Hlavní obsah

Komentář: Prezidentský šok. Jako když se vrátí tep

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Ne všechny aktivity zvoleného prezidenta jsou bezvýhradně sympatické.

Reklama

První týden Petra Pavla po volebním triumfu zaváněl potřebou vymezit se proti vlastnímu předchůdci ve všech možných směrech a tak trochu za každou cenu.

Článek

Z prvního týdne působení nově zvoleného prezidenta bylo víc než patrné, že Česko zažije při výměně na Pražském hradě šok svého druhu. Částečně to bude ze strany Petra Pavla marketingový i politický záměr, částečně je to jistě dáno i jeho autentickým osobnostním nastavením, ale výsledek je jasný - rozdíl mezi třetím a čtvrtým českým prezidentem bude velký. Spíš obrovský. A celkově máme důvody doufat, že půjde o výraznou změnu k lepšímu.

Působení Miloše Zemana bylo zejména během druhého mandátu poznamenáno znatelným úbytkem sil, v jednu chvíli dokonce velmi vážnými zdravotními problémy a všeobecnou opotřebovaností. V kombinaci s absolutní komunikační uzavřeností prezidentského úřadu jsme si v podstatě zvykli na to, že Česko sice prezidenta má, ale moc o něm neví.

Petr Pavel naopak od první chvíle po vyhlášení výsledků voleb předváděl až frenetickou aktivitu. Poskytl kolem dvacítky rozhovorů tuzemským i zahraničním médiím, stihl pohovořit s ukrajinským prezidentem i tchajwanskou prezidentkou, potěšit Ukrajince, naštvat Číňany, potkat se s šéfem BIS, slíbit mu generálství, potkat se s šéfem Nejvyššího kontrolního úřadu, poděsit končící hradní suitu slovy o trestním oznámení a nutnosti vyčistit Hrad od odposlechů, oznámit plán cest do regionů, vyhlásit novou mediální politiku a tak dále.

Ne všechny tyto aktivity jsou bezvýhradně sympatické.

Jasné vymezení pozic vůči válce na Ukrajině a Číně je zcela v pořádku, zvláště když proběhlo v koordinaci s vládou. Otevřenější přístup k médiím lze jedině uvítat, tady skutečně kyne naděje, že se poměry vrátí do stavu, který by měl být běžný a normální.

Ale Petr Pavel ještě není ve funkci, technicky vzato je pořád řadovým občanem, v politickém smyslu „civilem“, soukromou osobou. Není ještě institucí, hlavou českého státu je až do 8. března Miloš Zeman.

Titul vítěze prezidentských voleb nezaručuje nikomu žádný zvláštní status ve smyslu přístupu k neveřejným informacím nebo zpravodajským zjištěním. Proto například schůzka s šéfem tajné služby – jakkoli prezentovaná jako čistě informační bez přesahu do utajovaných skutečností – nepůsobí příliš státnicky. Podobně jako setkání s předsedou NKÚ, který se zabývá auditem prezidentské kanceláře. A stejně jako troušení mlhavých informací o pekelných poměrech v současné prezidentské kanceláři.

Spíše to trochu zavání když ne přímo pomstychtivostí, pak alespoň nutkavou potřebou vymezit se proti vlastnímu předchůdci ve všech možných směrech a za každou cenu. A vymáchat jej na odchodnou ve špíně, kterou – a to je třeba dodat – si Miloš Zeman za dekádu svého prezidentování na Hradě vědomě a pečlivě vypěstoval.

Bude jistě velmi užitečné dozvědět se z auditorské zprávy, co se v poslední dekádě na Hradě dělo. Petr Pavel ale zatím působí dojmem, že by si zprávu rád vyzvedl nejlépe hned a na první schůzce s Milošem Zemanem ji končícímu prezidentovi omlátil o hlavu.

Do velké míry jde o politicko-estetickou záležitost, nikoli o nějaké varovné signály věstící hlubší problémy. V mnoha věcech je změna prezidentského stylu šokem, ale šokem velmi vítaným, připomínajícím návrat tepu po výboji defibrilátoru.

Ale v Pavlových prvních dnech je kromě toho cítit i jistý triumfalismus, který standardnímu předávání moci ve standardní demokracii nesluší. Je dobře, že po hektickém týdnu si on i jeho tým dají týden oddechu. Měl by umožnit mimo jiné srovnat si priority, v jejichž žebříčku by vyřizování účtů s končící hradní klikou nemělo být na čelných pozicích.

Reklama

Doporučované