Z čínského tábora napsal ujgurský model rodině. O mučení i špatné hygieně

Videa a zprávy, které se jedenatřicetiletému Merdanovi Ghapparovi podařilo v březnu propašovat z vnitřku střežených zařízení, vypovídají o šokujících podmínkách života v táborech.

Ghapparův příběh, s nímž přišla britská BBC, přispěl dalším dílem do skládačky důkazů o útlaku ujgurské menšiny. Na jednom ze záznamů sedí na posteli, k níž je připoutaný, a natáčí i prostředí vězeňského komplexu, v němž se nachází. V pozadí se z ampliónů rozléhá čínská propaganda v ujgurštině. V té době byl muž zavřený v izolovaném pokoji, protože mu v rámci koronavirových opatření naměřili vyšší tělesnou teplotu než 37 stupňů Celsia.

„Třetinu místnosti zabraly židle pro policisty. Zbytek místnosti vyplnili muži na pravé straně, ženy na levé, rozdělení a zamčení v klecích,“ přeložil jednu ze zpráv Ujgura americký profesor historie James Millward. „Od hlavy až k patě byli odění do ‚four-piece suits‘. Říká se tak černému pytli přes hlavu, poutům na rukách, okovům na nohách a ocelovému řetězu spojujícímu pouta a okovy,“ píše se ve zprávě.

Ghappar v textovkách uvedl, že mu vyhrožují. Že ho drží v nehygienických podmínkách, vězni mají vši a sdílejí neumyté nádobí, z něhož jedí rýžovou polévku uvařenou ze zbytků jídla, které snědli policisté. Z izolované cely několik dní poslouchal nářky lidí, které zrovna vyslýchali.

„Moje tělo je pokryté vešmi. Každý den je chytám a vybírám, tolik to svědí,“ napsal Ghappar.

„Jednou jsem slyšel muže křičet od rána až do večera. To bylo psychické mučení – bál jsem se, že jsem další na řadě,“ napsal muž. Telefon se mu vrátil velkou náhodou poté, co onemocněl a strávil několik dní v „epidemickém centru“, kde mu vrátili jeho věci omylem i se zabaveným telefonem. Z něj přes aplikaci WeChat zkontaktoval svou rodinu.

Jednatřicetiletý Ghappar se dříve živil v jihočínském městě Fo-šan jako model, jeho fotky visely například na e-shopu Taobao a dokázal si tak velmi slušně vydělat. Už jeho modelingovou kariéru ale provázela diskriminace – podle příbuzných byla jeho ujgurská identita na obtíž. Bylo mu prý proto řečeno, aby raději své rysy vysvětloval tím, že je napůl Evropan.

Překážky neustávaly. Poté, co si za vydělané peníze Ghappar koupil velký byt, nesměl jej zaregistrovat na své jméno. Musel proto použít jméno svého kamaráda chanského etnika. V roce 2018 pak přišel zvrat. Za prodej marihuany ho poslali na 16 měsíců za mříže v procesu, který byl podle jeho přátel smyšlený.

Trest si muž odpykal, měsíc po jeho propuštění mu ale na dveře zaklepala policie s tím, že se musí kvůli rutinní úřední proceduře vrátit do rodného Sin-ťiangu. Nebyl sice obviněný ani podezřelý z žádného dalšího trestného činu, úřady v dokumentu, s nímž je BBC seznámena, uvedly, že „možná potřebuje splnit několikadenní vzdělávací program v jeho komunitě“. Na mysli měly ujgurské tábory.

V lednu ho policie odvedla do Sin-ťiangu, kde mu na hlavu nasadili pytel, spoutali ho a drželi v přeplněné policejní cele ve městě Kucha spolu s dalšími 50 nebo 60 vězni. Nebylo tam místo, aby si lehl a mohl spát.

„Nadzvedl jsem si pytel na své hlavě a řekl policistovi, že ta pouta jsou mi velmi těsná a že mě z toho bolí zápěstí. Zařval na mě, že ‚pokud si ten pytel sundám ještě jednou, ubije mě k smrti‘. Potom jsem se už neodvážil něco říct. Umřít tady je ta poslední věc, co bych chtěl,“ napsal v jedné ze zpráv zadržený Ujgur.

Jedno z videí odeslal Ghappar i svému strýci, který žije v Evropě. Podle BBC zprávy posílal několik dní v kuse zhruba před pěti měsíci. A úřady britskému veřejnoprávnímu médiu neposkytly informace o tom, kde se momentálně nachází. Nebo jaký byl důvod k jeho věznění. „Uvěznili ho, protože žiju v zahraničí a účastním se protestů proti čínskému porušování lidských práv,“ uvedl podle BBC jeho strýc Abdulhakin Ghappar, který žije v Nizozemsku.

Podle BBC není možné nezávisle ověřit autenticitu získaných textových zpráv. Experti nicméně tvrdí, že videozáznam je autentický, mimo jiné i kvůli propagandistickým hlášením, která zaznívají z reproduktorů v pozadí. „Sin-ťiang nikdy nebyl ‚Východní Turkistán‘,“ je ve videu slyšet.

Podle překladatele, profesora Millwarda z Georgetownské univerzity, který se specializuje na čínskou politiku v této severozápadní provincii, textovky odpovídají jiným zdokumentovaným případům. Ať už jde o návrat do Sin-ťiangu, nebo počáteční přebývání v přeplněných celách.

Merdan Ghappar je jedním z více než milionu Ujgurů a členů dalších etnik, tedy alespoň podle odhadů, kteří jsou drženi ve vysoce střežených detenčních centrech. Ta jsou rozesetá po autonomní provincii Sin-ťiang na severozápadě Číny.

Čína o podobných centrech tvrdí, že jde o „školy s antiextremistickým výcvikem s dobrovolnou účastí“. Podle BBC jde o jednu ze součástí čínského boje s třemi silami zla – separatismem, terorismem a extremismem.

Vedl třeba k rozdělení rodin, uvěznění více než milionu lidí v detenčních centrech a nucené antikoncepci, potratům nebo sterilizaci ujgurských žen. To aby se snížila porodnost této muslimské menšiny. Ujgurské děti jsou pak – bez rodičů – odstřiženy od své kultury, jazyka i kořenů.

Podle fotky získané z tábora, kde se Ghappar nachází, se ve městě Kucha nejspíš šířil i dokument, jenž vyzýval k tomu, aby byly ujgurské děti mladší třinácti let povzbuzovány k tomu, aby „učinily pokání za své chyby a dobrovolně se poddaly“.

Antropolog Adrian Zenz z americké Nadace obětí komunismu označil zprávy Ghappara za velmi hodnotné. Protože popírají čínská tvrzení, že systém detenčních center je zrušený. „Je to nesmírně důležité. Toto svědectví ukazuje, že celý systém zadržování lidí, jejich rozdělení a následně věznění bez soudu… že to pokračuje,“ uvedl pro BBC Zenz.