Hlavní obsah

„Podvod století.“ Čína shrábla materiál, slíbené nemocnice nestaví

Foto: Profimedia.cz

Bývalý konžský prezident Joseph Kabila na návštěvě v Číně, rok 2015.

Reklama

Měla to být „smlouva století“. Důkaz, že partnerství s Čínou může být jedině „win-win“. Po deseti letech vyšlo najevo, že Čína sice získala, co chtěla, v Kongu ale slíbené nemocnice, školy ani silnice stále nestojí.

Článek

V roce 2008 zpečetil Joseph Kabila s Pekingem gigantickou barterovou operaci – konžský kobalt a měď za výstavbu infrastruktury Číňany. Tehdejší prezident Demokratické republiky Kongo ucítil šanci ukončit skandální nedostatek silnic, železnic, nemocnic, škol, univerzit…

Čína zase jednáním získala strategický přístup ke klíčovým nerostným zdrojům pro další průmyslový rozvoj. Konžská demokratická republika je největším africkým producentem mědi a zdaleka největším světovým producentem kobaltu, který je nezbytný pro výrobu baterií do elektrických vozidel a chytrých telefonů. Nebyl důvod, proč by mělo Kongo příslibu „win-win dealu“ s Čínou odolávat.

Do roka se z původních devíti miliard dolarů částka pod tlakem Mezinárodního měnového fondu (MMF) a jeho obavám z neudržitelného zadlužení Konga smrskla na 6,2 miliardy.

Během následující dekády se proměňovala i povaha vztahu. Barterová logika sklouzla ke komerční představě Pekingu o „hedvábné stezce“. Aby Čína o dovoz konžských nerostů nepřišla, soustředila většinu místních projektů na stavbu vodních elektráren. Potřebovala vyrobit dostatek energie pro průmyslovou těžbu.

Pro Konžany je tak třináct let od podpisu „smlouva století“ pouhým přeludem. Nestojí žádná ze slibovaných 31 nemocnic (každá se 150 lůžky) a ani základní kámen nemá položený ani jedna ohlášená univerzita. Z plánovaných 3 500 kilometrů silnic je dokončeno pouze 356 kilometrů zpevněných komunikací a 854 kilometrů tratí.

Zásah USA?

S nástupem Félixe Tshisekediho do prezidentského úřadu v lednu 2019 zavál do čínsko-konžských vztahů čerstvý vítr. Stejně jako Joseph Kabila, který těžil z významné západní podpory, se i nový prezident těšil přízni americké diplomacie. Ačkoli byla Tshisekediho volební legitimita zprvu vážně zpochybňována, naklonil si i výrazného a komunikativního velvyslance v Kinshase Mikea „Nzita“ Hammera.

Spekuluje se, že v kontextu zvýšené rivality mezi Čínou a Spojenými státy zasel semínko pochybností o čínsko-africké spolupráci právě poslední jmenovaný. „Nemůžu říct, že to Spojené státy prosazovaly, ale pravděpodobně neudělaly nic, aby k tomu nedošlo. Z dlouhodobého hlediska jsou zásoby nerostných surovin v Konžské demokratické republice strategické pro všechny,“ odpovídá serveru Le Monde, který se zjištěním přišel, s diplomatickou opatrností další velvyslanec sídlící v Kinshase.

V květnu letošního roku navštívil Félix Tshisekedi Katangu, těžařské srdce Konga. Na místě odsoudil ty, „kteří Kongo okradli“, „investory, kteří přijdou s prázdnou a odcházejí jako miliardáři“ a varoval, že „není normální, aby ti, s nimiž Kongo podepsalo smlouvy o vykořisťování, bohatli, zatímco místní populace zůstává chudá“. Konžský prezident tak nařídil ministrům dolů a infrastruktury, aby zhodnotili úspěchy čínsko-konžské dohody.

Hned 12. května čínský velvyslanec Ču Ťing v Kinshase vyslal varovný tweet – „Kongo a Afrika se nesmí stát bitevním polem mocností“.

„Skutečný podvod“

Předložení dvou závěrečných zpráv čínskému diplomatovi situaci rozhodně neuklidnilo. První z dokumentů podepsala ministryně dolů Antoinette N'Samba Kalambayiová. Podle ní šly zisky od roku 2015 a spuštění Sicomines, společného podniku Konga a konsorcia čínských veřejných společností, jen jedním směrem. 882 milionů dolarů z těžby 829 tisíc tun mědi a 3 873 tun kobaltu stačilo na zalepení splátek čínským věřitelům.

I další hodnocení čínsko-konžské spolupráce vyvolalo v září v Kinshase rozruch. Podle konzultanta Léonide Mupepeleho, který vypracoval zprávu pro Iniciativu pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI), jsou podmínky přijaté vládou Josepha Kabily „v nejnovější historii Konga bezprecedentní“.

Čínskou studii, která podhodnotila zásoby a zdroje Sicomines, označil za „skutečný podvod“. Poradce rovněž odsoudil strukturu základního kapitálu společného podniku a vyzval Kongo, aby „požádalo o vyrovnání podílů na základě skutečných vkladů partnerů“.

O několik týdnů později v listopadu konžské ministerstvo infrastruktury ještě zpřísnilo. Ze 3,2 miliard dolarů slíbených pro sektor těžby byly totiž reálně investovány 2,4 miliardy. Ze tří miliard dohodnutých na výstavbu infrastruktury bylo nakonec pouze 969 milionů dolarů včetně úroků. Představenstvo Sicomines nakonec celkovou částku investic snížilo na 1,05 miliardy dolarů. Akcie společnosti jsou z 68 % v držení čínských podílů. Ministr infrastruktury Alexis Gisaro Muvunyi tak zažádal, aby „Sicomines přezkoumal své limity“.

Přehodnocení požadované prezidentem Tshisekedim mohlo být předzvěstí nového vyjednávání. „To je v souladu s dohodou podepsanou na začátku roku 2020 s MMF, poté co MMF v roce 2012 přerušil programy kvůli nedostatku transparentnosti. Neměli bychom však očekávat masivní reinvestice sektoru na úkor Číňanů,“ varuje Le Monde zdroj. K dnešnímu dni vyváží Kongo 90 procent své produkce kobaltu a mědi a 80 procent celkové těžební produkce do Číny.

Představou o byznysu snů navíc otřásla zpráva, podle které musely být kvůli chybějícím klíčovým dokumentům zmrazeny účty Congo Construction Co. (CCC). Podle agentury Bloomberg, která zkoumala historii transakcí, jde o největší únik finančních informací z Afriky v historii. Ukázalo se, že za pět let prošly účty CCC desítky milionů dolarů k lidem a společnostem úzce spojeným s tehdejším konžským prezidentem Josephem Kabilou, který byl spřažený s čínskými společnostmi.

„Rovnocenné partnerství“

Článek Le Monde s upozorněním, že Čína v podstatě novodobě kolonizuje africkou zemi, zmobilizoval mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí Chua Čchun-jing. Ačkoli v běžné pracovní dny ve svých tweetech spíše poukazuje na problémy Spojených států a úspěchy Číny, poslední dny zcela patří Africe.

V den publikace článku Chua Čchun-jing připomněla, že „Čína právě vydala bílou knihu nazvanou ‚Čína a Afrika v nové éře: Rovnocenné partnerství‘.“ O dva dny později, po zahájení Fóra o spolupráci mezi Čínou a Afrikou (FOCAC), uvedla, že „za posledních 65 let Čína a Afrika vytvořily nezlomné bratrství v boji proti imperialismu a kolonialismu a vydaly se na zřetelnou cestu spolupráce na naší cestě k rozvoji a revitalizaci.“

Sice neuvedla, proč v Kongu nestojí ani jedna ze slíbených staveb, zato však sdílela devět programových bodů na pomoc Africe. Čína se zavázala zajistit „100 společností v tisíci vesnicích“, vypůjčit „500 odborníků na zemědělství“, vybudovat „centra pro nízkouhlíkový rozvoj a přizpůsobení se klimatické změně“ či poskytnout „další miliardu vakcín“.

Čínská vláda je tak skálopevně přesvědčena, že její ekonomické vztahy s africkými zeměmi jsou vzájemně výhodné a odmítá obvinění, že využívá africké dluhy k rozšíření globálního vlivu. Podle kritiků jsou velké infrastrukturní projekty prováděné čínskými společnostmi v Africe příliš drahé a zatěžují hostitelské země obrovskými dluhy, které nikdy nebudou mít šanci splatit.

Mezinárodní měnový fond v roce 2018 varoval, že Afrika směřuje k nové dluhové krizi. Celková výše zahraničního dluhu kontinentu se odhaduje na 417 miliard dolarů. Asi 20 procent částky dluží Afrika Číně. Díky tomu je Čína největším věřitelem, přičemž kombinované státní a komerční půjčky se v letech 2006 až 2017 odhadovaly na 132 miliard dolarů. Dalších 35 procent afrického dluhu drží multilaterální instituce, jako je Světová banka, 32 procent státy dluží soukromým věřitelům.

Reklama

Související témata:

Doporučované