„Pomáháme Ukrajincům najít ruské agenty,“ říká mluvčí kyberpartyzánů

Ruský prezident Vladimir Putin se sice může spolehnout na podporu běloruského diktátora Alexandra Lukašenka, přízeň tamní populace si ale nezískal.

Když potřebovali Rusové převézt na Ukrajinu část dělostřelecké techniky i vojáků z Běloruska, zaútočila na tamní železnice hackerská skupina Cyber Partisans a transport výrazně zpomalila.

Na rozdíl od většiny hackerských skupin se kyberpartyzáni, kteří mají podle listu The Washington Post asi tři desítky členů, rozhodli vystupovat i veřejně.

Jejich mluvčí Juliana Šemetovecová v rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětluje, jak boj proti Lukašenkově režimu souvisí s válkou na Ukrajině a jak se její kolegové podílejí na odhalování Bělorusů spolupracujících s Putinovým režimem.

Rozhovor mi dáváte ze svého newyorského exilu. Kdy a proč jste se rozhodla z Běloruska odejít?

Studovala jsem mezinárodní vztahy v Bělorusku, pak jsem začala studovat i v Praze na České zemědělské univerzitě. Později jsem se dostala na magisterská studia politických věd v New Jersey, která jsem dokončila a začala pracovat. Mimo jiné i pro neziskové organizace a účastnila jsem se také různých akcí diaspory.

Po nějaké době jsem se dostala do kontaktu s politickým křídlem části hnutí Odpor, jehož součástí jsou právě kyberpartyzáni. Nejdříve jsem tam působila neveřejně, postupem času ale bylo jasné, že bude potřeba mít někoho, kdo je bude veřejně zastupovat. Představuji kyberpartyzány například v akademických kruzích, kde je o jejich činnost velký zájem.

Vaše skupina se podílela mimo jiné na kybernetických útocích na běloruské železnice. Jaké další terče jste dále měli v poslední době?

Ano, útok na železnice je známý, byl už spojený s válkou na Ukrajině a přítomností ruských vojáků v Bělorusku. Ruští vojáci tam byli už od ledna, první útoky byly proto už tehdy.

Z těch ostatních byl zmínila fakt, že se kyberpartyzánům podařilo dostat do databáze ministerstva vnitra, konkrétně k databázi pasových údajů. Ty obsahují údaje o všech členech běloruské armády, a to i utajovaných agentech. Dnes proto kyberpartyzáni pomáhají Ukrajinské bezpečnostní službě najít informace o podezřelých osobách naverbovaných Ruskem. Setkání s nimi se odehrávala na území Běloruska.

Pak to jsou zápisy telefonických rozhovorů mezi úředníky Lukašenkova režimu, kteří se baví o tom, jakým způsobem se mají bít demonstranti a jaké rozkazy k tomu dostali od Lukašenka. V těch zápisech, které se kyberpartyzánům podařilo získat, se doznávají k těmto zločinům.

Kyberpartyzáni se také dostali k rozhovorům, které pořizovaly Lukašenkovy tajné služby na cizích ambasádách. I zde je tedy důkaz, že k tomu skutečně docházelo. Nevíme nic o české ambasádě, kyberpartyzáni ale mají k dispozici zápisy z ambasád Ruska, Uzbekistánu a Číny.

Zmiňovala jste akci, která proběhla už v lednu. Prvotním impulzem k vašim útokům tedy nebyla ruská invaze na Ukrajinu, ale spíše to, co dělá Lukašenko Bělorusům?

Ano, určitě. Soustředíme se především na Bělorusko. Činnost kyberpartyzánů začala v roce 2020, kdy se lidé protestující proti zfalšovaným volbám stali obětí systematického násilí. Lidé byli mláceni a mučeni a naše činnost spočívala ve shromažďování důkazů těchto zločinů. Kyberpartyzáni je zveřejnili na internetu.

Poté, co se situace ještě zhoršila, bylo jasné, že Bělorusové nemají možnost protestovat. Kyberpartyzáni tak nabízejí alternativní možnost odporu, svoje technologie a znalosti.

Kyberpartyzány jste zastupovala na akci European Cyber Conflict Research. Jak vás experti na kybernetickou bezpečnost přijali? Přeci jen děláte pravý opak toho, co většina expertů v tomto oboru, kteří se zabývají hlavně obranou, ne útokem…

Na této konferenci se mluvilo nejenom o obraně, ale také o potenciálních útocích, zvláště v souvislosti se situací na začátku války. Americký generál potvrdil, že USA prováděly útoky na ruskou infrastrukturu, což bylo zajímavé, protože to bylo poprvé veřejně uznáno.

Kyberpartyzáni stojí na straně Ukrajiny, tedy na dobré straně konfliktu, a útočíme pouze na Lukašenkův režim, naše akce nikdy nejsou namířeny proti obyčejným občanům. Kyberpartyzáni zatím žádnou chybu neudělali a ředitel akce, který nás na ni pozval, byl nejdříve k naší činnosti skeptický, nakonec nám ale vyjádřil podporu. Tu nám vyjadřují i oficiální představitelé. Nedělají to veřejně a na kameru, neveřejně ale ano. Na konferenci se vedla i diskuze o mezinárodním právu a vyplynulo z ní, že kyberpartyzáni mezinárodní práva neporušují.

Zmínila jste, že útočíte výhradně na Lukašenkův režim. Nepřemýšleli jste i o útocích na režim Vladimira Putina?

Ne, soustředíme se jen na Bělorusko a dle možností pomáháme ukrajinské straně. Někdy, když provádíme útoky na běloruskou infrastrukturu, se nám dostanou do rukou ruské údaje, protože někde jsou ruské a běloruské systémy integrované.

Naším cílem je osvobození Běloruska, máme ale jen omezené zdroje. Chápeme, že spolu s Ukrajinou máme společného nepřítele – je jím ruský imperialistický režim. Když Ukrajina zvítězí a Rusko bude osvobozené, bude svobodné i Bělorusko. Pomáháme tak Ukrajině nejen z morálních důvodů, ale i ze strategických, protože do budoucna jsou Bělorusko a Ukrajina spojenci. Pokud Ukrajina zvítězí, bude mít šanci na svobodu i Bělorusko.

Rusko často podniká kybernetické útoky na Západ. Jak je na tom Bělorusko? Má v tomto směru nějaké know-how z Ruska?

Byly zprávy o tom, že nějaké útoky byly provedeny z běloruských IP adres, ale to byly spíš ojedinělé případy, zatím to nemůžeme potvrdit. Bělorusko ale nemá na takovou činnost zdroje, oni nemají ani na to vybudovat bezpečnou síť. Za všemi těmi útoky stojí především Rusko.

Jste členkou běloruské opozice, spousta vašich kolegů je nyní ve vězení. Jak byste popsala její stav a jak dlouho podle vás Lukašenko ještě vydrží?

Represe pořád trvají a stále zatýkají lidi, kteří se účastnili protestů v roce 2020. Poté, co našli jejich tváře na videozáznamech, přišel čas i na ně. Teď dostávají několik dní nebo i let vězení. Režim se snaží tlačit na aktivisty přes jejich rodiče, zadržují je nebo působí jejich prostřednictvím na ty, kteří žijí v zahraničí.

Je vidět, že Lukašenko není spokojený a chápe, že nemá u obyvatel podporu a lidé mu násilí z roku 2020 neodpustili. Předtím bylo v Bělorusku hodně lidí apolitických. I to byla jedna z příčin, které mě donutily opustit vlast. Po roce 2020 i ti, kteří žili mimo politiku, už mimo politiku dál žít nemohou, zvláště po začátku války.

Co se týče budoucnosti, je třeba říci, že i Lukašenko ztrácí ve vztahu s Putinem nezávislost, splácí mu dluh z roku 2020. Je těžké říci, co bude, hodně záleží na tom, jak se bude vyvíjet situace na Ukrajině. Záleží i na tom, jak se bude chovat sám Lukašenko, jestli pošle svou armádu na Ukrajinu, aby přeťala zásobování ze Západu. Mluví se i o možnosti útoku na Litvu, na Suvalskou proláklinu, z území Běloruska. Největší vliv na Lukašenkovu budoucnost mají teď události v Rusku a na Ukrajině.

Na ukrajinském území bojuje na straně Kyjeva poměrně hodně Bělorusů. Jste s nimi jako kyberpartyzáni v kontaktu?

Ano, kyberpartyzáni jsou součástí hnutí Odpor, stejně jako skupina Čápi letí. Spousta jejích členů později vstoupila do dobrovolnického pluku Kalinovskaja a bojuje na Ukrajině. Bělorusové mají vlastní pluk, další se účastní bojových akcí v různých ukrajinských jednotkách, těch je ale méně.

Jsme pořád ve spojení a pomáháme, když třeba dostaneme dotaz na čísla běloruských vojáků, s nimiž se potřebují spojit aktivisté. Pokud máme, poskytujeme i informace o rozmístění běloruské vojenské techniky na ukrajinském území. Důležité je, že když se někdo chce zapojit k pluku Kalinovskaja, musí projít prověrkou, kterou my zajišťujeme. Už se nám podařilo odhalit čtyři možné Lukašenkovy agenty, kteří se k pluku snažili připojit.

Studovala jste v Česku, určitě tu máte přátele. Zapojil se někdo z Česka do činnosti kyberpartyzánů?

Z Česka ne. Někteří moji kamarádi z Prahy byli Ukrajinci, ti se nějak zapojili a jsem s nimi v kontaktu. Češi nám ale vyjadřují podporu a přejí nám úspěch. Mezi kamarády cítím, že mají pochopení k nebezpečí představovanému ruským režimem. Češi mají zkušenost s ruským imperialismem a chápou tuto situaci.

Ráda bych ale připomněla, že je teď tendence neoddělovat Bělorusy od Rusů. Běloruští studenti u vás nejsou přijímáni na technické obory, mají problémy se získáním víz. Důležité je uvědomit si, že Bělorusové nepodporují ani válku, ani Rusko, bojují proti Lukašenkovu režimu od roku 2020. Neměli by být ztotožňováni s Ruskem, my jsme Evropané, nejsme součástí ruského impéria.