se rozhodla proti. „Mí rodiče si myslí, že jsem ještě mladá a časem na věc změním názor, ale myslím, že je to nepravděpodobné,“ řekla.