Článek
Pražské komunální volby vyhrála dvě dosud (s přimhouřením oka) opoziční uskupení s velmi podobným náhledem na fungování hlavního města a se dvěma lídry, kteří vůči sobě necítí žádné zásadní antipatie. Přesto je metropole posledním z velkých měst, kde dosud není vůbec jasné, jak bude složena nová městská rada a co její obyvatele čeká.
Probíhá nekonečná řada neplodných jednání mezi dosud opoziční pražskou ODS (ve volbách, pravda, koaličně podepřenou dosud „vládními“ pražskými lidovci a TOP 09) a stranami, které metropoli vedly v uplynulém volebním období a na které ODS dštila síru dnem i nocí. Všechny subjekty těchto jednání ujišťují veřejnost o tom, že s těmi druhými se vůbec nedá jednat, protože si kladou nepřijatelné podmínky.
Komentář Jana Lipolda k brněnské koalici:
Pražské hnutí ANO, které skončilo ve volbách druhé, trpělivě vyčkává, až beznadějná jednání na „vládním půdorysu“ definitivně zkrachují a celostátní rivalové, které v metropoli ovšem pojí mnoho zájmů a programových východisek, si konečně plácnou.
Důvodem nedůstojného pražského divadla, ale i četných rozpaků z koalic mezi hnutím ANO a ODS v mnoha dalších městech není nic jiného než pitomý způsob vedení předvolebních kampaní. Ne že by se emoce – před volbami řádně rozdmýchané a po volbách chladnokrevně popřené – neobjevovaly v české politice od pradávna. Nejpozději od opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD jistě není potřeba dělat si o trvanlivosti předvolebních vášní jakékoli iluze. Jenže místo aby tahle velká tragédie českých politických dějin posloužila jako varování, v podstatě nastavila pro všechny další kampaně trend.
Prozatímní vrchol tohoto trendu představovala poslední kampaň před komunálními a senátními volbami. Ty byly nesmyslně prohlášeny za „referendum o vládě“, na jedné straně stál „organizovaný zločin“ a „polistopadový kartel“ a na druhé „hrozba“ a „agent“ válečného zločince Vladimira Putina. To se pak dost špatně uzavírají i koalice, které by jinak dávaly politický smysl (jako v Praze).
Rozpaky na mnoha místech nakonec ustoupily politickému pragmatismu a třeba v Ostravě nebo v Brně si organizovaný zločin s Putinovými agenty ochotně plácl podobně jako v desítkách dalších větších měst. Není divu, že ve stranických centrálách počínání lokálních politiků vyvolává nevoli. Aspoň tedy takovou nevoli na oko, aby se neřeklo.
Přečtěte si analýzu Petra Holuba:
Hlavní vina ale není na straně lokálních politiků, ale právě v centrálách, kde marketingové týmy léta pracují s představou, patrně oprávněnou, že vybičované emoce vyhrávají volby. A čím vybičovanější, tím lepší. S touto představou není divu, že se volební kampaně stále více vymykají z kloubů a kromě obvyklých výpadů pracují už i s otevřenou nenávistí – jako v případě „agenta“ Andreje Babiše, který zase pro změnu mluví o svých odpůrcích jako o „nacistech a fašistech“ a „organizovaném zločinu“.
Že za takových okolností vzniká potřeba (byť tedy pohříchu nenaplněná) lpět na městských koalicích „na vládním půdorysu“, aťsi nedávají žádný politický smysl, je jasné. A je to také vysoce nezdravé, protože nové městské „oposmlouvy“ mezi ODS a ANO pak z celostátního pohledu logicky vypadají jako zrada na voličích a paktování s nepřítelem.
Řešení, které by umožnilo vyhnout se nedůstojným představením, jako je to pražské, i trapným rozpakům, jako jsou ty brněnské, je jednoduché. A přesto nedosažitelné. Stačilo by nepřitápět pod společenským kotlem s každou kampaní víc a víc a nevymýšlet horší a horší urážky politických soupeřů. Naivní, vím.
