V rouškách až do mraků. Tatry se vzpamatovávají z koronakrize

Druhý pokus. A dopadne to zase stejně. Vidět výhledy z vrcholu Lomnického štítu mi asi není souzené, říkám si v kabině visuté lanovky mířící do stanice někde v mracích. I tak je ale cesta až na 2634 metrů vysokou horu zážitek. Obzvlášť pro někoho, kdo je v Tatrách podruhé a slovenské velehory zná hlavně z Anděla na horách a zpráv o zraněných českých turistech.

„Víte co, je tak trochu chladněji. Kolem 4 stupňů,“ říká vedoucí kabiny Imrich krátce po startu. Lanovka ze Skalnatého plesa na „Lomničák“ je v provozu po koronavirových omezeních zhruba měsíc. Chvíli byl v kabině kvůli hygienickým pravidlům menší počet lidí, teď už je to zase 15 turistů najednou. V malé lanovce mají všichni povinné roušky a snaží se moc nemačkat, i tak jsme ale natěsnaní. A jinak to není ani v jinou dobu - je plno, a cestu je nejlepší si rezervovat dopředu online.

Cestou po čtyřkilometrovém laně vidíme z kabiny stádo kamzíků. A podle Imricha tu lze prý občas spatřit i medvěda. Na výhledy ze samého vrcholu druhé nejvyšší hory Vysokých Tater, nebo třeba na kávu a koláč v místní kavárně, mají návštěvníci 50 minut. Tedy pokud přijedou lanovkou. Horolezci, kterých jsem tu za svůj vyměřený čas viděl asi deset, si rozhodují o cestě zpátky sami. A pokud se vám tu nahoře zalíbí, můžete využít i možnosti skutečně výjimečného ubytování. Vyplatí se každopádně přiobléct, den před mým výletem tu nasněžilo.

Úplně na konci mé padesátiminutovky se na mě přeci jen usměje štěstí. Mraky prosvitne sluníčko a otevře se nádherný výhled na okolní štíty. Podle Ondreje, druhého vedoucího kabiny, se kterou míříme zpátky do stanice Skalnaté pleso, je v létě nejlepší si přivstat - tedy pokud nechcete spoléhat na štěstí, které se nakonec usmálo na mě. „To je tak v létě vždycky. Ráno je sluníčko a po té desáté hodině se zatáhne. Takže se vyplatí vyrazit dřív,“ říká. Zážitek je ale i to, když skončíte na rozeklaném vrcholu v mracích.

Při návratu do mezistanice je u ledovcového jezera už asi dvakrát tolik turistů. Rozhodně tu dominuje slovenština, často jde slyšet i čeština a občas také polština. Spousta rodin vyrazila lanovkou z Tatranské Lomnice k jezeru a odtud se vydávají na túry. Ve stanici Štart, kde se vyzvedávají a kupují lístky, se kvůli tomu tvoří největší fronty kolem deváté ráno, přes den je už celkem klid, objasňuje mi pokladní.

„Situace se po uvolnění opatření začala postupně zlepšovat a Tatry se pomalu opět začínají plnit turisty, pro které se staly vyhledávaným cílem dovolených. Za výlety, turistikou a zážitky míří do Tater především slovenská klientela, ale pomalu přibývají už i čeští klienti,“ napsal mi Marián Galajda ze společnosti Tatry Mountain Resorts (TMR), která lanovky provozuje.

Výpadek pocítili zejména u hostů z Polska a také u korporátní klientely. Firmy totiž zájezdy zrušily. „Těsně před začátkem prázdnin se obsazenost našich ubytovacích zařízení na červenec a srpen pohybovala na úrovni 50-60 procent. Minulý rok jsme ve stejnou dobu měli obsazenost o 10-15 procent vyšší,“ dodává Galajda. Jeho společnost TMS teď turisty láká na slevy.

Obec Vysoké Tatry, pod kterou spadá řada tatranských osad, chce své hory potenciálním návštěvníkům prezentovat jako „lék a oázu zdraví“, napsala mi Daniela Birková ze zdejšího městského úřadu. „Připravili jsme krátké šoty, jež půjdou do TV - nekomerčního žánru, které mají lákat na dovolenou v Tatrách v čisté přírodě,“ doplňuje.

Mezi turisty z Česka nechybí seniorky Irena a Anna z Varnsdorfu. Hrdé členky Klubu českých turistů přijely zájezdním autobusem se skupinou asi 40 lidi. Nocují v Popradu, odkud podnikají výlety do hor a do okolí. V ubytování jsou prý se svojí skupinou samy.

Obavy z koronaviru nemají. „Jsme imunní,“ smějí se v lanovce cestou vzhůru a pak trochu vážněji dodávají, že „pokud to mají chytnout, tak to chytnou“. Už o Velikonocích musely zrušit dovolenou v Alpách, tady v Tatrách míří lanovkou na Skalnaté pleso a pak na túru směrem na Hrebienok.

Právě Hrebienok je dalším výchozím bodem pro túry. Ze Starého Smokovce sem míří pozemní lanovka. Cesta, která je skutečnou tatranskou magistrálou, vede kolem vodopádů a potkat se na ní dá i nebojácná a mlsná liška. I přes všechny poučky o divokých zvířatech a chování v národním parku dostává od turistů všechno, co najdou v batozích.

Češi rozhodně nechybí ani v dalším oblíbeném cíli a mezistanici horských túr. Téměř plno je v chatě pojmenované po horském průvodci Štefanovi Zamkovském. Na dračku tu jdou halušky a pivo Šariš. A halušky nebo strapačky stojí za to vyzkoušet i v kolibě u Štrbského plesa, popravdě - byly skoro tak dobré, jako dělá moje rusínská babička. Na místo v restauraci tu ale můžete chvíli čekat, dva večery po sobě bylo plno. Živou hudbu si tu užíval mimo jiné zájezd seniorů z Německa.

Němci byli ubytovaní v hotelu Patria, který svým tvarem ostrého horského štítu dominuje panoramatu Štrbského plesa od 70. let. Hotel doplňuje skokanský můstek a nově i nakloněná vyhlídková věž. Její stavba ale vzbudila vlnu kritiky za to, že narušuje krajinný ráz.

Kolaudace měla původně proběhnout už letos v červnu, stavba se ale prodloužila. Nouzi o návštěvníky však věž mít nejspíš nebude. Dopoledne kolem ní cestou za čerstvým tatranským vzduchem, přírodou a úchvatnými výhledy proudily do hor davy turistů.