Hlavní obsah

Sinn Féin se natahuje po moci, Severní Irsko píše další díl zamotaných dějin

Foto: Profimedia.cz

Vedení Sinn Féin oslavuje. Uprostřed (zleva) místopředsedkyně strany Michelle O'Neillová, kandidátka na první ministryni, napravo šéfka Sinn Féin Mary Lou McDonaldová.

Reklama

V Severním Irsku je proces sestavování vlády všechno, jen ne jednoduchý. A nyní po volbách do Stormontu hrozí, že nebude ani úspěšný. Co to znamená pro zemi, která žije už skoro čtvrtstoletí v křehkém míru?

Článek

Katoličtí republikáni ze strany Sinn Féin ovládli parlamentní volby. Stali se tak historicky první nacionalistickou stranou, jež v parlamentních volbách za stojednaletou historii Severního Irska zvítězila.

Ve Stormontu, severoirské obdobě parlamentu, partaj získala z devadesáti křesel skoro třetinu. Očekávání, že nyní jednoduše dostanou příležitost jmenovat vlastního prvního ministra a vládnout, jsou ovšem zcela lichá. Ožehavou situaci, která by mohla křehkou stabilitu Severního Irska snadno narušit, teď se znepokojením řeší nejen Londýn.

Stranu, která v minulosti působila jako politické křídlo Irské republikánské armády, nyní čeká složité vyjednávání s unionisty z druhé Demokratické unionistické strany (DUP) i dalšími politickými subjekty, například s tím, který vyšel z voleb jako třetí největší: Alianční stranou, která ve volbách získala 17 mandátů.

Sestavit vládu může Sinn Féin pouze za spolupráce s ostatními. Jen tak dodrží regule, které vznikly v devadesátých letech jako východisko občanské války, jež trvala celé dekády a stála životy tisíců lidí.

Za vším hledej brexit

Podle těchto pravidel by měl – a to nehledě na výsledky voleb – funkci prvního ministra, tedy předsedy severoirské vlády, obsadit zástupce nacionalistické nebo unionistické strany, a jeho náměstka pak reprezentant opačného tábora. Tyto funkce jsou si, navzdory jejich pojmenování, rovny – jejich symbolika se ale samozřejmě liší.

V praxi tedy schopnost Sinn Féin jmenovat svého prvního ministra, respektive první ministryni Michelle O’Neillovou, závisí na DUP. Unionisté musí přijmout funkci jejího náměstka a začít jednat o dalších ministerských pozicích. A právě to jejich lídr Jeffrey Donaldson v pondělí odmítl udělat.

Situaci komplikuje tzv. severoirský protokol, který zavedl „tekutou“ hranici mezi Severním Irskem a zbytkem Velké Británie a je trnem v oku různých unionistických skupin. A také DUP.

Severoirský protokol

  • Severoirský protokol je součástí rozvodové dohody mezi Velkou Británií a Evropskou unií. Brexitoví vyjednavači ho představili po létech diplomatických manévrů a jednání jako delikátní řešení zapeklité situace. Tu představovalo dodržení mírové Velkopáteční dohody z roku 1998 a zároveň vytvoření celní hranice mezi Velkou Británií a EU.
  • S odchodem z evropského bloku totiž Britové odešli i z evropského jednotného trhu, různé zboží je tak nyní potřeba podrobit celní kontrole. Vytvořit pevnou hranici mezi Irskou republikou a Severním Irskem bylo právě kvůli Velkopáteční dohodě nemožné, vznikla proto jakási tekutá hranice v Irském moři. Severní Irsko tak de facto zůstává členem jednotného trhu a ke kontrole zboží dochází už po vstupu na jeho území. To, aby mohlo pokračovat do Irska – členské země EU.

DUP nechce přijmout funkci náměstka první ministryně ani (pro její vznik prakticky povinné) angažmá ve vládě, dokud se nevyřeší připomínky, které k fungování severoirské pojistky mají. Odolávají zatím tlaku Sinn Féin, ale i britské ústřední a irské vlády.

Severoirská unionistická, tedy loajalistická – protestantská komunita je dlouhodobě velmi citlivá na cokoliv, co by jen naznačovalo, že Severní Irsko je v čemkoliv zvláštní a ‚jinou‘ součástí Spojeného království. Kterou ovšem v mnoha ohledech je.
Hynek Melichar, politolog z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

„Britská vláda se pevně zavázala k tomu, že bude chránit naše místo na britském vnitřním trhu. To ale neudělali, v posledních dvou a půl letech se jim nedařilo tomuto závazku dostát,“ uvedl podle veřejnoprávní BBC lídr DUP Donaldson.

Podle deníku The Irish Times mohou vyjednávání o severoirském kabinetu trvat až půl roku. Pokud ale strany k ničemu nedojdou, zemi budou čekat další volby.

Volební zisk Alianční strany Severního Irska

Opomenout nelze ani růst Alianční strany, která zdvojnásobila svůj počet křesel ve Stormontu (tedy oproti roku 2017, jak píše list The Irish Times). Jedná se o politické seskupení založené v sedmdesátých letech, které se neidentifikuje jako unionistické ani republikánské – je liberální a centristické a mezi komunitami chce stavět mosty.

Šéfka strany Naomi Longová upozornila, jak moc důležitá je pro Severní Irsko fungující exekutiva. „Potřebujeme se do Stormontu dostat v pondělí, protože bez vlády nemůžeme v Severním Irsku ničeho dosáhnout. Vzhledem ke všem problémům, jimž čelíme – pokud tuto příležitost promarníme, lidé nám to neodpustí, musíme se tam tedy dostat,“ uvedla.

Sjednocení? Londýn říká NE

Nacionalisté ze Sinn Féin se dlouhodobě netají touhou sjednotit irský ostrov – tedy Severní Irsko a Irskou republiku – v jeden státní celek. Podle The Guardian sice tomuto cíli nedávali v rámci předvolební kampaně příliš velkou důležitost, lídryně strany Mary Lou McDonaldová nicméně po volbách prohlásila, že by strana stála o vypsání referenda o sjednocení Irska. A to v příštích deseti letech.

Stejně jako v případě nezávislosti Skotska i Severní Irsko by muselo dostat pro vypsání takového hlasování zelenou od britské ústřední vlády. Konkrétně od ministra pro Severní Irsko, kterým je nyní Brandon Lewis. A ten tuto možnost kategoricky odmítl.

Foto: Profimedia.cz

Brandon Lewis uvedl, že Sinn Féin, byť jde o vítěze voleb, nenarostla od roku 2017 podpora. Tudíž není důvod vypisovat referendum. „Myslím, že pozornost je zcela správně na tom, aby byl Stormont znovu v provozu a abychom dostali k lidem peníze, které do Severního Irska tečou z britské vlády,“ řekl Lewis severoirskému programu BBC.

Zamotané klubko

Spolu s levicovou nacionalistickou většinou ve Stormontu tedy vyvstává otázka, jaká budoucnost nyní nejmenší zemi Velké Británie čeká. Najít na ni odpověď je v případě Severního Irska obzvlášť složité. I kvůli tomu, že zemi dlouhá desetiletí sužovala krvavá občanská válka, jíž se přezdívá The Troubles, a po podepsání přelomové Velkopáteční dohody před 24 lety se udržuje v křehkém míru.

Že je spíše nestabilní, dokazují občasné nepokoje mezi protestantskými loajalisty a katolickými nacionalisty. Jinými slovy mezi těmi, kteří svou budoucnost vidí ve Spojeném království, a těmi, kteří by Severní Irsko naopak rádi sjednotili s Irskou republikou.

Nepokoje v dubnu 2021

Poslední větší nepokoje zasáhly zemi, zejména její hlavní město Belfast, loni v dubnu. Vzduchem létaly zápalné lahve, kromě odpadkových košů shořel i autobus veřejné dopravy, který výtržníci předtím unesli. Násilností se dopustili loajalisté i nacionalisté a došlo i na potyčky s policií, po níž protestující házeli třeba kameny. Násilnosti trvaly několik dní – kromě Belfastu lidé protestovali i v Derry, Carrickfergusu a dalších městech.

+4

Nabízejí se teď mnohé apokalyptické scénáře – ty například předpovídají, že Sinn Féin dosáhne svého dlouholetého cíle a spojí irský ostrov v jeden celek. Realita je ovšem, stejně jako celá historie Severního Irska, mnohem zamotanější.

A jak naznačuje britský novinář Tom McTague pro The Atlantic, v tom složitém severoirském uzlu, který lze jen těžko rozmotat, nakonec tkví podstata celé země. A především toho, že po dekádách krvavého konfliktu s tisíci oběťmi dokáže země fungovat víceméně v míru.

Systém je to v mnoha ohledech nefunkční, nespravedlivý a podivný, píše McTague. A funguje jen v případě, že se o to zasadí oba tábory, nacionalisté i unionisté. Budoucnost tedy v případě Severního Irska není rovná přímka. Je to zašmodrchané klubko, jež je nadmíru těžké rozmotat.

Reklama

Doporučované