Článek
Někdejší ODA měla v 90. letech silnou pozici, pak ale zanikla. O její nástupkyni zatím není moc slyšet. Proč jste se rozhodl kandidovat za stranu, která je nová, mladá, bez vlivu? Tím své šance už na začátku srážíte.
Důvodů je několik. Jednak mě žádná jiná strana neoslovila. A i kdyby mě oslovily, asi by to nenarazilo na úrodnou půdu. A za druhé, mně ODA a Unie svobody (koaliční partner původní ODA – pozn. red.) konvenovaly. Je škoda, že zašly na úbytě. S těmito stranami nikdy nebyly spojené skandály, žádný z jejich politiků nezbohatl. Když se značka obnovila a pan Sehnal mi ukázal program, přišlo mi, že to má hlavu a patu.
Není pravda, že byste neměl šanci v jiné straně. Když před pěti lety dával Andrej Babiš dohromady hnutí ANO, stál o vás. Tenkrát jste odmítl. Babišovi jste nevěřil, Sehnalovi věříte?
On to nebyl jenom Babiš, on to byl i pan Bělobrádek i pan Gazdík. Nabídek bylo vcelku dost, ale já jsem měl svoji firmu a neviděl jsem důvod, proč bych měl podnikání přerušovat.
Byznysmenů jako Pavel Sehnal, kteří se politicky angažují, přibývá. Vidíte v oligarchizaci politiky riziko pro demokracii?
To je otázka. To, co se dá nazvat oligarchizací, pomalu probíhá všude ve světě. Stačí se podívat na Donalda Trumpa.
Čím to je?
Řada těch lidí se domohla majetku a hledají další cíl. A tím logicky je, pokud nechcete ještě víc a víc vydělávat, snažit se měnit „věci veřejné“.
To ale není nic nového. Lidí, kteří měli majetek a toužili po moci, je v historii lidstva nespočet...
Oni někteří touží po moci, ale někteří skutečně touží něco změnit. Pravda je, že pak, když se jim to začne dařit, ta moc je začne trošičku opíjet, to je fakt. Ale já si nemyslím, že tohle by byl případ pana Sehnala... A navíc, kdybych uspěl a dostal se na Hrad, bylo by jedno, z které strany bych vyšel.
Výzva: Vratislav Kulhánek. Pusťte si celé interview.Video: Zuzana Kubátová
Je podle vás Andrej Babiš, který se může stát příštím premiérem, hrozbou pro demokracii?
Já to tak nevnímám. Ale popravdě s ním mám problém, i když jsem ho před čtyřmi lety volil. Pak jsem byl k němu velmi kritický. A teď, trošku zvažuju. Protože ono když se šije do člověka pořád a dlouho, tak jednak to na něm zanechá nějaký vliv a může se nad sebou zamyslet. Některé jeho kroky, to je klasická americká kampaň, to se mi nelíbí. Ale některé jeho kroky mají hlavu a patu. A pořád mi leží v hlavě, že řada rozumných lidí, kteří v ANO jsou, se na to dívají pozitivně.
Na webových stránkách vaší nové strany ODA je s vámi rozhovor, kde odpovídáte na otázku, jak by se měla Česká republika dostat „ze současného marasmu“. Máte pocit, že žijeme v marasmu?
Takhle - my žijeme v politickém marasmu. Jinak země prosperuje fantasticky. Kdyby se, teď to řeknu ošklivě, politická scéna odstřihla, tak by atmosféra vypadala jinak. Marasmus je možná silné slovo. Ale když se pobavíte někde s lidmi, zjistíte, že se mají hmotně dobře, ale nejsou spokojení. Nechci to nazývat blbou náladou, ale prostě - nelíbí se jim to.
Proč špatná nálada převládá?
Ono na to má podle mě vliv i celkové hrubnutí společnosti. Když se podíváte na kterýkoliv televizní kanál, prakticky všude je nějaký thriller, všude se střílí. Hledat něco, kde se lidé nemlátí nebo nestřílí, je těžké. Děti to vnímají a rostou v tom. A také, dnes má člověk pocit, že žije ve století samých katastrof. Dozvídáte se o událostech, které se ve světě děly vždycky, jen dřív o nich nebyla taková informovanost. A konečně, ztrácí se komunikace mezi lidmi. E-mailem nebo SMSkou můžete člověka urazit, můžete říct cokoliv. Aniž byste z druhé strany měli protireakci.
Může prezident přispět ke hrubnutí nebo ke kultivaci společnosti?
Já si myslím, že ano. Protože je to figura, která by měla být příkladná.
Je pro vás příkladný jako prezident Miloš Zeman?
Já bych to nekomentoval...
Média současného prezidenta téměř jednohlasně odsuzují. Ale když poslouchám lidi z byznysu, jsou k němu daleko shovívavější než novináři nebo takzvaná pražská kavárna.
Pražská kavárna je bezobsažný pojem. Ale prezidentovo vyjadřování zrovna kultivované není. Urážet lidi, to se ve slušné společnosti nedělá. A vidět v první řadě sebe? V této pozici člověk musí vidět úplně něco jiného, musí vidět celek, kterému slouží a kterému by měl být za vzor.
Co myslíte, že byste mohl do prezidentského úřadu přinést navíc oproti jiným výrazným kandidátům, jmenovitě pánům Zemanovi, Drahošovi nebo Horáčkovi?
Proti panu Zemanovi, myslím, bych dokázal přinést úplně jinou kulturu slova i vystupování. Proti panu Drahošovi? To je problém, protože si ho vážím. Pokud bych nekandidoval já, jednoznačně bych volil profesora Drahoše. Myslím si ale, že bych do prezidentského úřadu mohl vnést něco z toho, že jsem celý život žil po fabrikách, mezi lidmi. Takže dokážu možná posoudit lépe než on, co lidi trápí. Protože na dílně všechno jinak vypadá.
Na webových stránkách ODA říkáte, že chcete omezit rizika, která hrozí české demokracii. Hrozí jí ale dnes skutečně nějaká zásadní rizika?
No, zásadní rizika úplně nehrozí. Ale je fakt, že se tu vytváří psychóza nebezpečí před terorismem. Terorismus samozřejmě existuje, ale v České republice zatím kořeny nezapustil a nemyslím, že se to stane někdy v krátké budoucnosti, pokud to sami nevyprovokujeme. Mám ale strach z toho, začne-li se vytvářet psychóza proti něčemu. Jednou jsou to židi, teď teroristi, pak to můžou být třeba cyklisti. Samozřejmě, vždy stmelíte lidi proti něčemu snáz než pro něco. V tomhle bych možná viděl riziko. Ale ne fatální.
Jestli umíte poslouchat – jak říkáte - názory na dílně, určitě cítíte, že se lidé skutečně něčeho bojí. Svět se jim mění před očima, v Evropě nabývají významu jiné kultury. Politici by měli říkat, jaké je z toho východisko, jak ten strach rozptýlit...
Lidé necítí strach před terorismem...
Je to spíš strach ze ztráty světa, jak ho známe.
Z toho, jak to zvládneme, když převládne jiná kultura. To riziko je obrovské. Myslím, že čím víc se tomu budeme bránit, tím víc se k nám budou stěhovat Švédové, Němci, Francouzi. Vstřícnost Evropy k migračnímu přílivu je obrovská a v islámu nejsou pojmy jako demokracie. Uprchlík, který prchá před nějakým neštěstím, prosím. Ale když se člověk podívá na imigranty, tak to jsou často ti dvaceti třicetiletí kluci s mobily. Ti se mají starat, aby u sebe doma udělali pořádek. Aby se tam postavili na nějakou stranu. Ne, aby utíkali za lepším.
Pak je tam také spousta lidí, kteří ochranu skutečně potřebují.
Jistě.
Jaké východisko byste Čechům nabídl? Větší izolovanost země? Nebo vidíte šanci ve větší evropské spolupráci? Kam směřuje ODA v této otázce?
To by lépe řekl pan Sehnal, ale co se mne týče, úplná izolace je nesmysl. Ale bránit se musíme. Můžeme sem pustit lidi, kteří budou schopní se asimilovat. Když sem přijdou Ukrajinci, ti se adaptují. Ale nemůžeme připustit, aby tady byli lidé, kteří nebudou ochotní se adaptovat. Jinými slovy, žádné mešity.
Pokud by ODA měla takový vliv, že by do toho mohla mluvit, a pokud byste o tomto nepřesvědčili Evropu, byli byste pro větší izolovanost České republiky?
Ona Evropa to pochopí, musí to pochopit. Zanikly i daleko větší říše a daleko širší celky, nelze prostě dovolit Evropu nechat zbarbarizovat. Je otázka, kdy si jeden z těch západních politiků troufne. Evropa musí také jednou prohlédnout. Její vedoucí politici nemohou vykládat, že je Evropská komise pro Českou republiku samoobsluha. Kdyby byla, nejsou u nás (západní) firmy, které odvádějí peníze do západní Evropy. Takže on je to složitější problém. Izolovat se, to by byl ekonomicky nesmysl. To v žádném případě. Ale bránit se, na to si myslím nárok máme.
