Hlavní obsah

V Praze je hrozně těžké být sociálním demokratem, říká šéf pražské ČSSD

Rozhovor Jindřicha Šídla s ministrem zdravotnictví Miloslavem Ludvíkem.

 

Reklama

Měl být jednou z hlavních tváří pro podzimní volby. Teď se Miloslav Ludvík rozhoduje, jestli bude vůbec kandidovat.

Článek

Když se na konci minulého roku stal Miloslav Ludvík ministrem zdravotnictví, všeobecně se přepokládalo, že se úspěšný ředitel motolské nemocnice objeví také na prvním místě pražské kandidátky ČSSD pro říjnové volby.

Jenže to teď není vůbec jisté - třiapadesátiletý Ludvík se před třemi týdny na protest proti údajnému porušování vnistrostranických dohod místa lídra vzdal. A i když není vyloučeno, že se to ještě změní, Ludvík tvrdí, že kandidovat nakonec ani nemusí.

Budete lídrem pražské kandidátky ČSSD?

To se rozhodne 12. května.

A na čem to závisí?

Na předsednictvu strany. Kandidátka tak, jak jsem ji předložil já, nebyla přijata. Byla přijata jiná - a teď je věc vyjednávání, jak tedy ve finále bude vypadat.

Vysvětlete mi ten problém. Jde tedy o to, aby na druhém místě kandidátky ČSSD v Praze byla vaše náměstkyně Lenka Teska Arnoštová? Je to ten hlavní a jediný problém?

Ne, ne. Nemusí být na druhém místě. Dneska je na pátém místě...

Což už nemusí být volitelné.

Což už je právě nevolitelné. Ten problém vznikl v souvislosti s březnovým sjezdem, kdy kolegyně Arnoštová ustoupila z kandidatury na místopředsedkyni, byť měla, tuším, deset nebo jedenáct nominací. Tuhle část dohody jsem garantoval já. A pustila to kolegovi Petru Dolínkovi (náměstek pražské primátorky - pozn. red.), který naopak garantoval, že Lenka Teska Arnoštová bude na čelních místech kandidátky. A pak se nám ta dohoda nějak zvrtla.

Co to je za poměry? 

To jste řekl hezky.

Tak mi to vysvětlete.

Já už jsem ve věku, kdy si myslím, že se dohody a to, na co se podá ruka, má dodržet. A zdá se, že v mladší generaci už to asi tak úplně obvyklé není.

Říkáte si ještě pořád s náměstkem Dolínkem „příteli", jak zní oficiální oslovení v ČSSD?

My jsme si snad vždycky říkali křestním jménem, takže nevím.

To oficiální oslovení zní po takových historkách vcelku ironicky.

Víte co, já si dokonce pamatuji, jak to tenkrát vzniklo. Jsem členem sociální demokracie od jara roku 1990 a původní označení sociálních demokratů bylo soudruhu. Což bylo jaksi obsazené, takže se hledalo něco jiného. Baráčníci měli hezké oslovení: Sousede.

Jde o to, jestli se teď k sobě jako soudruzi nechováte i uvnitř ČSSD. 

Víte, ve všech stranách je teď předvolební doba hodně napjatá. Tím, že se objevilo ANO, které do jisté míry obsadilo značnou část politického prostoru, volitelných míst dramaticky ubývá. Navíc se objevují nové a nové politické subjekty, takže v tradičních stranách tohle pnutí už bude asi trvalé.

Abych tomu dobře rozuměl. Pokud se 12. května Lenka Teska Arnoštová nedostane na volitelnou pozici, vy nebudete vůbec kandidovat do Sněmovny?

Hrozně nerad to vztahuji jenom ke kolegyni Arnoštové. Já jsem nějak nastavil kandidátku: dva náměstci ministra, dva starostové. To bylo prvních pět míst, včetně lídra. A takhle to nedopadlo. Ať se s tím nějak popere předsednictvo strany. Umím si představit, že lídrem bude někdo jiný. Jsou tam, pokud vím, v této chvíli jako lídři dva lidé, kteří zbyli. Kolega Dolínek, kolega Kautský.

Rozumím. Vypadá to, že si na vnitrostranickou demokracii v ČSSD moc nehrajete, když takovou věc, jako jsou primární volby a sestavování kandidátky, má zajistit nějaká dohoda na sjezdu.

To není pravda, protože tohle je vlastně první kolo. Pak přijde 2. a 3. červen, kdy budou hlasovat všichni členové. A tam samozřejmě může dojít také ke změnám, protože tam jsou čtyři kroužky. To znamená, každý z těch členů sociální demokracie - v Praze jich je 2700 a něco - může přijít a může dát čtyři kroužky. A tam se to může změnit - a s tím já takový problém nemám.

Mně se spíš, upřímně řečeno, nelíbí to, že se něco slíbí a pak se řekne: Nazdar! A víte, jak se to říká: Se ženskou se vždycky zamete. A tady to trošku vypadá, že to zas tak dopadlo a mně se to tedy nelíbí, to musím říct.

Proč by měl volič hodit svůj lístek v Praze straně, která má uvnitř takovéhle vztahy?

Já to uznávám. Není to zrovna šťastné. Na druhé straně je možná lepší, když do toho lidé vidí a když se to dělá trošku s otevřeným hledím a řeknou se důvody. Než když se to potom odehrává někde v ústraní stranických sekretariátů, je to úplně stejná řežba a výsledek je, že vám z toho vylezou nelogické kandidátky a lidé se diví, jak je možné, že to dopadlo takhle. Takto u sociálních demokratů aspoň budou vědět, co bylo důvodem a proč ta kandidátka vypadá tak, jak vypadá.

V rozhovoru, který jsme spolu vedli v roce 2015, jste řekl, že být sociálním demokratem v Praze je snad nejtěžší role, kterou si dovedete představit. Mně to přišlo, že se tak trochu moc litujete, protože spousta vašich kolegů - speciálně v pražské organizaci ČSSD - z toho má parádní živobytí.

Já ne.

Nicméně jste předseda té organizace. 

Ano, to je pravda.

V pražské ČSSD se po celá léta vyskytují tři lidé. Petr Hulinský, Karel Březina a Miroslav Poche. Lidé, kteří - aniž bych je chtěl podceňovat, nemají zrovna velkou důvěru voličů. Proto také ani nekandidují na žádná přední místa. Ale pan Hulinský je dnes náměstkem na Ministerstvu vnitra, kam přešel ze školství. Miroslav Poche, který tajně sponzoroval stranu, byl za trest udělán europoslancem a Karel Březina, který je pravomocně odsouzen za podvod, pracuje na Ministerstvu školství. 

Začnu odzadu. Karel Březina už má dokonce zahlazený trest...

...ale odsouzen byl.

Máme tu trestní právo, které říká: Prošel jste si nějakým trestem. Ten trest je nějakou dobu zapsaný v trestním rejstříku. V této chvíli už tam nemá nic, protože ten trest byl v souladu se zákonem po jisté době zahlazen.

Jde o důvěryhodnost.

Já vím. Důvěryhodnost se nejlépe testuje ve volbách. A Karel Březina, a to je třeba říci, do zastupitelstva hlavního města prošel. A voliči to věděli. U Miroslava Pocheho to nechci moc hodnotit a Petr Hulinský je sice náměstkem na vnitru, ale nikam nekandiduje.

Jasně, protože mu strana zařídila práci na vnitru. 

Já si nemyslím, že Petr Hulinský je zrovna případ člověka, který by potřeboval, aby mu strana zajišťovala práci.

Předtím mu strana zajistila 19 milionů z angažmá v městských firmách.

To byly doby, které v Praze už pominuly. Všichni tomu věříme. Prostě tehdy byla taková doba a já u toho přece jenom nebyl.

Ale byl jste člen pražské sociální demokracie, viďte?

Členem ano. Členem, ale řadovým.

A myslíte si, že je dnes situace jiná, když vidíte, co se děje kolem primárních voleb?

Víte, já s primárkami mám docela problém. Protože si myslím, že za sestavení kandidátky má odpovídat orgán, který potom ponese odpovědnost za výsledky. Typicky v případě voleb do Sněmovny je to vedení strany. Protože upřímně řečeno, potom za klub a za výsledky ve Sněmovně nese vždycky odpovědnost předseda, maximálně politické grémium. Stejně tak si myslím, že za krajskou kandidátku by mělo nést odpovědnost vedení kraje. Ale všeobecné hlasování nám do toho zavedlo několik nehezkých momentů, kdy vedení ponese zodpovědnost za něco, co mu bylo tak trochu naoktrojováno.

Ale vy jste jako předseda pražské ČSSD byl také zvolen těmi lidmi.

Počkejte, to bylo ale na krajské konferenci, kam byli vybráni delegáti a ta krajská konference za to už nese zodpovědnost. Ale tady kandidátku sestavuje sice kraj, ale v podstatě do ní potom promluví nějakým způsobem všeobecné hlasování. A může se stát, že se vám tam na prvních pěti místech objeví lidé, kteří mají vliv v členské základně, ale strana nebude vědět moc, co s nimi. Upřímně řečeno, nikdo s tímhle nemá zkušenost. Třeba musí přijít minimálně 30 procent členské základny. V Praze je to 900 lidí. ČSSD je v Praze, pokud vím, dneska už co do počtu členů nejsilnější politickou stranou.

ČSSD je v Praze nejsilnější politickou stranou pouze co do členstva. Ale nikdy tady nevyhrála volby a mně se zdá, že ani tu ambici nemáte. Jakoby vám v Praze stačilo, že budete na magistrátu juniorními partnery a že jen dodáte hlasy těm, s nimiž budete vládnout. Proč sociální demokracie nevyhrává v Praze volby tak, jako sociálně demokratické strany ve velkých městech západní Evropy?

Vy narážíte možná na Vídeň.

Nejenom. Třeba na Mnichov.

Velmi specifický případ...

Berlín...

Mnichov je jiný a Berlín je také jiný. Ale hlavně si musíte uvědomit, tady jde trošku o zaměření strany. Sociální demokracie ve městech, která jste tady jmenoval, je hodně liberální a levicová. To tedy pražská sociální demokracie není. Česká sociální demokracie, a koneckonců krajské volby to ukázaly, mezi svými voliči zas tak velké příznivce liberálních témat nemá.

Jinými slovy jste Prahu vzdali?

To si nemyslím. Ale Praha je opravdu strašně specifická v tom, že vždycky kampaň, která je celostátní, je v Praze vlastně kontrakampaní. Teď se to hezky ukázalo, když padl ten návrh, který byl opravdu jenom návrhem, výstřelem, na progresivní zdanění nad 50 tisíc. To v celé České republice celkem bez problémů zafunguje. V Praze je to přesně opačně.

Jistě, sám víte, co by to udělalo u vás v nemocnici s platy lékařů.

Samozřejmě. Přesně to byla první námitka, kterou jsem říkal. Ale to je příklad toho, že v Česku je zvykem vést volby celostátně a partaj i na krajské úrovni hodně žije z celostátní pověsti. Proto jsem říkal, že je v Praze být těžké sociálním demokratem, protože strana je daleko víc orientována na lidi, kteří mají průměrný a nižší příjem. Nebo dokonce bych řekl mediánový a nižší a v Praze je to přesně naopak. Byly tu pokusy, třeba Jiří Dienstbier a někteří lidé z organizace na Praze 2 se chtěli zaměřovat na liberálního voliče. Ale ukázalo se nám, že to nefunguje.

Petra Buzková tady jako jednička kandidátky v roce 2002 udělala 25 procent. David Rath mimochodem tady také udělal velmi slušný výsledek v roce 2006.

Ale vezměte si, že to bylo v době, kdy sociální demokracie byla trvale nad 30 procenty. A tady se v Praze docílovalo, tuším, kolem těch 20, Petra Buzková měla 25 procent v roce 2002, kdy ČSSD vyhrála volby. David Rath měl asi 20 nebo 22 procent, teď už přesně nevím. A ono to ukazuje, že posun o 10 procent mezi Prahou a zbytkem země prostě bývá.

To znamená, že tady na podzim můžete mít 8 procent.

Tak špatně snad sociální demokracie nedopadne, aby měla 18 procent.

Pokud se do čela pražské kandidátky nakonec postavíte, kolik je reálný výsledek ČSSD v Praze?

Já to neumím odhadnout. Pravdou je, že když jsem v roce 2014 dělal lídra do magistrátu, tak to nakonec skončilo asi s 10,5 procenty. Takový výsledek bych si tedy rozhodně nepředstavoval. Určitě chci víc.

Koncem loňského roku jste se stal ministrem zdravotnictví a dočasně jste opustil místo ředitele největší české nemocnice v Motole. To znamená, že se máte kam vrátit?

Teoreticky ano.

Nelitujete přesto, že jste se z Motola z nemocnice, kde se každý chce léčit, když už musí, nechal vytáhnout na Ministerstvo zdravotnictví a zažil to, že vás nenechají ani sestavit kandidátku tak, jak byste si to představoval?

To je velmi sugestivní otázka.

A je to tak?

Nebudu zastírat, že dělat ředitele nemocnice má tu výhodu, že opravdu děláte nějakou realistickou práci. Dennodenně řešíte problémy a hned také vidíte výsledek řešení. Ministerský post má v sobě prostě to, že své návrhy cedíte nejdřív přes vládu, pak to cedíte přes Parlament. Má na vás vliv daleko víc skupin a výsledek vaší práce někdy vypadá jako takový rozplizlejší a někdy skoro, jako by ani žádný nebyl.

A chtěl byste po říjnových volbách na ministerstvu pokračovat?

Pokud by byla sociální demokracie ve vládě a pokud bych tu nabídku dostal, tak bych asi pokračoval.

Otázka je, jestli si to přejete.

Když budu úplně upřímný: Že by to bylo něco, po čem nejvíc v životě toužím, tak to ne. Ale na druhou stranu těch pět měsíců mně ukázalo, že ministerstvo přece jen dává člověku možnost, aby něco významným způsobem změnil - a české zdravotnictví se bude muset významným způsobem změnit. Takže tohle je určitá výzva, která by mě lákala.

Reklama

Doporučované