Takto by vypadala válka o Tchaj-wan. Porážka Číny a tisíce mrtvých Američanů

Před šestou ranní se v těsné blízkosti Tchaj-wanu prohnalo cizí letadlo. Za posledních 24 hodin šlo už o 57. nevítaný letoun Čínské lidové osvobozené armády (ČLOA). Ve sporných vodách zároveň propluly čtyři čínské válečné lodě.

Peking o víkendu potvrdil, že zahájil společná bojová cvičení námořnictva a letectva.

Podle tchajwanského ministerstva obrany až tři desítky letadel blokují tři strany samosprávného ostrova. Střední linii, faktickou hranici přes Tchajwanský průliv oddělující ostrov od pevniny, překročilo 23 letadel, mezi nimi 12 stíhacích letounů J-16, dva stíhače Suchoj Su-30, dva letouny J-10, šest letounů J-11 a jeden letoun včasné výstrahy KJ-500.

Do jihovýchodní identifikační zóny protivzdušné obrany Tchaj-wanu se dostaly i dva bombardéry H-6 schopné nést jaderné zbraně a tři průzkumné drony BZK-005. 

Prezidentská kancelář Tchaj-wanu manévry odsoudila a připomněla, že obě strany Tchajwanské úžiny sdílejí odpovědnost za udržení míru a stability v regionu.

Podle Pekingu je účelem cvičení „prověřit společné bojové schopnosti a také rozhodně čelit provokačním akcím vnějších sil a separatistických sil usilujících o nezávislost Tchaj-wanu,“ uvedl mluvčí velitelství Východního systému velení ČLOA plukovník Š’ Ji.

Je to již podruhé za necelý měsíc, co ČLOA uspořádala intenzivní cvičení v blízkosti ostrova. Na konci prosince se v okolí ostrova prohánělo rekordních 71 bojových letounů a čtyři lodě.

S novým rokem obavy, že válka o Tchaj-wan jednoho dne skutečně vypukne, dostaly reálné obrysy. Nezávislý washingtonský think tank Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) provedl jednu z nejpodrobnějších válečných simulací a přišel s řadou poznatků, které zpracoval americký server CNN.

Takzvaná war game (válečná hra) je dle definice NATO „simulací vojenské operace za účasti dvou nebo více soupeřících sil, a to jakýmikoliv prostředky, za použití pravidel, údajů a postupů, které mají znázornit skutečnou nebo předpokládanou reálnou situaci“.

Dle závěrů simulace provedené CSIS by si čínská invaze na Tchaj-wan v roce 2026 vyžádala tisíce obětí mezi čínskými, americkými, tchajwanskými a japonskými vojáky. Válku o Tchaj-wan by sice Peking prohrál, neslavně by však skončila i americká armáda.

Analytici centra vypracovali více než dvě desítky válečných scénářů; jde o rozsáhlý a transparentní popis toho, jak by se konflikt přes Tchajwanskou úžinu mohl odehrát. Na jeho konci by na dně Tichého oceánu ležely nejméně dvě americké letadlové lodě a moderní čínské námořnictvo, největší na světě, by bylo „v troskách“.

Podle samotných tvůrců jde o první válečnou hru, která se potenciálním konfliktem mezi USA a Čínou zabývá v takovém rozsahu. CSIS se simulací přiblížilo odpovědím na dvě základní otázky: Byla by invaze úspěšná? Za jakou cenu?

Stručně řečeno – invaze by dle CSIS „nebyla úspěšná“, a cena za ni by byla „obrovská“.

„Spojené státy a Japonsko přijdou o desítky lodí, stovky letadel a tisíce příslušníků armády. Takové ztráty by poškodily globální postavení USA na mnoho let,“ uvádí zpráva.

Podle většiny scénářů by americké námořnictvo přišlo o dvě letadlové lodě a 10 až 20 velkých hladinových bojových plavidel.

Za tři týdny bojů by zahynulo přibližně 3200 amerických vojáků, což je téměř polovina toho, co USA ztratily za dvě desetiletí bojů v Iráku a Afghánistánu.

„Čína by také těžce utrpěla. Její námořnictvo by skončilo v troskách, jádro obojživelných sil by bylo rozbité a desítky tisíc vojáků by se staly válečnými zajatci,“ uvádí se v dokumentu.

Zpráva odhaduje, že Čína utrpí ztráty přibližně 10 tisíc vojáků a přijde o 155 bojových letadel a 138 velkých lodí.

A jak by dopadl samotný Tchaj-wan? Ačkoli by se čínská invaze nezdařila, scénář ostrovu vykresluje chmurnou budoucnost.

„Tchajwanská armáda bude vážně zasažená a ponechaná na obranu poškozené ekonomiky na ostrově bez elektřiny a základních služeb,“ uvádí se ve zprávě.

Utrpěla by asi 3500 obětí a všech 26 torpédoborců a fregat námořnictva by bylo potopeno.

Škody by sčítalo i Japonsko, které by přišlo o více než 100 bojových letadel a 26 válečných lodí. Čína by mohla napadnout i americké vojenské základny na jeho území.

Přes to všechno však CSIS dodává, že svou studií nenaznačuje, že je válka o Tchaj-wan „nevyhnutelná nebo dokonce pravděpodobná“. „Čínské vedení by mohlo vůči Tchaj-wanu přijmout strategii diplomatické izolace, nátlaku v šedé zóně nebo hospodářského nátlaku,“ upozorňuje zpráva.

Demokraticky řízený ostrov s 24 miliony obyvatel Komunistická strana Číny prohlašuje za součást svého svrchovaného území, přestože jej nikdy neovládala. Čínský vůdce Si Ťin-pching nevyloučil, že jednoho dne nechá ostrov uzmout i násilím.

Číně a Spojeným státům se daří vyhýbat tchajwanské katastrofě po 70 let. V amerických politických kruzích se však upevňuje shoda na tom, že mír nemusí trvat dlouho. Mnozí analytici a politici tvrdí, že Spojené státy musí využít veškerou svou vojenskou sílu a na válku s Čínou v Tchajwanském průlivu se připravit.

V říjnu 2022 varoval Mike Gilday, šéf amerického námořnictva, že se Čína může připravovat na invazi na Tchaj-wan ještě před rokem 2024. 

Ne každý s ním však souhlasí. Například Dan Grazier, vedoucí pracovník pro obrannou politiku v organizaci Project on Government Oversight (POGO), považuje přímou čínskou invazi na Tchaj-wan za velmi nepravděpodobnou. Grazier řekl CNN, že by taková vojenská operace okamžitě narušila dovoz a vývoz, na nichž čínská ekonomika závisí, což by se rovnalo kolapsu čínské ekonomiky.

Spojené státy se na základě zákona o vztazích s Tchaj-wanem z roku 1979 formálně zavázaly „zachovat a podporovat rozsáhlé, úzké a přátelské obchodní, kulturní a jiné vztahy“ s Tchaj-wanem a poskytnout ostrovu „zbraně obranného charakteru“.

Na druhou stranu však směrem k Pekingu prohlašují, že nepodporují nezávislost Tchaj-wanu, což je zaneseno i v americké národní bezpečnostní strategii z roku 2022. 

V 70. letech bylo cílem vytvořit prostor pro Peking a Tchaj-pej, aby buď konflikt odložily na neurčito, nebo dosáhly nějakého politického řešení.

Po desetiletí tento přístup dobře fungoval díky třem faktorům, analyzuje web Foreign Affairs.

Za prvé: Spojené státy si udržovaly velký náskok před Čínou, pokud jde o vojenskou sílu, což Peking odrazovalo od použití konvenční síly k zásadní změně vztahů mezi Tchaj-wanem a Čínou.

Za druhé: Čína se soustředila především na svůj vlastní hospodářský rozvoj a integraci do světové ekonomiky, takže tchajwanská otázka stála v pozadí.

Za třetí: USA se dařilo řešit výzvy ohrožující stabilitu v průlivu, ať už na straně Tchaj-peje nebo Pekingu.

Za desetiletí se však všechny tři faktory dramaticky vyvinuly a americko-čínské vztahy stojí na pokraji krize. Přímá konfrontace mezi Spojenými státy a Čínou by však způsobila zkázu na celé generace, varuje Foreign Affairs.