Hlavní obsah

Zákulisí evropských summitů: Co znamená v Bruselu šerpa, kolik hodin trvá večeře a jak je na tom Babiš s tweetováním?

Jak vypadá zákulisí jednání evropských špiček?Video: Marek Martinovský, AP, Reuters, Seznam Zprávy

 

Reklama

Aktuální summit špiček EU se koná ve středu a ve čtvrtek v Bruselu. Jak probíhá jednání o tématech, která ovlivňují všechny občany EU? A komu říkají na summitu „šerpa“?

Článek

Intenzivní jednání provázejí summit hlav států Evropské unie v Bruselu, který se letos týká kromě migrace a bezpečnosti především odchodu Velké Británie z evropské osmadvacítky. Jak ale vypadá zákulisí jednání, která se někdy protáhnou i na několik desítek hodin?

Běžný pozorovatel si ze zpráv o summitech EU odnese především obrázky premiérů a prezidentů jednajících o aktuálních problémech, se kterými se státy osmadvacítky potýkají. Nejsou to však jen hlavy států, které stojí uprostřed spletité sítě procedur a oficiálních i neoficiálních jednání.

Před objektivy kamer a fotoaparátů i za nimi stojí mnohačlenné týmy lidí, bez nichž by se takto složitá diplomatická jednání jen těžko uskutečnila.

Šerpové, experti a velvyslanci

Jen premiér Babiš má na summitu k dispozici například poradce zaměřené na aktuální témata, velvyslance stálého zastoupení Česka v Bruselu a také poradce Úřadu vlády pro evropské záležitosti – neboli tzv. „šerpy“.

Jedním z těchto šerpů byl i státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza. Při Úřadu vlády tento post zastával po většinu funkčního období bývalého českého premiéra Bohuslava Sobotky. Prouza Seznam Zprávám přiblížil, jak bude letošní summit zřejmě vypadat.

„Nebude tam britská premiérka, nebude tam její „šerpa“ Oliver Robbins, nebude tam britský velvyslanec. Theresa Mayová tam přijde, bude mít krátký projev, potom jí všichni poděkují, pošlou Brity pryč a bude pokračovat jen zbylých 27 zemí,“ líčí očekávanou pozici Británie před brexitem exporadce Prouza.

Ani „šerpové“ se však nedostanou na ta nejdůležitější jednání Evropské rady, čili všech 28 představitelů vlád členských států. Ti jednají za zavřenými dveřmi a záleží jen na nich, jaké informace vypustí do éteru, nebo si naopak nechají pro sebe až do závěrečné tiskové konference na konci summitu.

Večeře trvá dlouhé hodiny

Tento summit je navíc specifický tím, že začíná už ve středu, kdy se na tzv. „pracovní večeři“ a jednání Evropské rady jako takové započne až o den později ve čtvrtek.

Na večeři se sejdou zástupci 27 států Evropské unie kromě britské premiérky Mayové, aby projednali možnou podobu brexitu.

Zasednou na ní šéfové delegací, tedy vládnoucí hlavy států či premiéři, u kulatého stolu. Přítomný pak bude také šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker a předseda Evropské rady Donald Tusk. Jejich poradci pak sedí ve vedlejší místnosti a čekají na možné pokyny šéfů vlád.

O tom, jak je složité se v reálném čase dozvědět, o čem zrovna u kulatého stolu jednají a k jakým závěrům přítomní politici došli, ví své také zahraniční korespondent Českého rozhlasu Filip Nerad, který byl na jednáních v Bruselu už několikrát. Podle něj se přitom jednání mohou protáhnout na desítky hodin. „Můj poslední summit byl hrozně dlouhý, první pracovní den trval 25 hodin v kuse. Běžně summit začíná odpoledne formálním jednáním, pak se koná neformální večeře. A ta se někdy může protáhnou do rána,“ říká Nerad.

„Obecně platí, že i přítomní diplomaté bývávají sdílní zejména kolem večeře, kdy se dlouho nic neděje a i šerpové nemají tak říkajíc „nic na práci“. Nemohou do jednání nijak aktivně zasahovat. Jsou v tu chvíli také pasivní příjemci informací, respektive jejich šance jsou omezené, i když ne tolik, jako to je u nás novinářů,“ líčí Nerad obtíže, s jakými se novináři dostávají k aktuálním informacím z jednání.

Ostatně šancí, jak se dostat přímo k vyjádření samotných předsedů vlád či prezidentů, je také omezené množství. Oficiální stanoviska vlád se většinou novináři, a díky nim pak i občané EU, dozvědí právě až při závěrečné tiskové konferenci.

Na prahu summitu

Druhou výjimečnou příležitost, jak získat exkluzivní výpověď šéfů vlád, a s ní i možný nástin toho, jak budou jednání vypadat, představuje takzvaný „doorstep“.

Doorstep je moment summitu, kdy státníci teprve přicházejí a novináři mají jedinečnou možnost se s nimi potkat. Podle Nerada připomíná „hokejovou střídačku“. Stovky novinářů se tu snaží získat výpovědi svých premiérů. Díky nim si pak snaží vytvořit obrázek o průběhu jednání.

Na doorstepu je podle zpravodaje ČRo Nerada poměrně sdílný třeba Andrej Babiš. Díky svým znalostem několika světových jazyků je tak někdy ochotný se bavit kromě českých médií i s většími mezinárodními. V tom se prý liší od svého předchůdce Bohuslava Sobotky, kterého v tomto ohledu omezovala právě menší jazyková výbava.

Po většinu času je však pohyb novinářů omezen jen na jednu místnost pro ně určenou. Hlavním zdrojem informací pak pro ně jsou hlavně ony diplomatické týmy přítomných státníků.

Pokud se nedostanou ke skutečně exkluzivní informaci, spolupracují mezi sebou novináři různých evropských médií takřka neustále. Podle Nerada například úzce spolupracují jazykově blízcí Češi a Slováci. K novinkám o tom, jak se vyvíjejí jednání o brexitu na straně Británie, pak mají nepřekvapivě nejrychlejší přístup Britové. Ti se také na rozdíl od politické reprezentace svojí země nesetkají s tím, že by jim zahraniční kolegové zavřeli dveře před nosem.

Nemít Twitter je jako nemít ruku

V době sociálních sítí však nelze opomenout ani takovou pomůcku, jakou je Twitter. Bez něj je novinář, jak říká Nerad, „jako bez jedné ruky“. Tweety totiž nepoužívá s oblibou jen americký prezident Donald Trump, naopak jde v evropské politice o velmi rozšířený prostředek komunikace.

„Je to nesmírně efektivní nástroj. Často jsem ho používal, když jsem neměl čas sejít do tiskového střediska. Ve chvíli, kdy něco dáte na Twitter, to novináři použijí, už jen proto, že vlastně nikam nemůžou,“ popisuje využití tweetů Tomáš Prouza.

Jeho slova potvrzuje také Filip Nerad z Českého rozhlasu. „Dnes politik dříve, než jde na tiskovou konferenci nebo přednese nějaké prohlášení, tak to napíše na Twitter,“ popisuje Nerad dynamiku, s jakou dnes politici vypouštějí do světa informace o průběhu rokování osmadvaceti (nebo v případě brexitu sedmadvaceti) šéfů Unie.

I když český premiér Babiš fandí spíše esemeskám, spolehlivě tweetuje například tým kolem Donalda Tuska nebo také litevská prezidentka Dalia Grybauskaite. Podle Nerada bývají mezi prvními, kdo závěry jednání na sítích zveřejní, a jejich sdělení jsou důvěryhodná. „Pokud se něco objeví od nich, je prakticky jisté, že k tomu skutečně došlo.“

Reklama

Doporučované