Bránil Mariupol. Příbuzná popsala, jak těžké je zjistit i jen to, zda žije

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ukrajinec Max nebyl vojenský profesionál. Ale během dlouhého a krvavého obléhání Mariupolu se z něj stal obránce oceláren Azovstal.

Obranu Mariupolu i Azovstalu přežil. S dalšími stovkami bojovníků, včetně těch z pluku Azov, z oceláren na pokyn vlády v Kyjevě vyšel a stal se válečným zajatcem Rusů. „Několik mezinárodních humanitárních organizací jim mělo garantovat bezpečí, ale teď už víme, že je to jinak,“ říká Seznam Zprávám jeho sestřenice Olena Nikulinová.

S osmadvacetiletou socioložkou, která pomáhá shánět peníze na výzbroj pro ukrajinskou armádu, mluvila redakce Seznam Zpráv přímo v Kyjevě na konci dubna. Líčila tehdy, jak složitě o svém bratranci shání informace. „Asi do 8. března jsme měli pravidelný kontakt, pak se to zlomilo,“ říkala tehdy.

Tento týden se s ní redakce spojila znovu.

Max se z Azovstalu dostal jako válečný zajatec do věznice v Olenivce na Rusy okupované části Donbasu. Že je Max v Olenivce, se jeho rodina dozvěděla od příbuzných Maxova kamaráda, který ze zajetí zavolal. „Na záběrech vojáků opouštějících Azovstal jsme viděli Žeňu, Maxova kamaráda, a předpokládali jsme, že budou spolu. To se potvrdilo,“ říká Olena.

Maxovo jméno a fotografie se v polovině července objevily i na seznamu vězňů v Olenivce, který koloval po ruských propagandistických kanálech na Telegramu.

Nakonec se Max dovolal i přímo domů. „Zavolal své matce a řekl, že je v pořádku. Tedy tak v pořádku, jak to jen jde,“ říká Nikulinová.

Bylo to jen krátce předtím, než Olenivkou otřásl výbuch. Při něm zahynuly desítky ukrajinských válečných zajatců, včetně bojovníků z pluku Azov.

Moskva a doněčtí separatisté viní z útoku na Olenivku Kyjev, ten obvinění odmítá s tím, že se Moskva snaží obvinit Ukrajinu z válečných zločinů a zakrýt mučení a popravy vězňů.

Stanice CNN provedla vyšetřování založené na analýze videozáznamů a fotografií z místa, satelitních snímků z doby před a po úderu a na práci forenzních a zbrojních expertů. Dospěla k závěru, že ruská verze událostí je s velkou pravděpodobností smyšlená. Je téměř vyloučeno, že by poškození budovy, kde byli vězni drženi, způsobila raketa ze systému HIMARS, jak Kreml tvrdí.

Maxovo jméno se na seznamu obětí neobjevilo. Když k explozi v jedné z budov věznice došlo, byl Max naštěstí v jiné části areálu.

„Je zajímavé, že když krátce předtím volal své matce, řekl, že část zajatců, hlavně těch z pluku Azov, byla přemístěna do jiné budovy. On tehdy říkal, že je to asi kvůli špatným podmínkám a nedostatku místa, ale já si po těch událostech myslím, že to mohlo být záměrné. I když je to jen spekulace,“ říká Nikulinová.

Kde teď Max je, rodina přesně neví. Asi před týdnem ovšem Maxův kamarád volal znovu, že Maxe a další vojáky z Olenivky přesunuli. „Vypadá to, že pryč poslali mladší vojáky bez hodnosti a že zkušenější vojáci zůstali v Olenivce, ale více informací nemáme,“ vysvětluje Olena.

Informace nemá ani z oficiálních míst. Ta poskytla pouze seznam vojáků zabitých nebo zraněných při ostřelování Olenivky. „Chápeme, proč to tak je. Je to komplexní otázka a možná naše vláda musí věci tajit, aby došlo k nějakému posunu,“ dodává Nikulinová s tím, že doufá, že dojde k výměně zajatců a že se Max dostane domů.

Po informacích o Maxovi Nikulinová dál pátrá.

V Kyjevě mezitím pokračuje v práci pro Nadaci Serhije Prytuly. „Shánění financí je teď složitější, protože Ukrajincům velmi klesly příjmy, ale dál pokračujeme a dodáváme armádě vybavení. Připravujeme se na zimu, kdy kvůli ostřelování bude bez tepla i spousta běžných obyvatel,“ dodává socioložka.