Článek
Přelomová dohoda mezi katolickou církví a čínskou vládou čelí kritice mezi katolíky i stranickými kádry v Říši středu. Zástupci Vatikánu a Pekingu společně došli k „prozatímní dohodě“, která by měla vyřešit spor o jmenování církevních hodnostářů v Číně.
Po skoro 70 letech tak Svatý stolec naváže oficiální styky s komunisty vedenou Čínou, ze které poslední vatikánské diplomaty vykázal v roce 1951 Mao Ce-tung. Kritici dohody však namítají, že papež František ustoupil čínské vládě v době sílících represí vůči církvím v primárně ateistické komunistické diktatuře.
Jádrem sporu mezi církví a vládou doposud bylo jmenování církevních hodnostářů, jakými jsou biskupové či arcibiskupové. Ve světě bývá v rámci římskokatolické církve nejvyšší autoritou v této věci papež. V Číně však od roku 1957 katolická víra spadá pod státem řízené Vlastenecké sdružení čínských katolíků (VSČK). Většina z 10 milionů čínských katolíků se účastní bohoslužeb konaných v kostelích výslovně povolených vládou a vedených kněžími dosazenými právě VSČK.
Malá část věřících se sice účastní „podzemních“ obřadů vedených disidentskými knězi vysvěcenými Římem. Ti však takto činí nezákonně a čelí perzekuci ze strany úřadů. Podle některých ohlasů Vatikán dohodou s Pekingem zradil právě je.
Prozatímní dohoda má spor řešit tak, že Peking uzná papeže jako přední autoritu ve jmenování biskupů v čínských diecézích. František tak bude mít u nominací biskupů právo veta. Musí na oplátku respektovat jmenování sedmi biskupů vysvěcených VSČK, které církev dříve exkomunikovala.
„Papežští vyslanci dnes vstoupili do Pekingu předními dveřmi. Už žádná tajná jednání, ale oficiální dohoda, která uznává důstojnost Svatého stolce a čínského katolicismu,“ zhodnotil dohodu bývalý italský ministr pro zahraniční spolupráci bez portfeje Andrea Riccardi.
Dohoda znepokojila také Tchaj-wan
Vatikán ani Peking však přesnou podobu prozatímní dohody nezveřejnily. Jasné například není, zda papež bude moci nominovat vlastní biskupy. Podle zdrojů deníku The Wall Street Journal budou moci obě strany po jednom či dvou letech dohodu upravit, proto je označována jako prozatímní.
Kritici podotýkají, že dohoda papeže Františka s Pekingem posílí závislost katolické církve na Pekingu a nominovaní budou pouze kněží loajální ústřednímu výboru. Obávají se také toho, že Čínská lidová republika tímto způsobem usiluje o to, získat na svou stranu Vatikán jako asi nejvýznamnějšího diplomatického partnera Tchaj-wanu (oficiálně Čínské republiky, již komunistická Čína považuje za vzbouřenou provincii). Vatikán však Tchaj-wan ujistil, že dohoda nijak nepoškodí vztahy obou zemí.
„Jak může Vatikán jednat s režimem, který ničí kostely a kříže, zakazuje dětem chodit na bohoslužby?“ zhodnotil dohodu Benedict Rogers z britské organizace Christian Solidarity Worldwide.
Dohodu odsoudil také kardinál města Hongkong Joseph Zen, který je služebně nejstarším katolickým hodnostářem na území Číny. Podle Zena není dohoda dostatečně transparentní a Vatikán s čínskou vládou uzavřel „tajnou dohodu“.
Nesouhlasné reakce zaznívají ovšem také ze strany čínských komunistických činovníků. Ti se obávají, že dohoda s papežem posílí ambice dalších církví v zemi na posílení vlastní autonomie. To by se mohlo týkat například ujgurských muslimů na severu země či tibetských buddhistů.
Samotné Vlastenecké sdružení čínských katolíků na prozatímní dohodu reagovalo prohlášením, že zůstane nezávislou institucí oddanou Číně a působící na principu budování socialismu a čínské kultury v souladu s politikou prezidenta Si Ťin-pchinga. Dohodu podle svých slov srdečně podporuje, o autoritě papeže se však nijak nezmiňuje.
