Soud jim vzal domov vybudovaný z holobytů. Budeme ještě bojovat, hlásí však lidé z H-Systemu

Horoměřice leží na severozápadní hranici Prahy a žijou v nich přibližně čtyři tisíce lidí. Kvůli rozhodnutí Nejvyššího soudu by se odsud však do příštích třiceti dnů mělo odstěhovat zhruba 60 rodin. Lidé, kterých se to týká, jsou zhrzeni nejen osudem, který je potkal, ale také velmi často ztrácí důvěru v českou justici.

„Pokud se stát nedokáže postavit za 63 rodin, které si dvakrát zaplatily své bydlení, tak je tady něco v nepořádku,” uvedl Martin Junek, zástupce stavebního bytového družstva Svatopluk. To v říjnu 1997 založila část podvedených  H-Systemu s cílem pokračovat ve výstavbě zaplacených bytů i po zkrachování společnosti. A to za vlastní peníze.

Postupovali tak podle rozhodnutí tehdejšího správce konkurzní podstaty zkrachovalé firmy H-System Karla Kudláčka, který jim to za určitých podmínek povolil. Jeho nástupce Josef Monsport ale později vyzval obyvatele dostavěných domů, aby nemovitosti vyklidili a umožnili jejich prodej.

„Konkurzní správce ignoroval investice, které jsme do toho dali z našich peněz. Nechali jsme natáhnout kanalizaci. Nebylo tady osvětlení. Ty pozemky nebyly zasíťované. Naše investice, která byla v řádu desítek milionů, ale nikoho nezajímala," vzpomíná Tomáš Brabec.

Od roku 2000 tak členové družstva vedli s Monsportem soudní spory, aby se vystěhovat nemuseli. V minulosti pražské soudy žalobu správce zamítly, Nejvyšší soud však nyní dospěl k opačnému závěru. A lidé, kteří jsou zde od začátku případu,  musí podle jeho rozhodnutí své domovy opustit.

„Žiju tady sedmnáct let. Byli jsme tady jedni z prvních. Nebyly tady dveře, tak jsme si tam dávali igelity, aby nám sem nikdo nevlezl. Žádné ploty, nikde nikdo nebydlel,” uvedla Milena Drdácká, pro kterou je rozsudek především obřím zklamáním v justičním systému. „Tady není dovolání, tady ruka ruku myje. Právníci, správci konkurzní podstaty, úředníci, policie. To je všechno prostě jedna banda, která si hraje do karet,” dodala.

Paní Drdácká stejně jako zbytek družstevníků pokračovala v započaté stavbě na pozemcích H-Systemu a v podstatě investovala do cizího majetku. Podle Nejvyššího soudu šlo tehdy družstvo do rizika, když pro své plány nemělo souhlas konkurzního soudu.

Případ se týká osmi bytových domů. Ty jsou složeny z jednotlivých bytových buněk, které k sobě mají vždy malou předzahrádku. O kousek dál stojí další domy původně spojené s kauzou H-System. Těch se však vystěhování netýká. Dvanáct vedle ležících domů totiž Vrchní soud v Praze v roce 2008 vyloučil z konkurzní podstaty, protože tehdy ještě nebyly v takovém stádiu budování, aby se daly považovat za stavbu. A na jejich osudu se nic nezměnilo ani dnes.

I tak považují rozhodnutí soudu i jejich obyvatelé za důležité i pro ně. „Je to hrozné, nás se to sice nejspíše netýká, ale s těmi lidmi se tady známe několik let. Žijeme vedle sebe a jejich neštěstí je strašné," uvedl jeden z obyvatel, který si však nepřál své jméno uveřejnit.

Konkurzní správce Josef Monsport rozhodnutí soudu podle ČTK přivítal, umožní podle něj vypořádat všechny věřitele H-Systemu rovným dílem. Lidi, jichž se vystěhování týká, lituje.

Ti však vzájemné emoce neopětují.

Družstevníkům vadí především to, že správce odmítl jejich nabídky na odkoupení bytů. A v pocitu nespravedlnosti připomínají, že se Monsportovo jméno objevilo v souvislosti s kauzou Panama Papers. Monsport takové spojení už dříve odmítl, ale senátor Jiří Čunek, který se na stranu vystěhovaných postavil, to přesto hodlá prověřit.

Verdikt senátu Nejvyššího soudu přiměl k reakci i prezidenta Miloše Zemana, jehož mluvčí na Twitteru uvedl, že se hlava státu chce sejít s předsedou Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem.

Podle předsedy Sdružení nájemníků ČR Milana Taraby by měl lidem z družstva Svatopluk pomoci stát.

Boj o své domovy pak nevzdávají ani sami družstevníci. Postupovat budou všemi možnými právními cestami, nevylučují ani možnost, že případ postoupí k evropským institucím. Své byty opustit nehodlají za žádnou cenu.

„Nepůjdu odsud, takže mě zavřou. Budeme o byty bojovat dál," shrnuje případ Milena Drdácká, která však druhým dechem dodává: „Už jsme z toho po 17 letech ale unavení."