Hlavní obsah

Johnson chtěl poslat desítky tisíc migrantů do Rwandy. Plán má trhliny

Foto: Profimedia.cz

Lidem, kteří do Velké Británie „nezákonně imigrují“ přes Lamanšský průliv, nyní hrozí přesun do Rwandy.

Reklama

aktualizováno •

Britská vláda tvrdí, že našla řešení pro migrační krizi. Část běženců, kteří žádají na Ostrovech o azyl, pošlou konzervativci do Rwandy. Ukazuje se ale, že síto nastavené vládou by do Afriky poslalo jen minimum lidí.

Článek

Premiér Johnson prohlásil, že dohoda, již britská vláda uzavřela s Rwandou, „povede k přemístění desítek tisíc migrantů“ do této středoafrické země. Uvedl to v polovině dubna, na konci měsíce ale list The Sunday Times upozornil, že o takový počet lidí pravděpodobně ve skutečnosti nepůjde. Podle analýzy čísel, které ministerstvo vnitra každoročně zveřejňuje, to bude spíše méně než 200 osob ročně.

Sunday Times s odkazem na britskou Radu pro uprchlíky vysvětlily, že do Rwandy mají být přesunuti lidé, které úřady vyhodnotí jako „nepřípustné“ pro britský azylový systém. V současnosti tomu ale odpovídají jen dvě procenta běženců. Kdyby loni ministerstvo vnitra takto posoudilo oněch více než 8400 migrantů za rok 2020, do Rwandy by jich zamířilo méně než 200.

Kolik běženců míří do Británie přes kanál La Manche?

V posledních letech počet těch, kteří se z evropské pevniny dostali přes Lamanšský průliv na britské Ostrovy, strmě narostl. Jen loni tak učinilo více než 28 tisíc migrantů a uprchlíků. Což je podle Reuters jen zlomek z toho, kolik běženců míří do jiných evropských zemí, ovšem stačí to k tomu, aby migrace zůstala politickým tématem.

V roce 2020 přitom kanál přeplulo přes 8400 běženců a o rok dříve to nebyly ani tři tisíce lidí.

Jednosměrný lístek do Rwandy

Nový plán představila vláda jako řešení pro sílící migrační vlnu. Tedy pro příliv běženců, kteří na člunu zdolávají Lamanšský průliv, dostanou se na britskou půdu a žádají o azyl. Kabinet ale před několika dny rozhodl, že tím cesta pro migranty nekončí.

Vláda kvůli tomu uzavřela partnerství s rwandským kabinetem. A právě do Rwandy, země ve střední Africe, chtějí Britové zadržené imigranty posílat. Jde o součást migračního schématu, s nímž v dubnu přišel premiér Boris Johnson spolu s britským ministerstvem vnitra. Spojené království Johnson označil za „maják otevřenosti a štědrosti“ – ten ovšem svítí na cestu jen těm, kteří o útočiště v Británii zažádají legální cestou.

Ilegální imigraci a zejména převaděčský byznys, který „z oceánu dělá hřbitov na vodě“, chce naopak současný britský kabinet potírat. „Náš soucit může být nekonečný, ale naše schopnost pomáhat nikoliv. Nemůžeme žádat britské daňové poplatníky, aby vypisovali bianco šek na pokrytí nákladů každého, kdo by sem mohl přijít s tím, že tu chce žít,“ řekl Johnson podle britské veřejnoprávní BBC.

Británie tak chce žadatelům o azyl, kteří na Ostrovy připlují přes Lamanšský průliv, dávat lístky do Rwandy – jednosměrné. Podle BBC nebudou mít lidé, které úřady pošlou do této středoafrické země, možnost vrátit se zpět do Spojeného království. Ve Rwandě pak dostanou ubytování i podporu.

Bude-li jim uznán nárok na azyl, nový život budou moci migranti budovat právě ve středoafrickém státě. Osoby, které azyl nedostanou, budou vyhoštěny zpět do země původu.

Co z toho má Rwanda?

Velká Británie v první fázi slibuje Rwandě 120 milionů liber, tedy přes 3,5 miliardy korun, na rozvoj její ekonomiky. A také nespecifikovanou částku na podporu imigračních procesů a infrastruktury. Podle agentury AFP chce pak rwandský prezident Paul Kagame upevnit pozici své třináctimilionové země jako spojence Západu a prostředníka pro zklidnění konfliktů v Africe.

Ohledně financí, které do imigračního schématu Londýn napumpuje, panují na ministerstvu vnitra neshody. „Nevěřím, že lze získat dostatečné důkazy, které by prokázaly, že taková politika bude dostatečně odstrašující na to, aby nabyla hodnoty investovaných financí,“ řekl stálý tajemník ministerstva vnitra Matthew Rycroft podle agentury Reuters.

Ministryně vnitra Priti Patelová na to reagovala s tím, že věří tomu, že pokud by vláda nezakročila, cena imigrace přes Lamanšský průliv by narostla. A to jak ta doslovná ekonomická, tak i ta metaforická – tedy to, kolik lidí by za přeplutí průlivu zaplatilo životem.

Zaujatá imigrační politika

Plán britské vlády příliš nadšení nevyvolal. Kritiku vyjádřili i členové Konzervativní strany – mimo jiné i britská expremiérka a někdejší ministryně vnitra Theresa Mayová. Ta uvedla, že tuto imigrační politiku nepodporuje, a to kvůli pochybám z hlediska její legálnosti, praktičnosti a účinnosti.

Proti se vyjádřil i lídr opozičních labouristů Keir Starmer, jenž prohlásil, že chce Johnson odvést pozornost od vlastních prohřešků. Po krátké pauze, kdy se pozornost Britů stočila na ruskou invazi na Ukrajině, se totiž v posledních týdnech opět začala řešit kauza Partygate.

Se záměrem posílat běžence do Rwandy nesouhlasí ani velký počet lidskoprávních organizací. „Jednoduše nemůžeme podporovat posílání zranitelných uprchlíků, kteří mohou být oběťmi mučení, kteří možná přežili zvěrstva a válku, přes půl zeměkoule do chudé země,“ uvedla Zoe Gardnerová z charitativní organizace Joint Council for the Welfare of Immigrants. A dodala, že je plán vlády „ohavný“.

Ve svém textu pro server The Conversation pak upozornila Parvati Nairová z londýnské Queen Mary University na to, že Londýn měří uprchlíky a běžence dvojím metrem. Zatímco těm prchajícím z Ukrajiny svou náruč doširoka otevřel, pro lidi, kteří se do Spojeného království snaží dostat na malých člunech přes kanál La Manche, připravil partnerství s Rwandou.

Britská vláda totiž dříve uvedla, že se chce zaměřit v první řadě na muže bez osobních dokumentů. „Výzkum ukazuje, že migranti bez dokladů většinou prchají z oblastí postižených mimo jiné konflikty, chudobou a ekologickými krizemi,“ poukázala Nairová. „Ze srovnání rwandské dohody s útočištěm, které tu v posledních týdnech vzniklo pro ukrajinské uprchlíky, je jasné, že je britská imigrační politika zaujatá v ohledu na rasu, náboženství i dovednosti,“ dodala.

Jak Rwanda dodržuje lidská práva?

List The Times vyzpovídal několik lidí, kteří nyní pobývají v migračním táboře na okraji francouzského přístavního města Dunkerk. Nikoho z nich, byť si jsou své situace a možnosti přesunu do Rwandy vědomí, to ale od plánu dostat se přes moře na Ostrovy neodrazuje.

Třeba dvacátník Piwand, irácký Kurd, pro list poznamenal, že si nemyslí, že to tak ve skutečnosti bude. Pro tolik lidí podle něj není ve Rwandě, bezmála třináctimilionovém státě, místo. Podle Mohammeda z Dárfúru v Súdánu představuje rwandská dohoda problém. „Pokud mě tam pošlou, vrátím se zpátky sem,“ dodal ale.

Sedmnáctiletý Omar z Burundi, odkud utekl poté, co přišel o rodinu, zmínil důležitou věc. Mluvil pro The Times o dvojici gayů právě z Rwandy, jež potkal v migračním táboře. Muži z této země utekli kvůli situaci, jíž tam čelí LGBT+ komunita.

Foto: Profimedia.cz

Britské přístavní město Dover. Na černých člunech přepluli migranti Lamanšský průliv z Francie.

Právě lidskoprávní otázky jsou v souvislosti s rwandskou dohodou zmiňovány často. A to nejen v souvislosti s tím, zda je etické nebo dokonce protiprávní jednotlivce takto posílat do třetí země na základě toho, jakým způsobem se do Británie dostali.

Rwanda nemá, co se zacházení s uprchlíky týče, podle organizace Human Rights Watch právě zářnou minulost. Jen namátkou: v roce 2018 například podle HRW zastřelily rwandské bezpečnostní síly nejméně 12 uprchlíků z Demokratické republiky Kongo, kteří protestovali proti snížení přídělu jídla.

Známé jsou podle HRW i případy mimosoudních poprav, podezřelých úmrtí osob ve vazbě, nezákonného zadržování, mučení a dalších praktik zaměřených zejména na disidenty a kritiky vlády. Spojené království navíc v minulosti napřímo vyjádřilo své obavy ohledně dodržování lidských práv ve Rwandě – a udělilo azyl Rwanďanům, kteří ze země uprchli.

Už loni začali totéž řešit Dánové

Velká Británie se sice dočkala velké vlny kritiky, z evropských zemí ale není první, kdo s podobným plánem přišel. Jen loni Dánsko přijalo zákon, který má umožnit posílat žadatele o azyl do center mimo Dánsko i Evropu. V praxi to má fungovat velmi podobně jako nynější britský plán.

„Když je v Evropě válka a evropský soused je vystaven tomu, co vidíme na Ukrajině, nemám nejmenší pochybnosti. Musíme pomoci, jak nejlépe umíme… tím, že Ukrajince přivítáme na dánské půdě,“ řekl v březnu Mattias Tesfaye, dánský ministr zahraničních věcí.

Ve stejné době však Kodaň vyzvala syrské uprchlíky pocházející z Damašku a jeho okolí, aby se tam vrátili. A to navzdory pokračující občanské válce a brutální pověsti tamního režimu.

Už v loňském roce Dánové vedli rozhovory se zástupci Tuniska a Etiopie, s nimiž řešili právě možnost přesunu uprchlíků a migrantů z Dánska do těchto zemí. A i tato skandinávská země jedná se Rwandou. Migrační politiku ostatně zpřísňuje dříve tolerantní sociální demokracie s premiérkou Mette Frederiksenovou v čele už několik let.

Strana se k tomu zavázala v roce 2018 v kampani před parlamentními volbami. „Otázka azylových center ve třetích zemích je součástí širšího kontextu. Sociální demokracie přišla s programem, který by měl mimo jiné změnit systém imigrační kontroly,“ řekl loni v září Seznam Zprávám přední dánský politolog Peter Nedergaard z Fakulty sociálních studií Kodaňské univerzity.

„Sociální demokraté ze svého spíše liberálního postoje vůči uprchlíkům přešli k tomu restriktivnímu. Má to své důvody – v základu takového posunu je otázka: co je v zájmu pracující třídy? Prosazovat liberální migrační politiku, nebo ji omezit? Vnímají se jako zástupci pracujícího lidu a první možnost podle sociálních demokratů v jejich zájmu není,“ dodal politolog.

Reklama

Doporučované