Hlavní obsah

Vracíme se k normálu. Dbáme ale na rozestupy a hygienu, zní z předměstí Malmö

Foto: Milan Rokos

Na předměstí Lindängen v Malmö žije asi sedm tisíc lidí.

Reklama

Na chudém předměstí Malmö se koronavirovou pandemii daří zvládat díky spolupráci úřadů a neziskových organizací. Jih Švédska těží také z faktu, že měl oproti Stockholmu o něco více času se na první vlnu nemoci připravit.

Článek

Autobusem z centra Malmö je to sem jen dvacet minut, turistická přitažlivost třetího největšího švédského města je ale ta tam. Sedmitisícové předměstí Lindängen nemá návštěvníkovi co nabídnout - většinu zdejší plochy zabírají panelové domy a parkoviště, oproti českým sídlištím je tu ale také dost zeleně. Centrum tvoří náměstíčko s několika málo obchody a restaurací, o kus dál je zdravotní středisko. Jinak nic.

Po zkušenostech ze Stockholmu vládly i zde obavy, aby se pandemii koronaviru podařilo zvládnout. Podobně jako stockholmské předměstí Rinkeby-Kista, které se stalo nejhůře zasaženou částí švédské metropole, je i Lindängen obydlen převážně přistěhovalci. Předměstí navíc trpí obvyklými socioekonomickými problémy - nezaměstnanost se pohybuje okolo padesáti procent, ne všichni mluví švédsky a podle policejní zprávy z roku 2017 je Lindängen jednou z oblastí s nejvyšší kriminalitou v zemi.

Foto: Milan Rokos

Jörgen Andersson se podílel na boji s virem na předměstí třetího největšího švédského města.

Měli jsme více času na přípravu

„Na jaře vládla ve všech úrovních společnosti velká nejistota. Byla to náhlá situace, na kterou nebyl nikdo připravený. Tady jsme naštěstí moc nemocných neměli, bylo to koncentrováno hodně na Stockholm. Panovala tu ale nejistota, jak bychom se s tím měli vypořádat. Bylo to i trochu chaotické,“ vzpomíná na průběh první vlny nemoci Jörgen Andersson, ředitel neziskové organizace Framtidens hus (Dům budoucnosti).

Anderssonova organizace hrála během pandemie zásadní roli. Zajišťovala, aby se k obyvatelům komunity dostaly ty správné informace od úřadů, což vzhledem k etnickému složení obyvatel nemusí být vůbec jednoduché.

Lindängen, který vznikl v sedmdesátých letech, zažil hned několik přistěhovaleckých vln. Nejdříve z jižní Evropy a Balkánu, poté v 80. letech z Jižní Ameriky, následující desetiletí sem prchali lidé ze zemí bývalé Jugoslávie a v posledních dvaceti letech z Blízkého východu. Nyní tu proto žije hodně Iráčanů, Syřanů či Libanonců, ale i lidé původem ze severní Afriky.

Multikulturní povaha komunity se odráží i v tom, že lidé mají informace o nemoci z mnoha zdrojů. Mnozí poslouchají zpravodajství ze svých rodných zemí a porovnávají, co se děje tam a ve Švédsku. „Lidé se ptali, co by se mělo dělat. Počet infikovaných ale není velký, Malmö si celou dobu zachovávalo nízký počet infikovaných i málo lidí na jednotkách intenzivní péče,“ vysvětluje Andersson s tím, že jihošvédské město těžilo z toho, že oproti Stockholmu, kde se virus dostal do domovů důchodců, mělo delší čas na přípravu.

Velký zásah virem utrpěla ve Stockholmu především somálská komunita. V zemi žije somálských Švédů jen asi půl procenta obyvatel, na jaře ale tvořili celých pět procent hospitalizovaných. Odborníci si to vysvětlovali i tím, že komunita žije blíže u sebe a stýkají se příslušníci různých generací. To v Lindängenu příliš časté není - panelákové byty jsou poměrně malé, stavitelé v 70. letech počítali s typicky švédskou velikostí rodiny, tedy dva dospělí plus dvě až tři děti.

Foto: Milan Rokos

Libanonská Švédka Nuha je klíčovou postavou propojující úřady a jednotlivé domácnosti.

Neziskovka vedená panem Anderssonem se musela vypořádat s problémem, jak komunikovat s lidmi v době, kdy se nelze ve větším počtu shromažďovat. Svolání mítinku, kde by se lidem hromadně předaly informace, už není možné. „Museli jsme řadu aktivit a schůzek zrušit, mluvit k lidem na náměstí teď nejde,“ vysvětluje ředitel, podle něhož se nyní situace pomalu normalizuje.

Online schůzky nestačí, izolace škodí

„Ne všichni tu mluví švédsky. Měli jsme ale štěstí, protože máme velkou síť lidí, kteří dosáhnou přímo do komunity a dávají nám zpětnou vazbu. Sbírali jsme informace od vlády a jejich prostřednictvím je předávali v různých jazycích dál,“ vysvětluje.

Jednou z takových klíčových osob, která navštěvuje jednotlivé domácnosti a předává informace, jak se chránit, je Nuha pocházející z Libanonu. „Postupně obnovujeme aktivity, protože je lepší, když se lidé setkávají, než když jsou izolovaní. Musí to ale být v menších skupinách, abychom se vyhnuli šíření viru. A také se snažíme dělat co nejvíc kurzů a lekcí venku,“ zmiňuje žena, která si sama musela během velmi krátké doby osvojit online komunikaci na různých platformách, jako je Zoom či WhatsApp.

Foto: Milan Rokos

Victoria učí ženy v Lindängenu jógu.

„Online komunikace ale nestačí, s lidmi je potřeba se vídat,“ dodává Nuha s tím, že vždy dbá na dodržování dvoumetrové předepsané vzdálenosti. Cedulky upozorňující na rozestupy jsou ostatně vidět i v Lindängenu.

Jednou z aktivit, které se mohou věnovat zdejší ženy, je jóga. V Lindängenu ji vyučuje Victoria, která žila několik let v Indonésii, kde se jí věnovala. Nyní učí na předměstí jógu ženy z Blízkého východu - nejde jen o jógu, lekce jsou součástí projektu, který ženy učí i o jejich právech, zároveň chodí na lekce švédštiny a diskutují o zdravotních otázkách.

„Mám přátele, kteří učí jógu a provozují restaurace. Někteří z nich museli kvůli koronaviru zavřít, jiní ale přišli s kreativním řešením - třeba zavedli rozvážkovou službu jídel,“ zmiňuje Victoria trend, který zažívaly i další evropské země. I ona sama byla nicméně měsíc bez práce.

Kriminalita se navzdory obavám nezvýšila

Otázkou bylo, jak se pandemie koronaviru promítne na zdejší kriminalitě. Ta viditelná se už v posledních letech díky práci malmöské policie z velké části snížila. „Bál jsem se, že když lidé zůstanou doma, opět se to vrátí. Zatím k tomu naštěstí nedošlo,“ podotýká Jörgen Andersson. Na posouzení toho, zda se ve čtvrti zvýšila míra domácího násilí, je ale samozřejmě ještě brzy.

Foto: Milan Rokos

Poutač na už zavřený obchod v Lindängenu svědčí o multikulturní povaze zdejší čtvrti.

Riziko násilí v přistěhovaleckých čtvrtích ostatně řešilo i druhé největší švédské město Göteborg, které je od Malmö vzdálené tři hodiny jízdy. „Máme tu hodně mladých mužů z Blízkého východu. Na léto obvykle jezdívají do zemí svého původu, tentokrát ale kvůli koronavirovým omezením zůstali doma. Báli jsme se, že se to projeví vyšší mírou násilí a kriminality,“ přiznal Michael Ivarsson, který má na göteborské radnici na starosti sociální politiku. „Během léta jsme proto organizovali pro mladé lidi hodně aktivit, spolupracovali jsme při nich s neziskovými organizacemi. Město zaplatilo neziskovým organizacím na 15 milionů švédských korun,“ dodává pan Ivarsson.

Nakonec se obavy nenaplnily a vlna násilí či kriminality nepřišla. Vyšší statistiky ohlášených problémů na policii i sociálních službách očekávají úředníci až nyní, kdy se věci vracejí k normálu.

Reklama

Doporučované