Vášnivý pilot a obdivovatel Steva Jobse. To je nový ministr zdravotnictví

Premiér Bohuslav Sobotka si od vládní rošády slibuje zlepšení dynamiky sociální demokracie ve vedení země a věří, že vláda v pozměněné podobě dotáhne volební období až do podzimních parlamentních voleb.

Svatopluka Němečka nahradí ve funkci ministra zdravotnictví jedna z nejvýraznějších tváří pražské sociální demokracie – ředitel Fakultní nemocnice v Motole Miloslav Ludvík. Premiér věří, že Ludvík zúročí své šestnáctileté zkušenosti z vedení jedné z největších nemocnic v zemi právě v ministerském křesle.

„Je to člověk, který může pomoci zabránit privatizaci veřejného zdravotnictví v České republice,“ řekl o Ludvíkovi Sobotka. Udržet zdravotnictví pod státní kontrolou je podle něho hlavní cíl sociálních demokratů a zároveň hlavní úkol nového ministra.

Nutno připomenout, že i Němeček měl zkušenosti podobného rázu. Před vstupem do vlády vedl devět let Fakultní nemocnici v Ostravě.

Svou kariéru odstartoval Miloslav Ludvík jako vedoucí obchodního referátu průmyslového giganta Chemapol Group, někdejšího symbolu privatizace. Na počátku devadesátých letech byla firma monopolním dovozcem ropy do Česka, respektive do Československa. Ještě v roce 1995 měl Chemapol Group obrat 40 miliard korun, o čtyři roky později se dostal do konkurzu.

Zkušenosti v oblasti zdravotnictví posbíral Ludvík v největší kanadské farmaceutické společnosti Apotex. Její první evropská pobočka vznikla v roce 1992 právě v tehdejším Československu. Ludvík ji čtyři roky vedl a dokonce se stal jejím jednatelem.

Nejdřív se Ludvík neúspěšně pokusil získat post ředitele VZP, pak zkusil štěstí při výběrovém řízení do nemocnice v Motole. Přestože se v té době objevila informace, že byl z Abotexu propuštěn kvůli zpronevěře – sám to popírá a nikdy se pro to neobjevily důkazy - nakonec získal nejvíce hlasů a nemocnici vede dodnes.

Když Ludvík přebíral po Heleně Rögnerové vedení nemocnice, byla dlouhodobě ve ztrátě. Zpočátku se mu to nedařilo zvrátit a tehdejší ministr Jozef Kubinyi ho chtěl dokonce odvolat. Nepříznivé období nakonec přežil a v roce 2008 se motolská nemocnice umístila v žebříčku hospodaření tuzemských fakultních nemocnic nejlépe.

Podle výroční zprávy za rok 2015 pracuje motolská nemocnice s rozpočtem bezmála osm miliard korun a zaměstnává téměř šest tisíc lidí. Disponuje více než dvěma tisíci lůžek, ročně provede bezmála 850 tisíc ošetření a narodí se v ní přes tři tisíce dětí.

V roce 2011 Ludvíkem otřásly dvě kauzy. Na počátku roku se rozkmotřil se svou mluvčí Evou Jurinovou v aféře „Děkujeme, odcházíme“. Lékaři zejména dětského oddělení tehdy hrozili výpovědí kvůli špatným finančním podmínkám a připojili se k celostátní iniciativě. Ludvík odjel na plánovanou dovolenou, což Jurinová veřejně kritizovala. Za Ludvíka se ale postavil ministr zdravotnictví Leoš Heger a Jurinová musela po jedenácti letech ve funkci skončit.

Ze stejné doby je známá i kauza „kuliši“. Na výjezdním zasedání motolských lékařů tak ředitel nazval prominentní pacienty, kteří pomáhají nemocnici získávat finanční prostředky. Ludvík se ale proti nahrávce ohradil a označil ji za tendenčně sestříhanou. „Jsem netradiční manažer, který má projevem blízko ke Stevu Jobsovi z Applu,“ řekl tehdy o sobě. Zaměstnanci se postavili za něho, a přestože kauzu vyšetřovala policie, žádné pochybení ředitele ani širšího vedení nemocnice se neprokázalo.

V roce 2014 nemocnici auditovalo Ministerstvo financí kvůli čerpání evropských dotací. Původně měla zaplatit více než devítimiliardovou pokutu, ale pod vedením ředitele se odvolala a nakonec nemusela platit nic.

Za Ludvíka prošla motolská nemocnice rozsáhlou modernizací. V posledních letech to byla třeba dětská klinika. Právě tento investiční záměr kdysi rozporovala odvolaná Rögnerová, která slibovala, že modernizaci provede za několikanásobně menší rozpočet, než plánoval Ludvík.

Dva roky po příchodu do motolské nemocnice začal Ludvík vedle manažerské kariéry budovat i tu politickou. Od roku 2002 sedí v Zastupitelstvu hlavního města Prahy. Vystřídal několik výborů, mimo jiné zasedl ve výboru pro zdravotnictví nebo v několika radních komisích. Na zásadní funkci ve vedení města ale nikdy nedosáhl. Jako člen ČSSD ani nemohl – v Praze léta vítězila ODS, později i TOP 09.

Na nejprestižnější post v komunální politice si brousil zuby před dvěma lety. V roce 2014 vedl v Praze kandidátku sociálních demokratů. A svými ambicemi stát se primátorem se netajil. Ostře se vyhranil proti tehdejšímu lídrovi TOP 09 Tomáši Hudečkovi. Rozcházeli se především v názoru na otevření metropole developerům. Zatímco Hudeček chtěl měnit územní plán, Ludvík byl striktně proti.

Ludvík zřejmě a správně předpokládal, že občanští demokraté mu jeho primátorský plán nezmaří. Jenže Pražané dali přednost hnutí ANO a sociální demokraté dostali v zastupitelstvu jen osm z celkových 65 křesel. Ostatně stejně jako ODS. Ludvík se tak musel rozhodnout, zda posune svou politickou kariéru na post městského radního, nebo zůstane ředitelem nemocnice a zastupitelem. Rozhodl se zůstat v Motole.