Hlavní obsah

Vědci objevili žraloky, kteří září ve tmě

Foto: Twitter.com/EvanKirstel

Vědci na žraloky narazili během průzkumu ryb, poté je pozorovali v nádržích, než je rozpitvali a analyzovali.

Reklama

Jeden ze tří objevených druhů žraloků se dokonce stal největším obratlovcem produkujícím světlo na světě. Tzv. bioluminiscence podle vědců hraje v hlubinném ekosystému větší roli, než se doposud myslelo.

Článek

Vědci na zářící žraloky narazili v Chatham Rise, oblasti oceánského dna na východ od Nového Zélandu, v lednu loňského roku. Informoval o tom web BBC.

Jeden z nich, světloun Bonnaterrův (Dalatias licha), je nyní největším známým obratlovcem produkujícím světlo, uvedl článek publikovaný v časopise Frontiers in Marine Science. Je také prvním zdokumentovaným žralokem s plně svítícími hřbetními ploutvemi. Světloun může dosáhnout délky až 180 cm, obvykle se pohybuje 300 metrů pod hladinou moře a loví menší žraloky, ryby a korýše.

Bioluminiscence byla potvrzena také u světlouna svítivého (Etmopterus lucifer) a světlouna jihoamerického (Etmopterus granulosus). Tyto tři druhy již mořští biologové znali, fenomén emitace světla u nich nicméně zaznamenali poprvé.

Vedoucí autor studie Jerome Mallefet z univerzity v Louvain-la-Neuve v Belgii řekl novozélandskému webu Stuff, že bioluminiscenční světlo dokáže produkovat až 57 z 540 známých druhů žraloků. Doposud takové žraloky ale nikdo nezaznamenal ve vodách Nového Zélandu. Podle Mallefeta jich navíc může být mnohem více.

Své vlastní světlo produkuje mnoho mořských živočichů stejně jako některý hmyz, jako například světlušky. V tomto případě je to ale poprvé, co vědci objevili vlastní produkci světla u takto velkých žraloků.

Vědci se domnívají, že světlouni, zejména pak světloun Bonnaterrův, který na rozdíl od ostatních dvou druhů prakticky nemá přirozené predátory, používají svou schopnost zářit převážně k osvětlení mořského dna při lovu. Touto teorií si však vědci stále nejsou jisti.

Podle badatelů žraloci bioluminiscence pravděpodobně dosahují pomocí tisíců fotoforů (buněk produkujících světlo, pozn. red.) umístěných v kůži. Mallefet uvedl, že žraloci k produkci záře používají jiný mechanismus než jiná bioluminiscenční zvířata. „Ovládají svůj systém produkce světla pomocí hormonů, zatímco většina dosud viděných bioluminiscenčních organismů využívá ke spouštění svého světla nervový systém,“ řekl belgickému webu RTBF.

Tři studované druhy podle BBC obývají prostor, jenž je často přezdíván zóna soumraku a který se rozléhá v hloubce od 200 m do 1 000 m (maximální hloubka, kam dosvítí sluneční záření). Dotyčné druhy čelí prostředí, kde se nemají jak skrývat, proto podle vědců mohou své záření využívat i jako kamufláž.

Ve studii vědci z Université Catholique de Louvain v Belgii a Národního institutu pro výzkum vody a atmosféry na Novém Zélandu (NIWA) vysvětlují, že bioluminiscence hraje v hlubinných ekosystémech větší roli, než se dříve myslelo.

„Vzhledem k rozlehlosti hlubokého moře a pozorovanému výskytu světlo produkujících organismů je nyní stále více zřejmé, že produkce světla v hlubinách oceánů musí ve strukturování největšího ekosystému na naší planetě hrát důležitou roli,“ stojí v prohlášení.

Reklama

Související témata:

Doporučované