Velká otázka archeologie rozluštěna. Původ koně domácího pomáhali hledat i Češi

Díky koním mohli lidé cestovat dál a rychleji. Prvním farmářům pomáhali zorávat pole, pro válečníky byli konkurenční výhodou v bitvě. Vědci si ale dlouho lámali hlavu nad zdánlivě jednoduchou otázkou, odkud domácí koně vlastně pochází.

Oproti některým dřívějším archeogenetickým studiím, které analyzovaly jen vybraný úsek DNA a jen omezený počet jedinců, nynější publikace v časopise Nature zahrnuje analýzy celých genomů, ty pocházejí z kosterních nálezů koní z 25 zemí Evropy a Asie.

Nový objev, na kterém spolupracovalo celkem 162 vědců, poskytuje pádný důkaz, že ze tří původně zvažovaných oblastí – Anatolie, Ibérie a západní eurasijská step – je pravděpodobně rodištěm moderních domácích koní ta třetí jmenovaná. Vědci dospěli k tomu, že pocházejí z jediné linie v pontsko-kaspické stepi, z oblasti mezi povodími řek Don a Volha, odkud se v průběhu staletí postupně rozšířila do zbytku Eurasie.

Vědci z celého světa se v nejnovějším výzkumu zaměřili na původ linie koní, která vedla k dnešním koním domácím (genetická linie označovaná jako DOM2). Pomocí analýz určili, že domestikace koní vzešla z pontsko-kaspické oblasti, konkrétně z oblasti dolní Volhy a Donu, která je mimo jiné spojována s archeologickou kulturou jámovou.

Na výzkumu spolupracovali také dva čeští badatelé, archeozoolog René Kyselý z Archeologického ústavu AV ČR, Praha a jeho předchůdce v téže instituci archeozoolog Lubomír Peške, kteří se domestikací a historií koní dlouhodobě zabývají. Díky nim zahrnuje datový soubor také deset kosterních vzorků (reprezentujících deset koní) z desíti archeologických lokalit Čech a Moravy datovaných cca 3400 až 500 př. n. l.

„Ve francouzských laboratořích bylo analyzováno DNA ze vzorků kostí, které jsme předtím determinovali a analyzovali osteologicky, v rámci našeho dlouhodobého zaměření na historii a domestikaci koní. I když se domestikace koní někde ve východních stepích nabízí, naše práce lokalizuje oblast konkrétně a vyvrací některé dřívější kandidáty na domestikační centrum v Ibérii a Anatolii,“ řekl Seznam Zprávám René Kyselý z Archeologického ústavu AV ČR, Praha.

„Identifikovány byly celkem čtyři hlavní holocenní linie koní, dnešní domácí koně jsou ale beze zbytku představiteli pouze linie DOM2,“ prohlásil Kyselý. Ostatní linie zanikly s výjimkou linie asociované s kulturou Botai, jejíž jedinými žijícími představiteli jsou koně Převalského.

„Po ledové době se v Evropě vyskytovaly čtyři geneticky dobře odlišené a geograficky vymezené linie koní. Dosud se nevědělo, odkud pochází linie DOM2, která vedla k domácím koním. Ostatní linie se lišily zejména geneticky, vzhledově se nemusely lišit až tak moc. Nicméně uspěla ta linie DOM2 a během pár století ty ostatní nahradila,“ řekl Kyselý.

Vedoucí studie Ludovic Orlando, který je molekulárním archeologem na Univerzitě Paula Sabatiera v Toulouse ve Francii, a jeho kolegové zrekonstruovali starověké koňské genomy ze starověkých koňských koster, které našli od Portugalska po Mongolsko. „Jak expandovali, nahradili všechny předchozí koňské linie, které se vyskytovaly po Euroasii,“ vysvětluje Orlando rozšíření koně domácího takového, jak ho dnes známe. Tento kůň je podle Orlanda „vítěz, kterého vidíme všude“.

Region na jihu Ruska se už před tímto výzkumem nabízel kvůli nepřímým archeologickým důkazům o koňské domestikaci. Nový výzkum DNA teď odhalil, že právě tam žili první domácí koně už asi 2 200 let před naším letopočtem. Na území České republiky se koně z linie DOM2 zřejmě dostali asi o 200 let později.

„I díky vzorkům, které jsme poskytli těm francouzským laboratořím, víme, že v oblasti dnešní České republiky se předkové moderních domácích koní objevili kolem roku 2000 před naším letopočtem, možná i trochu dříve. V té době již koně pocházející z pontsko-kaspické stepi expandovali k nám, respektive k nám byli importováni,“ uvedl Kyselý s tím, že starší koně, kteří pocházejí z našeho území, patřili k jiným, dnes už neexistujícím a vyhynulým liniím.

Lidé z této oblasti chovali domestikované koně a začali s nimi cestovat na nová místa. Tím se tato koňská linie rozšířila na západ do Evropy i na východ do Asie. „K migraci došlo téměř přes noc,“ říká Orlando, jehož studie byla zveřejněna 20. října v odborném časopise Nature. „Nebylo to něco, co se vyvíjelo tisíce let.“

Určit, že koně skutečně domestikovali právě v této oblasti, dopomohly i moderní technologie. „Ty metody se vyvíjejí. Zatímco ty dřívější studie se zpravidla zabývaly jenom určitým úsekem toho DNA, studie časopisu Nature hodnotí celé genomy, tzn. veškerou genetickou informaci, kterou ten organismus nese,“ uvedl zooarcheolog z Akademie věd.

„Do badatelského týmu jsme byli přizváni na základě našich dřívějších prací, které se týkaly historie a domestikace koní a vycházely z osteometrických studií. Díky nim jsme měli přehled o kosterních nálezech těch koní. V rámci toho projektu bylo naším hlavním úkolem zajistit vzorky kostí, které pak byly dále analyzovány ve francouzských laboratořích pomocí složitých archeogenetických metod,“ dodal Kyselý.

Analýzy také vyřešily záhadný původ tarpana, který vyhynul na počátku 20. století n. l. Odhalují jeho kombinovaný původ z více linií a vyvrací předchozí hypotézy, které jej považovaly za divokého předka dnešních domácích koní (nebo jeho zdivočelého představitele), nebo křížence s koněm Převalského.