Hlavní obsah

Rána ruské ekonomice? Když bude chtít, Západ to dokáže, říká analytik

Foto: Profimedia.cz

Podle amerického prezidenta Joea Bidena je v případě invaze ve hře také uvalení sankcí přímo na Vladimira Putina.

Reklama

Západ neustále opakuje, že proti Rusku zavede v případě invaze na Ukrajinu tvrdé sankce. Zároveň ale dodává, že postihy přijdou až po případném vpádu. Jestli je to rozumná strategie, řekl Seznam Zprávám analytik Pavel Havlíček.

Článek

Spojené státy zvažují několik finančních možností, kterými by v případě invaze na Ukrajinu mohly potrestat Rusko a jeho vysoké představitele. Spolu s evropskými spojenci chtějí na zemi udeřit tvrději než kdy předtím.

Na stole jsou podle agentury AP jak plošné postihy, tak i ty osobní – od odříznutí Ruska od mezinárodního bankovnictví až po uvalení sankcí na samotného Vladimira Putina. Intenzivní jednání probíhají již několik týdnů, stále však není jasné, na které sankce by přesně mohlo dojít a za jakých podmínek, či zda se Američané dokázali dohodnout s evropskými kolegy.

Podle analytika Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Pavla Havlíčka existují oblasti, kde je Západ schopen aplikovat sankce v řádu hodin, v jiných případech je však potřeba počítat s časovou prodlevou.

Sankce až po invazi. Ale proč?

Uvalení sankcí na Rusko je ale zatím spojováno až s momentem, kdy jeho vojska vkročí na ukrajinské území. Nebude pak už pozdě?

„Musíme mít na paměti, že sankce jako takové slouží zejména jako preventivní opatření, protože samozřejmě nedokáží zastavit Vladimira Putina v tom, aby vpadl na Ukrajinu. V čem jsou ale užitečné, a v čem jsou efektivní, je zvýšení sázky potenciální eskalace,“ vysvětlil Seznam Zprávám Havlíček.

„Pokud se podíváme na situaci po roce 2014, tak se běžně mluví o tom, že pokud by sankce v platnosti nebyly a Rusku byla ponechána volná ruka v další agresi vůči Ukrajině bez západní reakce, nic by mu vlastně nestálo v cestě,“ dodává analytik s tím, že sankce jsou tedy pravděpodobně to, co další ruskou agresi po anektování Krymu pomohlo na několik let odvrátit.

„Ruský režim si dokáže spočítat, že náklady by byly příliš vysoké. Teď se ta situace ale mění, můžeme se ptát proč a na jak dlouho, ale to, že Západ je dnes připraven a v rámci krize vystupuje společně, je velmi důležité,“ uzavírá Havlíček. Ruské vedení by podle něj i díky tomu mohlo situaci nechat deeskalovat a smířit se s diplomatickými a politickými rozhovory.

Na to, jaký dopad měly sankce uvalené v letech 2014 až 2017 se zaměřili například výzkumníci z finské Aalto University. Ti zjistili, že více než 80 % ruských společností, které do zkoumaného vzorku zahrnuli, uvedlo ve svých výročních zprávách nepříznivý dopad zavedených postihů.

„Ruský režim si dokáže spočítat, že náklady by byly příliš vysoké.
Pavel Havlíček, analytik AMO

Jak ale podotkl Havlíček, přesná čísla nejsou známa. Podle hypotetických modelů se však mluví o přibližně dvou až třech procentech HDP, která byla právě pod tíhou západních sankcí každý rok Rusku víceméně upírána.

Už dnes platí celá řada opatření vůči Rusku, jako například zákaz vývozu zboží dvojího užití do země, tedy takového zboží, které se dá zneužívat i pro vojenské účely. Zejména ruská elita se pak potýká třeba se zmrazeným majetkem nebo zákazy vycestování. Celá řada sankcí je spojena také s okupovaným Krymem, příkladem může být jeho naprostá izolace od turismu.

Co by mohlo zabolet?

„Něco, co už zčásti funguje, ale dalo by se to ještě ztížit, je oblast bankovní a finanční. Protože pokud sankcemi zacílíme na ruské bankovnictví, finanční domy a pojišťovnictví, půjde o něco, co zásadním způsobem ruské ekonomice uškodí,“ vysvětlil Havlíček. „Invaze ještě ani nezačala a už na situaci reaguje třeba ruský rubl i ruská ekonomika obecně; už jen ta možnost konfliktu je pro investory velmi riskantní.“

Jedním z razantních kroků by bylo zakázat Rusku přístup do systému SWIFT, který zajišťuje přenos dat mezi bankami a různými finančními i nefinančními institucemi. To by ruskou ekonomiku poškodilo okamžitě a dlouhodobě, upozorňuje AP. Rusko by bylo odříznuté od většiny mezinárodních finančních transakcí, včetně mezinárodních zisků z těžby ropy a zemního plynu, které dohromady tvoří více než 40 % příjmů země.

Scénář se SWIFTem Západ zvažoval už v roce 2014, kdy Rusko anektovalo ukrajinský Krym a podporovalo separatistické síly na východní Ukrajině. Od možnosti se však upustilo a i nyní nad plánem visí otazník.

Odstřižení Ruska od systému by totiž uštědřilo ránu nejen Rusku, ale i dalším ekonomikám, včetně té americké. Tím, jak velký by dopad byl, se proto již zabývají třeba američtí zákonodárci.

Rusko odříznuté jako KLDR a Írán

Američané mohou Rusku také zablokovat přístup k americkému dolaru, který stále dominuje transakcím po celém světě a k jeho používání je nezbytný přístup k americkému finančnímu systému. Na rozdíl od plánu se systémem SWIFT by navíc v tomto případě mohly USA jednat samy za sebe.

Tisková mluvčí Bílého domu Jen Psakiová také potvrdila, že USA zvažují zavedení kontrol exportu, čímž by Rusko mohlo být odříznuto od špičkových technologií a zařadilo by se ke skupině zemí jako jsou Severní Korea, Írán nebo Sýrie.

Bidenova administrativa pak již dříve omezila schopnost Ruska půjčovat si peníze tím, že zakázala americkým finančním institucím nakupovat ruské státní dluhopisy přímo od státních institucí. Sankce se však nezaměřovaly na sekundární trh, což ponechalo otevřené dveře k tomu, aby se USA tímto směrem vydaly později.

„Co se týče dalších sankcí, tak pokud zůstaneme v oblasti ekonomické, jelikož ta je nejcitlivější, je tu potenciální otázka odstřižení se od ruského plynu a ropy,“ nadhazuje další příklad postihu pro Rusko analytik Havlíček. Podotýká však, že taková situace je v tuto chvíli jen těžko představitelná navzdory tomu, že Rusko není stabilním a předvídatelným partnerem.

Dopad na Evropu

S tím souvisí osud dokončeného, ale doposud nezprovozněného plynovodu Nord Stream 2. Americký prezident Biden potrubí již dříve označil za jeden z nejvýznamnějších projektů, které se v Evropě nebude snažit zastavit, i když je proti němu. Německo, kam plynovod vede, jeho odstavení dlouho příliš nakloněné nebylo, jak jsme psali zde, ale v poslední době se jeho přístup pomalu mění a čím dál častěji tento krok připouští.

Již zmiňovaní finští výzkumníci se kromě ruských společností zaměřili také na firmy evropské. I ty totiž zaznamenaly nepříznivý dopad uvalených sankcí. Zatímco ruské společnosti nadále trpěly, stížnosti jejich evropských protějšků postupem času utichly. To naznačuje, že se jim jejich zranitelnost vůči sankcím podařilo snížit, uvedl pro web Al Jazeera Jukka Sihvonen z Aalto University.

Je proto potřeba s negativy počítat i tentokrát a podle analytika Havlíčka je třeba mít na paměti dva aspekty. Prvním je ztráta přízně veřejného mínění Ruské federace, kterou by Západ pocítil. „Část ruské společnosti je a vždy bude proevropská, prozápadní. Ale tyto dalekosáhlé sankce, které by pocítila většina ruské společnosti, by dopadly na běžného ruského občana, což samozřejmě v zájmu Západu úplně není.“

Druhým aspektem je různá míra závislosti některých zemí na dodávkách ruského plynu či ropy, která by v budoucnu mohla představovat značnou komplikaci. Momentální energetická krize je toho jasným příkladem. „Čím radikálnější a ostřejší budeme, tím více za to můžeme i my sami v těchto oblastech zaplatit,“ informoval analytik.

Dvě paralelní ruské ekonomiky

Dosavadní sankce se zaměřovaly převážně na jednotlivce a entity, o kterých se věřilo, že jsou na Putinově oběžné dráze. „To je to, co je u autokratických režimů často nejúčinnější,“ uvedl pro Al Jazeeru Yuval Weber z americké The Bush School of Government and Public Service.

Od roku 2014 však Kreml podle něj rozvinul dvě paralelní ekonomiky – jednu pro obyčejné Rusy, kteří jsou vystaveni sankcím, a druhou pro ekonomickou, politickou a vojenskou elitu, která je před nimi chráněna. S tezí souhlasí i český analytik.

„Pokud se podíváme na strukturu ruské ekonomiky, tak jí zkrátka do velké míry dominují klíčové podniky státního nebo polostátního charakteru. Tím polostátním podnikem myslím to, že je jednoduše postaven na personálních vazbách přímo na ruské vedení v čele s Vladimirem Putinem,“ vysvětlil Havlíček.

„Na tuhle velkou část ekonomiky mají mířit tzv. chytré sankce, které mají omezit dopad na ruské občany, ale maximalizovat dopad na ruský režim. Mám na mysli třeba společnosti Gazprom, Rosatom a další velké státní korporace, které operují v mezinárodním prostředí a dominuje jim buď přímo ruský stát, nebo na něj navázaní oligarchové. To je část ekonomiky, kterou by si Západ měl vzít do hledáčku jako první.“

Podle úterního prohlášení amerického prezidenta je v případě ruské invaze na Ukrajinu ve hře také uvalení sankcí přímo na samotného Vladimira Putina, nevyloučila to ani Velká Británie. Kromě Putinových nejbližších spolupracovníků se zájmy na Západě pak mohou postihy potkat i jeho rodinu nebo bývalou ruskou gymnastku Alinu Kabajevovou, která má být prezidentovou přítelkyní.

Reklama

Doporučované