Otázky a odpovědi: Jak velký problém může být revoluce v Kazachstánu

Jednoznačně ano, protože Kazachstán se stal po pádu Sovětského svazu jednou z nejstabilnějších zemí v oblasti. Před deseti lety se nicméně ve městě Žanaozen – tedy právě tam, kde i letos propukly protesty nejdříve – odehrál masakr, při němž bezpečnostní složky postřílely nejméně 14 lidí (odhady se liší, někdy se mluví i o několika desítkách obětí). Do stávky za vyšší platy tehdy vstoupili dělníci z nedalekého ropného pole a krátce před oslavami výročí dne nezávislosti přišli demonstrovat do centra města. Kazašský prokurátor popsal zákrok policie jako ochranu civilistů před chuligány, kteří je napadali. S tím, jak zvládnout nepokoje bez násilí, radil tehdejšímu prezidentovi Nursultanu Nazarbajevovi bývalý britský premiér Tony Blair.

Nepokoje, které propukly v neděli a v dalších dnech se rozšířily napříč zemí, odstartovalo prudké zdražení LPG. Nespokojenost s vládní elitou, která je odtržena od lidí, je ale velká a neomezuje se zdaleka jen na ceny pohonných hmot. Kazaši protestují i proti rostoucí sociální a ekonomické nerovnosti, která se ještě prohloubila během pandemie koronaviru.

Přestože je Kazachstán významným vývozcem ropy a plynu, dosahuje tamní průměrná mzda pouhých 570 dolarů za měsíc (asi 12,5 tisíc korun) a mnozí lidé berou ještě mnohem méně.

Navzdory zlepšení v posledních letech figuruje Kazachstán v korupčním žebříčku Transparency International až na 94. příčce, kterou sdílí například s Brazílií, Etiopií, Surinamem či Tanzanií. Jak ukázal pád vlády po vypuknutí nepokojů, s kosmetickou změnou politiky se protestující zřejmě nespokojí. Požadují například přímé volby regionálních vůdců – nyní je jmenuje prezident.

Protesty v ulicích se snaží rozehnat násilím, zároveň ale demonstrantům ustupuje v ekonomických otázkách. Policie ve středu oznámila, že v rámci protiteroristické operace „zlikvidovala“ desítky lidí, zejména ty, kteří se snažili násilím dostat do vládních budov. Zda se termínem likvidace myslí zabití, není jasné.

V zemi také jen velmi omezeně funguje internet a mobilní sítě. Ve čtvrtek pak v Kazachstánu začali působit ruští výsadkáři, kteří jsou součástí „mírových sil“ Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB), vojenské aliance bývalých sovětských republik. O pomoc ji požádal prezident Kasym-Žomart Tokajev.

Vstříc naopak vyšla vláda požadavkům demonstrantům v oblasti ekonomiky: na půl roku stanovila cenový strop pro zkapalněný ropný plyn (LPG) a benzín. Na stejné období také zakázala zvyšování cen některých komodit včetně tepla, plynu, elektřiny nebo dodávek vody.

„Kazachstán je překvapivě důležitý pro evropské ekonomiky a do jisté míry i pro asijské, protože politická stabilita mu umožnila stát se klíčovým vývozcem ropy, zemního plynu a uhlí. Pokud se tyto protesty stanou dostatečně významnými, aby narušily výrobu nebo tranzit energie, mohly by mít vedlejší ekonomické dopady nepřiměřené politickému významu Kazachstánu,“ soudí Emma Ashfordová, analytička think tanku Atlantic Council.

Její kolega Ariel Cohen pak upozorňuje ještě na jeden aspekt – Kazachstán byl až dosud jednoznačně sekulárním státem, na jednom z videí pořízeném na demonstracích je ale vidět hromadná modlitba pod širým nebem. „Klíčová otázka zní: Do jaké míry povzbudilo vítězství islamistů po pádu Afghánistánu islamistické síly v celé Střední Asii?“ pokládá si Cohen otázku.

Dění v zemi je neméně důležité i pro Spojené státy. Kazachstán sice považuje za území, které patří do jeho sféry vlivu, hlavně Rusko, orientace země na Moskvu má ale i své protiváhy. Americké ropné koncerny v minulosti investovaly do kazašských ropných nalezišť miliardy dolarů a jsou plně integrovány do kazašské ekonomiky. S Američany má Tokajevův režim velmi dobré vztahy, i proto byly USA k tamnímu porušování lidských práv znatelně smířlivější než k podobným věcem v Rusku či Bělorusku.

USA nicméně mají jen minimum možností, jak se do nynějšího dění zapojit – v zemi nemají v těchto dnech ani velvyslance. Pokud by hlasitě podporovaly demonstranty, nutně by to vedlo k dalšímu vyostření sporů s Ruskem, které Washington pravidelně obviňuje z organizování „barevných revolucí“.

Mluvčí amerického ministerstva zahraničí Ned Price pouze vyzval všechny strany, aby situaci vyřešily pokojně.

Kazachstán je další ze spřátelených zemí, kde došlo k masovým protestům proti vládnoucím elitám. Nejdříve to byla Ukrajina (2014), v roce 2020 pak Bělorusko. Je možné, že se Kazachstán stane pro Kreml podobným problémem? „V tento okamžik těžko říci, protože nevíme, jak dlouho se bude tato situace vyvíjet. Pokud by se ukázalo, že situace v Kazachstánu bude i nadále nestabilní, byl by to pro Moskvu problém velký,“ řekl Seznam Zprávám Michael Romancov, politický geograf z Fakulty sociálních věd UK.

„Pokud máte velké mocenské ambice, ukažte, co umíte na několika frontách. Mnoha dalším se to nepodařilo,“ napsal na Twitteru analytik Alexander Baunov z Carnegie Moscow Center. „Kazachstán otestuje skutečné schopnosti Ruska,“ soudí.

Pro úplnost je třeba připomenout, že krize v Kazachstánu přichází pro Moskvu ve velice citlivém čase – už příští týden má jednat se Spojenými státy kvůli Ukrajině a vlastním požadavkům, aby se dále nerozšiřovalo NATO. Na ukrajinských hranicích je stále připraveno na 90 tisíc ruských vojáků, část z nich se přitom na západ země přesunula ze Sibiře. Rychlý a masivní vojenský zásah v sousedním Kazachstánu by proto nyní byl velmi složitý.

Zatímco na Západě jsou demonstrace vnímány jako snaha o lepší politické a ekonomické prostředí, ruští komentátoři soudí, že je podněcují západní agenti.