Hlavní obsah

Dezinformace v Polsku nešíří Rusové, ale vláda, říká bývalý ombudsman

Foto: Prawo i sprawiedliwość

Zleva předseda PiS Jarosław Kaczyński, premiér Mateusz Morawiecki a předsedkyně Sejmu Ełzbieta Witková

Reklama

Téma Ukrajiny u nás politiku neštěpí, pomoc Kyjevu ovšem neznamená, že v Polsku skončily problémy s právním státem, upozorňuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy bývalý polský ombudsman Adam Bodnar.

Článek

Hlavním autorem dezinformací v Polsku není Rusko, ale polská vláda, která je využívá ke svým politickým cílům, tvrdí v rozhovoru pro Seznam Zprávy polský právník a pedagog Adam Bodnar. V letech 2015 až 2021 byl veřejným ochráncem práv.

V interview mluví například i o tom, že ruská agrese proti Ukrajině ze dne na den vymazala z polské politiky téma vystoupení z Evropské unie, které akcentovala menší ultrapravicová strana, jež je součástí vládnoucí koalice.

Podle Bodnara ale ani s invazí a následným politickým semknutím kolem pomoci Kyjevu nezmizelo téma otázek kolem stavu právního státu v zemi. Obává se i neférovosti parlamentních voleb, které se v Polsku budou konat letos na podzim. Dál totiž žije téma odposlouchávání opozice špionážním softwarem Pegasus.

Naposledy média informovala o „napíchnutém“ telefonu opoziční starosty severopolského města Sopoty. Mělo k němu dojít před parlamentními volbami v roce 2019, když Karnowski pracoval na senátní kampani.

Letos na podzim se vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS) pokusí v parlamentních volbách zvítězit potřetí v řadě. To se ještě nikomu v postkomunistické historii Polska nepodařilo.

Polsko teď bylo v centru mezinárodního dění, když Varšavu už podruhé navštívil americký prezident Joe Biden. A pozornost se Polsku věnuje i díky tomu, že dál zůstává lídrem pomoci Ukrajině. Jsou už díky tomu polské problémy se stavem právního státu zapomenuty?

Z pozice Polska je zásadní, že v mezinárodním prostředí sehrává významnou roli v podpoře Ukrajiny, pomoci při dovozu zbraní nebo bezpečnostní politice a podpoře uprchlíků. Nicméně neznamená to, že se díky tomu zapomnělo na demokratické hodnoty a hodnoty spjaté s právním státem.

Nezávisle na tom, co všechno se v Polsku kvůli válce děje, Evropská unie dál dost důsledně opakuje výtky kvůli absenci vlády práva a toho, že Polsko nesplňuje tzv. milníky čili unijní podmínky nápravy právního státu ani rozsudky Soudního dvora EU. Objevují se i velmi smutné případy, kdy Polsko dost jasně odmítá splnění rozsudků Evropského soudu pro lidská práva v případech týkajících se právního státu.

Vyjasněná nezůstala ani celá řada různých afér týkajících se porušení lidských práv a zneužití pravomocí. Není ani vidět nějaká vůle k tomu, aby se vyjasnily.

Domnívám se, že politicky jsme v situaci dalšího rozpadu právního státu a obecně polské státnosti, zároveň ale s vidinou toho, že za chvíli jsou parlamentní volby, které mohou všechno změnit. Až do voleb bych tedy neočekával nějaké radikální kroky, ale spíš to, že zabředneme do různých strkanic.

Z polského pohledu bych ještě dodal, že po 24. únoru úplně zmizelo téma polexitu, tedy odchodu Polska z EU a také vysmívání se Unii. Ještě těsně před válkou se přitom konaly schůzky Mateusze Morawieckého s Marine Le Penovou a v novinách vycházely články o tom, že EU Polsku není k ničemu potřebná a je potřeba se zastavit a zreformovat ji.

Taková debata se začátkem ruské invaze skončila, protože by byla idiotská, když Ukrajina válčí o to, aby mohla do Unie vstoupit. Nátlak EU tudíž může být intenzivnější, protože teď není riziko, že by chtělo Polsko z Unie vystoupit.

Adam Bodnar

Foto: Filip Harzer, Seznam Zprávy

Bývalý polský ombudsman Adam Bodnar

  • Polský právník a pedagog.
  • Ve funkci veřejného ochránce práv byl od září 2015 do července 2021.
  • V současnosti je děkanem právnické fakulty univerzity SWPS ve Varšavě.
  • V rozhovoru pro Seznam Zprávy v červnu 2022 řekl, že se do budoucna nezříká politické odpovědnosti, pokud bude potřeba po výhře opozice reformovat instituce. Kandidovat ve volbách ale Bodnar neplánuje a nechce vstupovat ani do žádné politické strany.

Stihnou do Polska do voleb dorazit peníze z unijního fondu obnovy? Jak důležité je to před volební kampaní?

Těžko říct, protože posledním krokem bylo v Polsku rozhodnutí prezidenta Andrzeje Dudy, jenž poslal novelu o nejvyšším soudu k posouzení ústavním soudem. Jde o kontroverzní zákon, který je v rozporu s ústavou, ale musíme mít na paměti, že polský ústavní soud už dávno není nezávislým soudem a navíc je vnitřně rozhádaný.

Neví se proto, kdy svůj nález vyhlásí ani jaký bude jeho obsah, protože ten se může odvíjet od různých politických strategií, jež zahrnují napětí a očekávání, a není to jasné ani uvnitř tábora Sjednocené pravice (označení pro koalici PiS a menších vládnoucích stran, pozn. red.)

(Ne)ústavní soud?

O krizi v polském ústavním soudu jsme psali nedávno podrobněji zde:

Loni v červnu jste mi řekl, že se problémy s právním státem v Polsku zvětšují. To dál pokračuje?

Pokračují ve smyslu toho, že se celý systém otřásá a skřípe a negarantuje občanům posouzení jejich případů nezávislými soudy. Jedna věc se ale napravila s tím, jak se někteří (protiprávně a z politických důvodů suspendovaní, pozn. red.) soudci vrátili k práci, například Igor Tuleya nebo Paweł Juszczyszyn. Tam změna nastala pod tlakem Evropské unie.

Já se ale obávám, že ten návrat může být jen dočasný – že se teď vrátil jen díky tomu, že vláda potřebovala vyslat jasný signál Evropské komisi. Není tu ale žádná garance, že pokud se objeví politická příležitost, tak že se vládnoucí strana nevrátí k podobným metodám (politické penalizace nepohodlných soudců, pozn. red.).

Pokud volby znovu vyhraje vládnoucí strana (Právo a spravedlnost, pozn. red.), bude to pro ni znamenat „okno příležitosti“ na v určitém smyslu dokončení její reformy justice – čili možné zbavení se soudců, kteří se nechtějí podvolit, a možná i prokurátorů, kteří odporují generálnímu prokurátorovi (tím je ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro ze strany Solidární Polsko, pozn. red.). Visí to tedy na vlásku blížících se parlamentních voleb. Navíc samy volby vzbuzují už teď pochybnosti. Budou vůbec čestné?

V polském tisku čas od času narážím na články o riziku politických zásahů do parlamentních voleb. Například týdeník Newsweek nedávno vyšel s obálkou „Zfalšované volby“ a tvrzením bývalého člena PiS, že se strana neštítí ničeho, jen aby se udržela u moci. Skutečně na tom něco je? Není to jen součást politického zápasu?

Myslím, že tu není velké riziko falšování voleb, tedy přímo volebního dne. Stejně jako i v jiných státech se samozřejmě můžou objevit jednotlivé situace, ve kterých rozhoduje lidský faktor, ovšem volby jsou natolik decentralizované a pod drobnohledem voličů a různých pozorovatelů, že tam velké riziko falšování nehrozí. Přece jen nejsme s odpuštěním v Bělorusku.

Obávám se ale rizika neférových voleb. Tím mám na mysli vše, co se stane před volbami. Máme už zkušenost z prezidentských voleb v roce 2020, kdy například veřejnoprávní média závislá na vládě stála na straně jednoho kandidáta a neinformovala o kampani objektivně.

Foto: Newsweek Polska

Zfalšované volby. Obálka týdeníku Newsweek

Zadruhé se využívají státní prostředky k politické kampani a zatřetí je tady sledování pomocí špionážního softwaru Pegasus, které se dosud neobjasnilo. Byl mu ale už v roce 2019 vystaven šéf kampaně opoziční strany Občanská platforma Krzysztof Brejza.

Čili bohužel, se znalostí logiky fungování této vládnoucí strany a jejího dosavadního chování je racionální se obávat, že takové metody bude používat i při letošních volbách.

Zmínil jste odposlechovou aféru Pegasus. Je v ní něco nového? Protože to vypadá, že kauza utichla a zabývá se jí jen opozice v senátu.

Čeká se na výstupy vyšetřovacího výboru Evropského parlamentu PEGA a také na zprávu vyšetřovací komise našeho senátu. Senátní komise velmi do hloubky a transparentně prozkoumala celý problém, což bude mít i vliv na věrohodnost opozice. Voliče může oslovit, pokud opozice na základě vyšetřování představí doporučení reformy tajných služeb.

Co budou témata volební kampaně? Sehraje něco roli mobilizačního tématu, tak jak to v dřívějších volbách bylo téma strachu z LGBTQ lidí (leseb, gayů, bisexuálů, trans a queer lidí) nebo z migrace? Tím své voliče mobilizovala strana PiS.

Těžko říct, ale mám dojem, že už teď probíhají pokusy a pozorování, jak by teď které téma na voliče fungovalo. Je to spíš otázka na sociální psychology, kteří znají společenské nálady. Domnívám se, že se LGBTQ lidé dokázali útokům ubránit, ale nedal bych krk za to, že se to téma znovu ve stejném duchu nevrátí.

Upozornil bych na akcent, který se loni objevil v kampani Viktora Orbána a který se podle mě objeví i v Polsku. Jde o heslo „stability“, tedy apel na to, že sice může být hůř, může být i líp, ale když Orbán vyhraje, bude víceméně pořád stejně a nedojde na revoluční změny.

To podle mě strana PiS využije: inflace se nebojte, protože s tou si dřív nebo později poradíme a už jste se s ní stejně naučili žít, ale když přijdou tamti, bude inflace ještě vyšší, protože budou chtít změny a škrty. Hra s touto stabilitou může být jedním z hlavních témat. Dál totiž trvá válka, je hospodářská krize a budoucnost je nepředvídatelná, proto může zafungovat lákadlo garancí, že „vše bude dál tak, jak je teď“ – no a možná ještě trošku lepší. Heslo „nás už znáte“ může zabrat.

Před rokem to vypadalo, že se politická scéna tváří v tvář ruské agresi sjednotí. Platí to do nějaké míry i teď, nebo to už osm měsíců před volbami dávno „vzala voda“?

Pokud jde o geopolitické a bezpečnostní otázky, tak to stále platí. Symbolem toho může být i to, že na varšavském projevu amerického prezidenta Joea Bidena byly všechny politické síly.

V zásadě máme asi dva nebo tři relevantní politiky na krajní pravici, kteří hlásají trochu jiný pohled, ale jinak všichni důležití politici v Polsku jednoznačně podporují Ukrajinu, vojenskou pomoc, pomoc uprchlíkům i NATO. Nikdo nepochybuje o tom, že je to polský státní zájem, a to je velmi důležité. Nejsou tu skoro žádné hlasy, které by říkaly, že se to Polsku nevyplácí a že by se měly dát peníze na něco jiného nebo že se uprchlíkům nemá pomáhat.

Foto: Profimedia.cz

Polská politická reprezentace při projevu amerického prezidenta Joea Bidena

Obzvlášť když Polsko nebo Česko porovnáme s Maďarskem a Viktorem Orbánem, tak vidíme, jaký je to rozdíl a že to není samozřejmost. Kroky vlády na podporu Ukrajiny v Polsku kritizované nejsou a to je velká přednost.

Něco jiného jsou ale parlamentní volby. Opoziční strany asi budou kandidovat v několika blocích, které ovšem spojují postoje k právnímu státu, evropské integraci, místním samosprávám a ochraně občanských práv. Společné body ty strany mají, i kdyby nakonec kandidovaly každá samostatně. To je odlišuje od strany PiS a spojuje je to.

Nedávno se objevily billboardy hlásající, že válka na Ukrajině není polskou válkou. Jak silná je v Polsku proruská a dezinformační scéna?

Není tak silná, jak by se mohlo zdát. Samozřejmě je to pro část společnosti atraktivní. V kontextu různých afér, které náhle vypukají a jsou podněcované, například odpor proti očkování, můžeme mít dojem, že za tím může někdo stát a tu polarizaci podporovat.

Musíme si ale uvědomit, že v Polsku je hlavním autorem dezinformací polská vláda, která vnáší do veřejné debaty některá konkrétní témata. Náš největší problém nejsou dezinformace z vnějšího prostředí, ale to, zda bude před volbami komunikovat férově nebo zda bude ta témata nejen vnášet, ale ještě je podněcovat. Tak jako tomu bylo nedávno s aférou se „zákazem masa“ a konzumací hmyzu.

Vysvětlení kauzy „zákazu“ masa

Adam Bodnar má na mysli téma domnělého „zákazu masa“, které v polské politice rezonovalo v posledních týdnech. Odstartoval ho článek Dzienniku Gazeta Prawna „Je nutné jíst míň masa a zbavit se aut. Klimatické utahování opasků v metropoli“.

Text popisuje doporučení pro boj s klimatickou změnou. Opírá se o čtyři roky starý materiál sdružení největších světových metropolí C40 Cities, do kterého patří i Varšava.

Polskou metropoli už roky řídí opoziční Občanská platforma a tamní primátor Rafał Trzaskowski platí za jednu z jejích hlavních tváří.

Příznivci pravicové vlády a její politici text využili a už od poloviny února tvrdí a rozhlašují, že chce dnešní opozice, tedy liberálové a levice, zakázat Polákům konzumaci masa a mléčných výrobků.

Téma se rychle stalo součástí kulturních válek a dosahuje až absurdních rozměrů. „Omezení v rámci agendy C40 připomínají ta, která mají obyvatelé Severní Koreje,“ prohlásil například poslanec PiS Paweł Lisiecki.

Předsedkyně Sejmu Ełżbieta Witeková z PiS mluvila o „souboji civilizací“. „To není vtip, oni to opravdu chtějí udělat: zakázat jíst maso, zakázat jíst NABIALU, osm kusů oděvu za rok, zákaz používání aut se spalovacím motorem a nejlépe vůbec nemít auto,“ pronesla na setkání s voliči v Elbínku na adresu opozice.

Podobně mluví i přímo Jarosław Kaczyński: „Poláci od nás nikdy neuslyší, že mají omezit konzumaci masa, pití mléka, že jsou povinni vyměnit auto za elektrické,“ uvedl v rozhovoru pro konzervativní týdeník Sieci.

Tématu se ve velkém věnovala i vládní Polská televize. Příspěvek v hlavních večerních zprávách před pár dny nazvala „Opozice chce, aby Poláci jedli brouky“.

Foto: Wiadomości TVP

„Opozice chce, aby Poláci jedli brouky.“ Večerní zprávy polské TVP

Objevují se i hesla jako „Trzaskowski zavede lístky na maso“ nebo „Nejnovější program Trzaskowského: vyhodit maso a žrát rostliny a brouky“. Politici vládnoucího tábora se také ve velkém na svých sítích fotí při konzumaci masa.

Sám Trzaskowski označil věc za manipulaci. „Ještě jednou: Ve Varšavě nezavádíme žádná omezení konzumace masa,“ ujišťoval politik opoziční Občanské platformy.

Televize TVN upozorňuje, že v dokumentu C40 z roku 2019 není nic o zákazu konzumace nebo produkce masa, ale o doporučení omezení jeho spotřeby na 16 kilogramů na osobu ročně.

Liberální web Oko.press podotýká, že téma „zákazu masa“ má mobilizovat voliče PiS před podzimními volbami. „V průběhu let PiS strašila už prázdnými ledničkami, hordami muslimských uprchlíků v Polsku a naposledy tzv. ideologií LGBT, která zničí polské rodiny a z dětí udělá oběti pedofilie. Co z toho se stalo? Nic,“ píše web.

Každé ze zmíněných témat ale nakonec voliče pravicového tábora skutečně mobilizovalo a pomohlo straně PiS s náskokem vyhrát už dvoje parlamentní volby v řadě.

Prudký spor o papeže

Dalším takovým tématem může být aktuální spor o papeže Jana Pavla II. Kolem polského duchovního, který zemřel v roce 2005, se objevují svědectví a podezření, že ještě za svého působení v Polsku věděl o sexuálním zneužívání dětí kněžími a pomáhal ho „zametat pod koberec“. Přišla s tím například soukromá stanice TVN, ale nejen ta.

Vládnoucí tábor teď papeže urputně brání a dokonce v Sejmu prosadilo deklaraci o „dobrém jméně papeže“. Ministerstvo zahraniční si také předvolalo amerického velvyslance - televize TVN má totiž americké vlastníky a v ostrém sporu se angažují i vládní média.

Reklama

Doporučované