Článek
Vláda měla v úmyslu tuto oblast po černobylské jaderné katastrofě zcela vystěhovat. Ti, co tu zůstali, by zde tak vlastně ani neměli být. Hranice tu za sovětských dob neexistovala. A poté, co zde začal fungovat přechod do sousedního Běloruska, život z oblasti opravdu téměř zmizel.
Autobusová doprava byla zrušena, místní školy i obchody zavřely. Každý, kdo potřebuje do nejbližšího města třeba na nákup, musí počítat s hraniční kontrolou.
„Většina lidí to tu v 90. letech začala opouštět. A ani já teď nemohu říct, jestli tu zůstanu, nebo odejdu,“ svěřil se reportérům Rádia Svobodná Evropa Michajlo Jevsejčuk.
Odhaduje, že v okolí teď žije pouhých třicet lidí. Mezi nimi i Maria Kovalenková, která ve vesnici strávila celý svůj život. „Kdybych potřebovala zajít do nemocnice, tak jak se tam dostanu? Můžu si tak leda uvázat smyčku okolo krku a nechat se odnést helikoptérou,“ stýská si.
Její děti, sestra, matka a ostatní příbuzní jsou pohřbeni na místním hřbitově. V hrobech tu leží už více mrtvých, než je současný počet obyvatel žijících ve vesnici.
Více v úvodním videu. Reportáž je součástí pořadu Svět bez obalu, jehož archiv najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
