Hlavní obsah

Komentář: Bidena požírá inflace, asi prohraje demokratům volby

Michael Durčák
historik, novinář
Foto: Profimedia.cz

Prezident Biden komentuje boj s inflací během své návštěvy v přístavu v Los Angeles.

Reklama

V tzv. midterms většinou platí, že vládnoucí strana utrpí porážku a hraje se jen o to, aby udržela většinu alespoň v jedné komoře Kongresu. Jenže letos to vypadá s demokraty obzvláště bledě.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Spojené státy drtí nejhorší inflace za posledních čtyřicet let. Vládnoucí demokraté se obávají, že hněv Američanů se obrátí proti nim a v listopadových volbách vynese k moci opoziční republikány. Voliči totiž vytýkají prezidentu Bidenovi, že ekonomické problémy bral příliš dlouho na lehkou váhu.

Podle dostupných dat vzrostla meziroční inflace ve Spojených státech během května na 8,6 %. To je nejvíce od prosince 1981, kdy USA zaznamenaly meziroční nárůst cen o 8,9 %. Americkým specifikem je, že tamní obyvatele trápí především rapidní zdražení benzinu.

Galon paliva, což jsou necelé čtyři litry, vás v USA v celonárodním průměru vyjde už na necelých pět dolarů. Přesně před rokem to přitom bylo o necelé dva dolary méně a Američané, kteří jsou sledováním cen benzinu posedlí a navíc na svém autě často závislí, to výrazně pociťují.

Prezident Joe Biden rostoucí ceny paliv nazval Putinovým zdražením (Putin’s price hike) a poukázal na to, že Bílý dům už v březnu zatrhl import ruské ropy. Problémem pro jeho příběh je ovšem fakt, že ruská ropa tvořila pouhých osm procent dovozu. Kromě toho cena ropy stoupala na světových trzích už před ruskou invazí na Ukrajinu.

Biden a jeho strana se – tak jako asi všichni politici na světě – vcelku přirozeně snaží připsat si zásluhy za to, když ceny zboží, jako jsou paliva, klesají. A naopak připsat problém vnějším faktorům, když ceny letí vzhůru. To se stalo i nyní. Nepříjemnou pravdou přitom je, což uznal i sám úřadující prezident, že ve skutečnosti Bílý dům se stoupající cenou benzinu prakticky nic nezmůže.

Zároveň však vládnoucí strana více než rok problém komunikačně zametala pod koberec a fakticky se tvářila, že inflace a zvyšování cen bude dočasným fenoménem. O dočasném trvání inflace hned několikrát hovořila i Bidenova ministryně financí Janet Yellenová.

I ona však nedávno uznala, že používat termín „transitory“, tedy v češtině dočasný nebo přechodný, v souvislosti se současnou krizí nebylo šťastné. A během slyšení v Kongresu uvedla, že Spojené státy se aktuálně potýkají s neakceptovatelnou úrovní inflace a jedná se o nejpalčivější problém americké ekonomiky.

Bohužel pro Bidena a demokraty má jejich komunikační a politická nedůslednost vážné následky. Podle posledních průzkumů je s prací úřadujícího prezidenta spokojeno necelých 39 % Američanů a toto číslo soustavně už rok klesá. Čísla jsou pak ještě horší, když se průzkumy zaměří na to, zda jsou občané spokojeni s Bidenovým přístupem v boji s inflací a vysokými cenami benzinu.

V případě inflace Bidenovu politiku schvaluje pouhých 28 % Američanů, a pokud jde o ceny paliv, je toto číslo ještě o jeden procentní bod nižší. Alarmující pak pro Bílý dům musí být i fakt, že pozitivní názor na přístup k řešení krize si v případě současné administrativy zachovává i jen lehká nadpoloviční většina demokratických voličů. Lidé přitom Bidenovi jeho minimální počínání směrem k ekonomickým problémům vyčítali dle různých průzkumů už i loni na podzim.

Kromě Joea Bidena se hněv mnohých snáší také na americkou centrální banku Fed, která stále otálí se zvyšováním úrokových sazeb. Postoj Fedu se však začíná měnit a tento týden by mělo podle informací amerických médií dojít k navýšení hlavní úrokové sazby o 0,75 % ze současného jednoho procenta. Ke konci roku by se pak postupně měla vyšplhat postupně na 3,25–3,5 %.

Než se tak ale stane, Američany čekají letos v listopadu volby do Kongresu. Jedná se o tzv. midterms, které se konají vždy v polovině čtyřletého prezidentského mandátu. Většinou platí, že v nich utrpí vládnoucí strana porážku, neboť jí kromě jiného voliči vystaví vysvědčení za její dosavadní počínání, a hraje se jen o to, aby udržela většinu alespoň v jedné komoře Kongresu.

Jenže letos to vypadá s demokraty obzvláště bledě. Opoziční republikáni totiž vedou o více než dva procentní body dokonce v celonárodních průzkumech, což se stává opravdu zřídka.

Opozice demokraty ostřeluje za dle jejích slov nezodpovědné utrácení a poukazuje například na stimulační balíček pro americkou ekonomiku s názvem American Rescue Plan. Ten prošel Kongresem loni v březnu a vyšel státní pokladu na více než 1,9 bilionu dolarů. Podle republikánů měl výrazně přispět k současné inflaci. Pravda to tak úplně není, avšak faktem je, že ekonomická situace je pro americké voliče jednoznačně tématem číslo jedna dle různých průzkumů už devětatřicet týdnů v řadě, což dává straně, která není u moci, strategickou výhodu.

Při současném rozložení sil navíc mají ve Sněmovně reprezentantů i Senátu demokraté opravdu malou většinu hlasů. V případě dolní komory činí pouhých dvanáct mandátů a u Senátu se vzhledem k rozložení sil padesát na padesát při hlasování musejí nejednou spolehnout na hlas viceprezidentky Kamaly Harrisové, která má rozhodující hlas při rovnosti hlasování.

Není tak nepravděpodobné, že po listopadových volbách vládnoucí demokraté ztratí většinu v obou komorách Kongresu a Biden bude mít vládnutí ve zbytku svého mandátu ještě těžší. Šéf senátních republikánů Mitch McConnell si totiž už během vlády Baracka Obamy vyzkoušel, že pokud se opozice dostane během mandátu demokratického prezidenta k parlamentní moci, nejlepší strategií je obstruovat a shazovat veškerou agendu Bílého domu pod stůl.

Pokud tak vládnoucí demokraté prohrají listopadové volby, nelze vyloučit, že se McConnell a spol. uchýlí ke stejné taktice i nyní. Jejím cílem ostatně není nic jiného než návrat republikánů do Bílého domu v roce 2024.

Problémem takového myšlení však je, že republikáni nepočítají s tím, že se role mohou hodně rychle otočit a za pár let to mohou být oni, kdo mají ve správě zadrhlou ekonomiku, a hněv voličů bude pršet na jejich hlavy. Ke zlepšení hospodářské situace totiž, především v éře globální ekonomiky, výměna politiků v čele státu nestačí.

Reklama

Související témata:

Doporučované