Článek
Do obchodu v Šurnkukhu, který vlastní arménská rodina, začali chodit nakupovat noví zákazníci.
„Přicházejí sem Rusové z mírových jednotek, Ázerbájdžánci sem nechodí. Ještě jsem je tady ani neviděla,“ říká majitelka obchodu Lusine Aleksanianová. Na otázku novinářů z Rádia Svobodná Evropa, zda by je byla ochotna obsloužit, jen krčí rameny: „Proč ne? Jsem obchodnice. Nedělám rozdíly mezi Arménci, Ázerbájdžánci nebo Gruzínci.“
Její slova však rozzuřila manžela Harutyuna Ghazariana, který stál opodál. „Pokud sem někdy přijdou Ázerbájdžánci, tak na ně budu střílet a zabiju je. A tebe taky,“ vyhrožuje muž.
Nová hranice mezi Arménií a Ázerbájdžánem byla vytvořena s použitím GPS lokátorů a například prochází i přes chlév, který patří staršímu arménskému páru. Říkají, že s Ázerbájdžánci se už setkali.
„Přišli sem a přinesli nějaké moučníky a dorty. My jsme je pohostili čajem s cukrem a oni pak odešli,“ říká vesničan.
„Zeptali se nás, jestli mohou jít dál. Zaskočili mě tím. Podívala jsem se na manžela a řekla jim, ať jdou dál. Řekli, že přicházejí v míru,“ doplňuje jeho žena.
Jiných dvanáct vesnických domů leží na ázerbájdžánské straně hranice a jejich arménští majitelé je opustili.
Tatev Javahirianová teď žije v malém přístřeší bez kuchyně a bez koupelny a čeká prý na nové bydlení.
„Nedokázali jsme si představit, že nás to vše může dostat do takovéto situace. Jinak bychom si s sebou vzali náš majetek. Nabídli mi ubytování v Gorisu, ale odmítla jsem. Chci žít tady. Je to má rodná vesnice. Strávila jsem tady svá nejlepší léta,“ říká Tatev.
Připomeňte si listopadové dění v Náhorním Karabachu ve fotogalerii:
Arménie, Ázerbájdžán a Rusko podepsaly v noci z 9. na 10. listopadu dohodu o ukončení arménsko-ázerbájdžánské války o Náhorní Karabach.
Podle dohody zůstanou bojující strany na dosavadních pozicích.
To znamená, že Ázerbájdžán získá zpět pod kontrolu významnou část Náhorního Karabachu a přilehlých ázerbájdžánských území, kde dosud žili Arméni.
V pohraniční vesnici Davit Bek, pojmenované po významné osobnosti arménského osvobozeneckého hnutí, zůstává jen hrstka místních.
Arménské ministerstvo obrany a generální štáb oznámily, že armáda bude dodržovat ustanovení dohody. Současně vyzvaly občany, aby se vyvarovali akcí vedoucích k destabilizaci země.
Na základě dohody Moskva vyslala do Náhorního Karabachu vojenský kontingent 1960 mužů s 90 obrněnými transportéry, 380 auty a speciální technikou. Ten má dohlížet na klid zbraní.
Podle ruského ministerstva obrany z Uljanovska do Náhorního Karabachu už odletělo deset vojenských transportních letounů Il-76 s vojáky a transportéry 15. samostatné motostřelecké brigády, která má označení „mírotvorná“. List Ukrajinska pravda upozornil, že tato jednotka se na jaře 2014 „blýskla při obsazení Krymu a podílela se i na okupaci části Donbasu“.
Dohoda spustila v ázerbájdžánském Baku vlnu nadšení, lidé slavili a mávali vlajkami.
„Dohoda představuje arménskou kapitulaci. Končí mnohaletá okupace (ázerbájdžánského území),“ uvedl ázerbájdžánský autokratický prezident Ilham Alijev.
V hlavním arménském městě Jerevanu ovšem okamžitě propukly protesty. Demonstranti svého premiéra Nikola Pašinjana označili za zrádce a pronikli i do úřadu vlády, který zpustošili. Během jeho obsazení skandovali „Nikol nás zradil“.
Boje o Náhorní Karabach vypukly 27. září a o život kvůli nim přišlo zřejmě několik tisíc lidí.
Spor o enklávu v jihozápadním Ázerbájdžánu s převážně arménským obyvatelstvem trvá desítky let.
Ozbrojený konflikt vypukl v roce 1988 ještě za éry Sovětského svazu.
Náhorní Karabach se s podporou Arménie odtrhl od Ázerbájdžánu ve válce, která si vyžádala na 30 tisíc mrtvých a statisíce uprchlíků.
Dosud se Karabach a přilehlé území nacházely pod vojenskou kontrolou Arménie. Ázerbájdžán toto území považoval za okupované.
Po kapitulaci Arménie začali etničtí Arméni opouštět správní centrum Karabachu Stěpanakert.
Útěk z Náhorního Karabachu.
Zdejší děti teď vyrůstají v oblasti, která je plná vojáků a zbraní. Hrají si nedaleko od trosek radnice, která zde byla postavena ještě v sovětských dobách a která byla zničena v 90. letech během první arménsko-ázerbájdžánské války. Na zdech je stále dobře viditelný ruský nápis „mír“.
Toho si však zdejší lidé zatím příliš neužili.
Více v úvodním videu z produkce Rádia Svobodná Evropa; další reportáže RFE/RL najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
