Hlavní obsah

Zabíráme půdu a dotujeme řepku místo zeleniny, kterou dovážíme, píší čtenáři

Foto: Philippe Montigny, Shutterstock.com, Seznam Zprávy

Čtenáři komentují krizi tuzemského zemědělství.

Reklama

Na českých polích nejčastěji obilí a řepka, zatímco brambory a zelenina z dovozu. Nesoběstačné zemědělství bude jedním z témat letošních voleb. Kde vidí příčiny problémů čtenáři?

Článek

Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u dalšího dílu volebního seriálu Rok změny, v němž Seznam Zprávy analyzují sedm hlavních témat podzimních parlamentních voleb a jehož tématem tentokrát byla neveselá situace tuzemského zemědělství.

Míla Neubauer: Tak za tohle si můžeme sami. Jsem soukromý zemědělec, takže vím, jak to tady je. Problém je zaprvé to, že nejsou malé farmy, protože po revoluci, když se vracela lidem půda, předsedové a agronomové z bývalých JZD objížděli nové vlastníky a znovu půdu pronajímali. Ale hlavně na práci v zemědělství tady nejsou lidi, nikdo to nechce dělat. Zelenina je extrémně náročná na pracovní sílu. V Čechách je všude mnohem lépe placená práce v automobilkách a montovnách. Lidi chtějí slušnou práci za hodně peněz a to jim zemědělství dát nemůže. Lidí, kteří se chtějí hrabat v hlíně, je čím dál méně. Já dělám zeleninu a brambory jen pro sebe a rodinu, víc prostě nestihnu. Mám ještě krávy, prasata a slepice. Vypadnu v sedm hodin a domů přijdu v osm večer, pokud se něco netelí – to je pak i na noc. Dobré by bylo, kdyby si mladí brali od větších farem zpět půdu, kterou jim pronajímají, ale to už půjde dnes těžko, protože hromada rodinných statků už je prodána.

Klára Mottlová: Jestli někdo založil novou malou farmu, aniž by ji podědil, a dlouhodobě mu bez problémů a dluhů funguje, tak před ním hluboce smekám. Záměrně neuvádím pojem rodinná farma, protože i to může znamenat vlastnění několika set hektarů a tomu prostě člověk jako větší drobnochovatel nemůže konkurovat. Ale dnes mají problémy i tito, přicházejí o půdu, protože velké podniky nabízí za pronájem i přes 7 tisíc za hektar, jsou zvýhodňovány i v cenách třeba za mléko: kdo dodává 10 tisíc litrů denně, má na litru 10 korun. A farmář z rodinné farmy, který dodává 2 tisíce denně mléko prokazatelně vyšší kvality, má na litru o 2 koruny méně. Spočítejte si roční rozdíl. Co je tedy v zájmu průmyslu a co je v našem zájmu? Pokud se podíváte na Rakousko, rozdíl je markantní.

Ondrej Wagner: Stát by především měl podporovat produkci rostlinné výroby mírného pásma – tu, kterou především dovážíme. Přednostně by měla být podporována produkce pro lidskou spotřebu, dále pro krmiva zvířat, popř. pro výrobu potravin nebo také technické plodiny, jako je např. len, a produkty využitelné ve farmacii a kosmetickém průmyslu. V žádném případě by neměl podporovat produkci určenou přímo (např. pro bioplynky) nebo nepřímo (např. řepkový olej) pro energetické účely. Energeticky by mohly být využity pouze odpady ze zemědělské a potravinářské výroby, popř. ze stravování apod. A samozřejmě by měla být určitá podpora pro biozemědělce a zemědělce, kteří prodávají produkci na místním trhu, popř. kteří kombinují zemědělskou produkci s turistikou.

Josef Slabý: Žádnými dotacemi již další drobní zemědělci přibývat nebudou. Nemají přístup k půdě, nemají žádnou základnu – nemají kde parkovat stroje, chlévy na vesnici se přestavěly na garáže apod. a dnes na vesnicích nenajdete jedno obydlí, kde by se dalo začít sedlačit. Na vesnicích vznikají jen nové drahé parcely na bytovou výstavbu. Z velkých zemědělských podniků se stávají jen fabriky, kam chodí pár zaměstnanců bez lásky k sedlačině. Mohl bych psát důvody dnešního stavu donekonečna, ale v nejbližší době se nic v zemědělství nezmění – ono to z mnoha důvodů bohužel ani moc nejde. Jsem soukromý zemědělec s 50 hektary, sedlačím 25 let a bohužel všichni kamarádi a známí – a bylo jich mnoho s menší výměrou, než mám já – již skončili. Bohužel, a to mě mrzí, ačkoliv mám dva syny, pravděpodobně nástupce mít nebudu, protože dnes užívají život podstatně lépe než já.

Petr Ptáček: Za 12 let, co dělám v zemědělství, se cena obilí drží pořád zhruba na stejné úrovni. Tj. kolem 400 Kč za metrák. Cena paliv, hnojiv, lidské práce se zvedla několikrát. Když za vámi přijede nákupčí pro brambory a nabídne 2,50 Kč za kilo, když náklady jsou kolem pěti korun, tak co uděláte? Na litr mléka máte náklady asi tak 11 Kč a mlékárna platí 8,50 Kč. Za vepřové dostanete 28 Kč za kilo. Nechceš, nevadí, dovezeme přebytky ze západu. A tak to je se vším. Pak se všichni diví, že je všude řepka, když na té jediné se dá vydělat.

Fórum čtenářů

Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.

Tomáš Fara: Mám 15 prasat, 20 ovcí a 35 hektarů. K tomu chodím do práce. Nejhorší na celém zemědělství není dřina ani počasí. Je to šikana a byrokracie úřední moci. Na trh do města sotva půjdu jen s ošatkou vajec a 20 kily uzeného z vlastního masa. Hygiena a ČOI by mě sežraly. Protože na tom nemám razítko od zbytečných úřadů. Další problém je, že maso mám dráž než v akci v obchoďáku. A lidé chtějí akci. Ještě že alespoň ti lidé dostávají pomalu rozum a začínají kupovat kvalitu, ač si připlatí.

Honza Bílek: Na počet obyvatel máme nejvíc supermarketů v Evropě, zemědělskou půdu zabírají megahaly a kolem beton a asfalt. Tohle přece nemůže pokračovat donekonečna. Tady neexistuje ochrana zemědělské půdy. O tak strategických věcech rozhodují okresní a krajští úředníci. O vyjmutí půdy ze zemědělského fondu by měl rozhodovat nějaký vrcholný orgán. To, co se tady děje se zemědělstvím a živočišnou výrobou od roku 1989, je zločin.

Petr Holmes: Naivně zkoušíme prosadit procento českých výrobků v prodejní síti a dopředu víme, že to nemůže v EU projít. Přitom stačí prosadit u každého výrobku údaj o uhlíkové stopě, proti které EU nemůže nic namítat, protože by musela přiznat svoje pokrytectví. Tady se dá vyvolat velký společenský tlak na dovozový předražený šunt.

Libuše Artmanová: Dříve byla pole kolem celé Prahy a teď tam jsou sklady pro dovoz ze západu a Číny. A tak je to u nás všude. Jinak řepka a řepka. Ale řepkový olej kupodivu zrovna levný není.

Reklama

Související témata:

Doporučované