Hlavní obsah

V Rusku znovu soudí muže, jehož jméno se v Kremlu nahlas neříká

Foto: Profimedia.cz

Alexej Navalnyj (2. zleva) na monitoru během procesu v trestanecké kolonii IK-6 v Melechově, asi 250 kilometrů východně od Moskvy, kde sedí ve vězení. Snímek z 19. června 2023.

Reklama

aktualizováno •

V Rusku, kam se navzdory jistotě, že skončí ve vězení, sám vrátil, si odpykává devítiletý trest. Zdravotně na tom není dobře, podle advokátů nemá lékařskou péči. Teď Alexeji Navalnému hrozí, že si žalář prodlouží o desítky let.

Článek

Kdyby se Navalnyj narodil západněji od Ruska, dnes by mohl být premiérem nebo prezidentem. Byl by ideálním evropským politikem nového střihu. Voličům by nabídl charisma, protikorupční program a trochu té kulturní nesnášenlivosti. Program, který u voličů ve střední Evropě obvykle vynáší 30 i víc procent hlasů. Ani koblihy by nemusel rozdávat.

Navalnyj je však Rus. Voleb se účastnit nemůže. Místo toho už déle než dekádu vzdoruje Kremlu a bojuje o přízeň občanské společnosti. A to chce v zemi Vladimira Putina, kde jsou opoziční aktivity nezřídka zárukou špatného konce, více než odvahu.

Teď Alexeji Navalnému hrozí, že se jeho pobyt za mřížemi, kam byl zatím odsouzen na devět let za porušení podmínky, podvod a pohrdání soudem, významně prodlouží. Možná až o desítky let.

Sedmačtyřicetiletý opoziční vůdce čelí novým obviněním ze založení a financování „extremistické organizace“, výzvám k „extremismu“, zapojení nezletilých do páchání nebezpečné činnosti a z „rehabilitace nacistické ideologie“. BBC s odkazem na Navalného poradce píše, že mu hrozí až 30 let odnětí svobody.

Navalného soudí přímo ve věznici s nejpřísnějším režimem Melechovo v ruské Vladimirské oblasti.

A je jisté, že v době, kdy Kreml „utahuje šrouby“ a s velkou razancí postupuje proti všem kritikům režimu, nevyvázne bez trestu. Přitom jde jednoznačně o další případ, který považují lidskoprávní aktivisté i západní politici za zcela vykonstruovaný.

„Ačkoli je z velikosti svazků zřejmé, že jsem sofistikovaný a vytrvalý zločinec, nelze zjistit, z čeho přesně jsem obviněn,“ citovala BBC Navalného, jemuž žalobci poskytli 2828 stran spisu popisující „všechny zločiny, které spáchal za mřížemi“.

Jak Rusko postupuje proti kritikům režimu

„Přiznávám vinu: Nepodařilo se mi přesvědčit dost lidí o tom, jak velkým nebezpečím pro svět je současný kremelský režim,“ řekl v závěrečné řeči ruský disident Vladimir Kara-Murza. Pak ho odsoudili k 25 letům vězení.

„Můj případ je politický. Proto o sobě neuvažuji jako o někom, kdo je souzen za spáchání trestného činu. Přiznat vinu je pro mě stejné, jako když učitel přizná, že je učitel, nebo lékař, že je lékař.“ Tato slova zazněla v závěrečné řeči 41leté ruské opoziční političky Lilii Čanyševové před obvodním soudem v Ufě na východě Ruska. Žena, která stála v čele štábu Navalného protikorupčního fondu, byla odsouzena k sedmi letům a šesti měsícům vězení za vyzývání k extremismu a vytvoření extremistické organizace.

Kde to celé začalo

Vystudovaný právník zahájil svou politickou kariéru na začátku tisíciletí. Zprvu se hlásil k nejstarší ruské liberální opoziční partaji Jablko. Z ní byl ovšem vyhozen – za pokus o svržení jejího zakladatele Grigorije Javlinského.

Následovala doslova otočka o 180 stupňů. Navalnyj se dal dohromady s ruskými nacionalisty a imperialisty. Z té doby pochází i skandální video na podporu legálního držení zbraní, v němž jakoby střílí po muslimovi.

Sám Navalnyj přitom nikdy neskrýval některé své krajně národovecké postoje. V minulosti třeba populisticky vystupoval za zavedení vízového režimu se státy Střední Asie. Rovněž prosazoval, aby ruská vláda přestala dotovat severokavkazské republiky. Což je populární téma stoupenců ruské krajní pravice.

Přerod Navalného v opozičního předáka ohrožujícího zájmy Kremlu nastal v roce 2011. Vladimir Putin se chystal na svůj návrat do prezidentského křesla. Jako předseda vlády a šéf strany Jednotné Rusko potřeboval, aby jeho partaj s drtivým přehledem vyhrála parlamentní volby. Jak se i na Putinovu stranu sluší a patří.

Jenže Navalnyj mu jeho plány zhatil.

„Jednotné Rusko je strana podvodníků a zlodějů.“ Věta pronesená Navalným během rozhlasové debaty se svérázným poslancem kremelské strany Jevgenijem Fjodorovem se stala hlavním heslem naštvané části ruské společnosti. A se vší pravděpodobností ovlivnila i vlnu protestů, která po volbách do Státní dumy na několik měsíců zasáhla Moskvu, Petrohrad a některá další ruská města.

Heslo vyjadřovalo frustraci Rusů z volebních podvodů, ale i nelegitimní návrat Vladimira Putina na kremelský trůn. Navalnyj touto prostou větou fakticky veřejně znemožnil Putinovu státostranu. A ačkoliv Jednotné Rusko si stále drží většinu v ruském parlamentu, důvěrou ruské společnosti se chlubit nemůže.

Přelom roku 2011/12 ukázal Navalného potenciál. Stal se aktivním vůdcem protirežimních protestů. Jeho převahou bylo charisma a otevírání nových témat, která přitáhla k politice ruskou střední třídu a posléze i mládež. To se opozičním harcovníkům z 90. let, kteří se pro větší část ruské společnosti kompromitovali jako představitelé elit Jelcinova období, do té doby nedařilo.

Soudy s Navalným

Hned první den soudního procesu s ruským opozičníkem Alexejem Navalným provázely podivné telefonáty, kvůli nimž soudkyně Margarita Kotová přerušovala líčení. Hovory byly z Kremlu.

Ruský soud poslal opozičního politika Alexeje Navalného do vězení na devět let. Obžaloba pro něj za údajný podvod a pohrdání soudem žádala trest 13 let vězení.

Navalnyj se zaměřil na téma korupce, kterou byl a doposud je ruský systém prolezlý.

Na sklonku roku 2010 spustil projekt Rospil, který se posléze transformoval do Fondu boje s korupcí. Odhalováním oblíbeného sportu ruského režimu – korupce a klientelismu – získal popularitu po celé zemi. Moskevskému buřiči byla málo. Navalnyj ukázal tu ohromnou propast mezi poměry, v nichž si žijí představitelé režimu a prostí Rusové.

Prostřednictvím videí na YouTube Navalnyj a jeho tým zveřejňovali tajemství oligarchů úzce spřízněných s Vladimirem Putinem. V roce 2017 Fond boje s korupcí natočil video o majetku dnes již bývalého předsedy vlády Dmitrije Medveděva. Dokument o původu bohatství ruského premiéra zhlédlo více jak 35 milionů diváků a vyvolalo v Moskvě a dalších městech sérii protikorupčních protestů.

Navalnyj neskrýval, že má politické ambice. V minulosti zkoušel proklouznout skulinou do boje o významné křeslo. Povedlo se mu to pouze jednou. Kreml opozičnímu předákovi umožnil v roce 2013 účastnit se voleb moskevského starosty. Přestože hlasování vykazovalo nesrovnalosti, Navalnyj skončil s 27 procenty hlasů na druhém místě. A šmitec.

Přímý volební střet s Vladimirem Putinem mu režim nikdy nepovolil.

Když ani známé jméno neochrání

Navalného zřejmě dlouho chránila před tvrdou pomstou režimu jeho proslulost. Anebo Kremlu možná stačilo ho šikanovat. Vždyť jiní opoziční aktivisté byli už tehdy v Rusku vězněni třeba za pouhou opakovanou účast v nepovolených demonstracích.

Mezi lety 2011 až 2019 opoziční předák strávil 474 dní ve vazbě, z toho 242 dní v domácím vězení. Krůček od skutečného vězení byl Navalnyj v roce 2013, kdy byl v zinscenovaném procesu odsouzen za zpronevěru na pět let podmíněně.

Další podmíněný trest si odnesl rok poté. Na lavici obžalovaných s ním seděl jeho bratr Oleg. Ten si však musel odpykat 3,5letý trest za údajnou defraudaci za mřížemi. Alexej Navalnyj rozhodnutí soudu označil za pomstu a cílený nátlak.

Kromě policejní perzekuce Navalnyj musel čelit i fyzickým útokům. Například v dubnu 2017 opozičníkovi do obličeje chrstli briliantovou zeleň, chemickou látku, která mu poškodila dočasně zrak.

Během pobytu ve vazbě v létě 2019 byl Navalnyj hospitalizován kvůli náhlé alergické reakci. Už tehdy se spekulovalo, že mohl být otráven neznámou toxickou látkou.

Skutečně vážná otrava následovala až o rok později. Navalnému se při cestě letadlem náhle udělalo špatně, skončil v kómatu a nakonec o něj několik měsíců pečovali němečtí lékaři. Západní laboratoře potvrdily, že byl otráven nervově-paralytickou látkou novičok. Kreml jakoukoli odpovědnost za otravu svého kritika odmítl.

Připomeňte si

Otravu ruského opozičníka Alexeje Navalného mají na svědomí agenti ruské Federální služby bezpečnosti, odhalila investigace médií Bellingcat, CNN, The Insider a Der Spiegel. Jak k tomuto závěru novináři došli?

A teprve tehdy začal Kreml Navalného aktivity skutečně důsledně potírat. Politik se navzdory varováním vrátil do vlasti. A hned po příletu skončil ve vězení, dostal 2,5 roku za porušení podmínky předchozího trestu.

„Nepovedlo se mi udělat jako svobodnému člověku ani jeden krok po své zemi, zatkli mě ještě před hraniční kontrolou,“ vzkázal Navalnyj ve svém příspěvku zveřejněném na sociálních sítích. „Hrdina jedné z mých oblíbených knih –⁠ Vzkříšení od Lva Tolstého –⁠ říká: ‚Ano, jediným místem, kde se v současné době sluší být čestnému člověku v Rusku, je vězení‘,“ dodal.

Následovaly zákazy Navalného štábů, blokace webových stránek, tresty pro jeho spolupracovníky. A nakonec i nové obvinění a nový trest přímo pro Navalného. „Můj vesmírný let potrvá o trošku déle, než jsem čekal. Loď uvázla v časové smyčce,“ komentoval opozičník verdikt na twitteru.

Navalnyj žil coby politik mimo kremelským režimem úzce vymezené politické pole. Ruská propaganda se mu vyhýbala, nikdy neměl přístup do režimem kontrolovaných médií a v Kremlu se bojí veřejně vyslovit jeho jméno. Přesto se mu daří část ruské společnosti vyburcovat z politické letargie. Sází na univerzální populistické téma, které má odezvu. S korupcí se setkal snad každý Rus. A proto jsou Navalného signály srozumitelnější než boj za lidská práva.

Z hlediska popularity se dnes Navalnyj může měřit snad jen s Borisem Němcovem, charismatickým opozičním vůdcem a někdejším vicepremiérem, který byl koncem února 2015 zastřelen pod kremelskými hradbami.

To však neznamená, že by byl Navalnyj schopen svrhnout režim Vladimira Putina. Tolik Rusů za ním nejde. Pro Kreml je mnohem palčivější, že opoziční předák odhaluje pokrytectví věrchušky a vytváří podhoubí pro pochyby.

Ješitnému režimu se nemusí líbit, že Navalnyj uždibuje bez dovolení kousek politické autority, která v Rusku může patřit pouze jedné osobě. A to má v každém autoritářském režimu své následky.

Navalnyj dal nicméně už několikrát jasně najevo, že se zastrašit jen tak nedá. Loni, přesně rok po návratu do vlasti, z vězení dále vzkázal, že svých kroků nelituje. „Poté, co jsem si odseděl ve vězení první rok, chci všem říci přesně to, co jsem křičel na shromážděné u soudu, když mě vedli k policejnímu vozu: Ničeho se nebojte,“ napsal. „Toto je naše země a druhou nemáme.“

Pozn. red.: Tento portrét ruského opozičního vůdce jsme publikovali již před časem, aktualizovali jsme jej s ohledem na další proces, kterému Alexej Navalnyj čelí.

Reklama

Doporučované