Článek
Londýnští squatteři v pondělí obsadili honosné sídlo ruského podnikatele Olega Děripasky v centru města (popsali jsme zde). K akci je nepřímo pobídla britská vláda, která čtyřiapadesátiletého miliardáře minulý týden zařadila na seznam oligarchů postižených sankcemi kvůli ruskému útoku na Ukrajinu.
Už mnohem dříve, před čtyřmi lety, vytáhly stejným způsobem proti Děripaskovi Spojené státy. Bílý dům ho zařadil mezi ruské podnikatele, kteří mají díky své provázanosti s Kremlem prospěch z kybernetických útoků a dalších záškodnických akcí spojovaných s Ruskem.
Podle tehdejšího vyjádření amerického ministerstva financí Děrispaska v minulosti čelil obvinění z praní špinavých peněz, vyhrožování soupeřům v byznysu nebo vydírání. Údajně měl nařídit také vraždu podnikatele, udržovat vazby na ruské podsvětí a používal ruský diplomatický pas.
Naproti tomu v Evropské unii zatím Děripaska sankcím stále uniká. Mezi stovkami ruských politiků a podnikatelů, které postihl zákaz vstupu nebo zmrazení majetků, jeho jméno chybí.
Sám Děripaska úzké vazby na Kreml popírá a tvrdí, že už americké sankce byly proti němu uvaleny neprávem. Odůvodnění britských sankcí označil za „fantazie Borisova kabinetu“ a pohrozil Johnsonově vládě soudem.
Od začátku války na Ukrajině je Děripaska také jedním z mála ruských velkopodnikatelů, který vyzývá k mírovým jednáním.
Since there’s not a single fact in support of Boris' cabinet's fantasies it will be for the courts and the police to decide the future for all in this sanctions story.
— Oleg Deripaska (@DeripaskaOleg) March 11, 2022
„Jsem stále přesvědčen, že nejlepším a jediným řešením, jak zastavit toto šílenství na Ukrajině, je okamžité příměří a mírová dohoda, co možná nejdříve to bude v lidských silách,“ uvedl v sobotu na svém twitterovém účtu.
Podle odborníků však není pochyb, že Děripaska z války na Ukrajině profituje, zejména jako hlavní akcionář koncernu GAZ. Ten totiž vyrábí nejen automobilové součástky, ale také například obrněné transportéry a další bojová vozidla, které používá ruská armáda.
„Děripaska je se svojí firmou samozřejmě oporou této války,“ řekl německý vojenský expert Gustav Gressel.
Pohlavek od Putina
Oleg Děripsaka nyní dává od Kremlu ruce pryč. S Vladimirem Putinem se však prokazatelně dobře zná a s jeho vládou úzce spolupracoval.
Novináři z rakouského Profilu připomněli starší historku, která dokládá Děripaskovo podřízené postavení. V červnu 2009 Putin, tehdy jako předseda vlády, přiletěl do města Pikalevo, aby zvrátil zastavení výroby ve třech tamních továrnách. Za přítomnosti kamer vypeskoval přivolané majitele včetně Děripasky a donutil je, aby podepsali dohodu o znovuotevření fabrik a uhrazení nevyplacených mezd.
Obzvlášť si Putin vychutnal právě Děripasku. Na videu mu nejdříve vytkl, že se pod dohodu nepodepsal. A když to udělal, ostentativně mu nařídil, aby mu vrátil půjčené pero.
Proč má tedy jeden z nejznámnějších ruských oligarchů v EU výjimku?
Odpověď se pokusil najít investigativní tým německých novinářů z týdeníku Die Zeit a televize ARD. Podle dvou zdrojů z různých členských zemí EU, na které se redaktoři odvolávají, byl Děripaska už krátce po ruské invazi na Ukrajinu zařazen do návrhu evropského sankčního seznamu. Ve schválené verzi ale jeho jméno nebylo.
„Je záhada, jak ze seznamu zmizel,“ řekl o Děripaskovi nejmenovaný vysoce postavený diplomat.
Mluvčí Evropské komise se k průběhu schvalování nechtěl vyjadřovat s odůvodněním, že jde o důvěrné jednání. Zdůraznil však, že sankce schvalují zástupci členských zemí EU jednohlasně.
To by znamenalo, že proti připsání Děripasky na sankční seznam se postavil nejméně jeden unijní stát. Žádný ze států, které redakce oslovily prostřednictvím ministerstev zahraničí, ale takový zásah nepotvrdil.
Pozornost se upnula k Rakousku, kde má Děripaska asi největší byznysové zájmy v rámci EU. Drží necelých 28 procent akcií ve firmě Strabag, jedné z největších rakouských stavebních společností. V Česku, kde má Strabag zakázky například na výstavbu dálnic, se spekuluje o možném vyloučení firmy z veřejných tendrů kvůli Děripaskově majetkové účasti.
V Rakousku má Děripaska také rekreační základnu. V horském středisku Lech am Arlberg na samém západě alpské republiky vybudoval luxusní hotel Aurelio, který prostřednictvím spletence firem vlastní jeho bratranec.
Rakouský kancléř Karl Nehammer však intervenci Vídně ve prospěch Děripasky rozhodně popřel. „Na to říkám jasné ne,“ citovala kancléře stanice ORF. Představa, že by ze sankčního seznamu někdo vypadl na rakouskou žádost, je podle Nehammera „totálně absurdní“.
Podobně se vyjádřilo také rakouské ministerstvo zahraničí.
Týdeník Profil upozornil také na úzkou vazbu Děripasky na rakouského milionáře Siegfrieda Wolfa, který býval pravou rukou rakousko-kanadského podnikatele Franka Stronacha, šéfa strojírenské skupiny Magna. Děripaska figuroval v letech 2007 až 2008 jako strategický investor skupiny. Do jedné z Wolfových nemovitostí ve Vídni se v minulosti nastěhovali rodiče Děripaskovy manželky. Wolf byl také manažerem firmy, která podle odhalených záznamů Panama Papers figurovala v daňově zvýhodněném pořízení miliardářova tryskáče.
V minulosti se Děripaska dostal do střetu také se zesnulým českým miliardářem Petrem Kellnerem. Dceřiná firma Kellnerovy skupiny PPF získala v roce 2006 menšinový podíl v ruské pojišťovně Ingosstrach, kterou Děripaska ovládal. PPF se domáhala účasti na řízení a kontrole hospodaření a k překvapení mnohých dokonce v Rusku vyhrála nad Děripaskou i několik soudů.
Spor nakonec skončil tak, že podíl Kellnerovy skupiny v pojišťovně převzala italská Generali, se kterou PPF spolupracovala.
Ruští oligarchové Oleg Děripaska (vlevo) a Roman Abramovič na snímku z Kremlu z března 2006. Šlo o setkání mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a ruskými podnikateli.
