Polsko si o bitvu řeklo. Okno pro jednání o Turówu je malé, varuje náměstek

„Mnohokrát jsme jednali s ministerstvem životního prostředí a přesvědčovali jsme odpovědné úředníky(…), že je opravdu potřeba v té věci pracovat. Na případu Turów pracujeme už čtvrtým rokem a od začátku pozorujeme obrovskou nechuť ministerstva životního prostředí cokoliv v té věci podnikat,“ řekl minulý týden pro Seznam Zprávy Pavel Franc, ředitel právnické organizace Frank Bold, která se angažuje v česko-polském sporu o řešení dopadů těžby v polském hnědouhelném dole Turów.

Dodal, že mezistátní jednání mezi Českem a Polskem „probíhalo zoufale a výsledky byly tristní“. Jmenoval i konkrétní úředníky českého ministerstva, mezi nimi i náměstka pro řízení sekce politiky a mezinárodních vztahů Vladislava Smrže.

Smrž se teď v rozhovoru pro Seznam Zprávy hájí. „Nic jsme nezdržovali. Žalobu jsme podali přesně v tom okamžiku, kdy jsme byli připraveni ji podat,“ uvádí náměstek. Odmítá, že by jeho úřad tlačil na co nejrychlejší dohodu s Polskem.

Česko žalobu na Polsko stáhne, až začnou Poláci plnit podmínky uvedené v první části připravované bilaterální smlouvy. „Nám nejde o to, aby Polsko zastavilo těžbu na dole Turów. My chceme jen minimalizovat negativní vlivy na českou stranu. A toto se snažíme od začátku vysvětlit i našim polským kolegům a přátelům, že nám nejde o jejich důl Turów,“ vysvětluje Smrž.

Pavel Franc, ředitel organizace Frank Bold, minulý týden v rozhovoru o dění kolem Turówa řekl, že české úřady musely do rozhodnutí podat žalobu a Polska dotlačit aktivní veřejnost, včetně ekologických organizací a místních obyvatel a také Libereckého kraje. Mluvil také o nechuti ministerstva životního prostředí cokoliv v této věci podnikat. O tom, že rázné kroky proti Polsku vaše ministerstvo brzdilo, psal nedávno ve své analýze i deník Referendum. Brzdily české úřady postup proti Polsku?

Chápu pana France v tom, že mají právní kancelář a potřebují pro ni příjem. Nicméně my jsme ministerstvo životního prostředí, my máme svoje právníky, máme svou odpovědnost. My nepotřebujeme právní kancelář nebo neziskovou organizaci Frank Bold ke své činnosti. Velmi intenzivně na tomto spolupracujeme se dvěma důležitými subjekty. Jeden se jmenuje Liberecký kraj a druhý se jmenuje ministerstvo zahraničních věcí.

Když chcete dát na někoho žalobu jako stát, tak je to poměrně rázný zásah, notabene když je to váš soused a potřebujete k tomu mít v ruce podklady, které vám umožní tu žalobu dát tak, aby to nebyla blamáž.

Zadruhé musíte vyčerpat všechny ostatní možnosti, protože tahle záležitost není nová, to se táhne poměrně dlouho. Ministerstvo životního prostředí a nutno říct i Liberecký kraj a ministerstvo zahraničních věcí se snažily všemi možnými způsoby vyřešit ten celý problém tak, aby k žalobě nemuselo dojít. Přes dopisy, setkávání ministrů, náměstků na pracovní úrovni, jednání ambasád obou stran.

Myslím, že jsme vyčerpali opravdu všechny možnosti. A hlavně tou komunikací s Polskem jsme také získali podklady pro to, abychom žalobu mohli podat. To znamená, že jsme měli dostatečné důkazy, o kterých jsme si mysleli, že povedou k úspěšné žalobě. Nic jsme nezdržovali. Žalobu jsme podali přesně v tom okamžiku, kdy jsme byli připraveni ji podat.

Hejtman Libereckého kraje Martin Půta v minulosti prohlásil, že se váš úřad chystal vydat kladné stanovisko v procesu posuzování vlivu na životní prostředí (EIA). Tedy dát souhlas k prodloužení těžby v polské dole Turów do roku 2044. Nedává tohle pravdu té aktuální polské argumentaci, která zjednodušeně zní: „Co si to ti Češi teď najednou vymysleli, když jim do teď roky těžba nevadila“?

To není pravda. Neříkám, že není pravda, co řekl pan Půta. Říkám, že není pravda, že ČR dala a chtěla dát kladné stanovisko. My jsme dali záporné stanovisko. Naše výtky, které jsme podávali, jsou pořád stejné.

Jsou konzistentní, říkáme je našim polským kolegům neustále a úplně od samého začátku. A než ČR dala to finální stanovisko k procesu posuzování na životní prostředí, tak jsme se intenzivně radili zase v trojlístku a nakonec jsme se rozhodli, že to stanovisko dáme negativním směrem do Polska a vyjmenujeme tam všechny naše zásadní připomínky.

Organizace Frank Bold tvrdí, že se během jednání s polskou stranou, které probíhalo delší dobu, nestanovily z české strany dostatečné podmínky pro ochranu českých zájmů. Hlavně ochrana životního prostředí na české straně. Jak moc jste při formulaci těchto zájmů a pozic komunikovali s ekologickými organizacemi a například s místním spolkem Uhelná nebo dalšími zástupci místních obcí?

My vnímáme spolek Uhelná, víme, že existuje, ale je to část obyvatel osady Uhelná, není to většina. A pro nás je důležité ochránit zájmy občanů celého Libereckého kraje a nejdotčenějších obcí. A to děláme s jejich zástupci, což jsou starostové obcí, hejtman Libereckého kraje.

Proč česká delegace letos v únoru letěla do Varšavy, když jde o polský důl? Proč polská strana nepřijela do Prahy? Odmítla to?

Polsko se s námi nechtělo bavit. Mám podezření, že se v některých případech dokonce nechali zapírat, proto jsme se rozhodli, že tam poletíme. Požádali jsme ambasádu o sjednání schůzek, to se povedlo, byl to poslední pokus před samotným podáním žaloby. S panem ministrem Petříčkem (tehdejším ministrem zahraničních věcí Tomášem Petříčkem z ČSSD, pozn. red.) jsme oba shodně předložili našim protějškům papír s požadavky, které chceme, aby Polsko splnilo, a které nás budou motivovat k tomu, abychom tu žalobu nepodávali.

Jak na to Polsko reagovalo?

Od Poláků jsme nedostali žádnou písemnou reakci, pouze nějaký ústní komentář. Proto jsme na konci února tu žalobu podali a podali jsme ji, aniž jsme k tomu potřebovali Franka Bolda. My jsme to prostě udělali, protože jsme to chtěli udělat a protože jsme to považovali za rozumné. Žalobu jsme podali společně s návrhem na předběžné opatření.

Až poté, co soudní dvůr Evropské unie 21. května vydal předběžné opatření (o bezodkladném pozastavení těžby v dole Turów až do doby vyhlášení rozsudku), tak teprve v tu chvíli kolegové z Polska projevili vůli k jednání.

A teď je důležitý moment, kterému pracovně říkám „okno k vyjednávání“. A to okno se otevřelo přesně 21. května a zavře se buď tím, že Soudní dvůr EU zruší předběžné opatření, protože Poláci dělají všechno pro to, aby přiměli soud, aby to předběžné opatření zrušil. To okno se každopádně zavře rozhodnutím soudu v žalobě samotné.

To bude trvat odhadem jak dlouho?

To může být na konci roku nebo to může být taky za tři měsíce či za čtyři měsíce. Polsko dělá vše pro to, aby soud to rozhodnutí vydal co nejrychleji, protože to je pro ně výhodné vzhledem k vydanému předběžnému opatření.

Podstatné je, že jakmile soud rozhodne o naší žalobě, bude to znamenat jen rozhodnutí o tom, zda Polsko porušilo evropský předpis. Tečka. Žádá sankce, žádné krytí nákladů a škod pro ČR, žádné zastavení těžby. Pak může rozhodnout o tom, že Polsko má zaplatit sankci pravděpodobně v řádu jednotek milionů eur do evropského rozpočtu. Pro Českou republiku to bude nula. To znamená, že my musíme využít současné polské motivace a vyjednávacího okna. Předběžné opatření o zastavení těžby jim způsobuje velkou škodu. A to je dotlačilo k vyjednávacímu stolu.

Vrátil bych se ještě k tomu, jak ministerstvo vyjednávalo s Polskem. Do té věci několikrát zasahoval poslanecký výbor pro životní prostředí, který vyzval ministerstvo, aby konalo, vyžádal si mj. analýzu dopadů na Českou republiku atd. Nestačil mu postup vašeho úřadu? Nebo od vás neměli dostatek informací?

Poslanci mají svaté právo chtít informace od ministerstva, tak je chtěli. My jsme na výbor s kolegou Martinem Smolkem z ministerstva zahraničí chodili a informovali o krocích, které se dělají. Není to tak, že výbor, což říká s oblibou paní předsedkyně Balcarová (Dana Balcarová, Piráti), a ona, že byla ta, která nás donutila podat žalobu. Ne. My jsme mohli tu žalobu podat až ve chvíli, kdy jsme měli dostatek důkazů.

S Polskem teď jednáte, na obou stranách se mluví o tom, že smlouva má být uzavřena co nejdřív, a z polské strany zaznělo, že se už dokonce finalizuje. Čeho přesně chce česká strana dosáhnout uzavřením smlouvy s Polskem? Jsou nějaké podmínky, přes které prostě nejede vlak?

Pan Franc z Frank Bold říká, že zbytečně spěcháme a vaříme si to tady jako ministerstvo životního prostředí někde na soukromém písečku a nechceme informace poskytovat. My je určitě nechceme poskytovat a nebudeme je poskytovat ani pro Frank Bold, ani nikomu jinému – třetímu, komu do toho nic není.

My to konzultujeme a děláme to ve shodě s kolegy z ministerstva zahraničních věcí a ve shodě s Libereckým krajem a dotčenými obcemi. To znamená, že se jich ptáme, co je pro ně důležité a pak vytváříme soubor podmínek, které nám případně umožní žalobu stáhnout, pokud je Polsko splní.

Někteří místní z dotčených obcí, kterých se ztráta vody a dopady těžby v Turówě týkají, a také organizace jako Greenpeace a další vás kritizují za to, že o českých podmínkách nic nevědí. Až se česko-polská smlouva uzavře, tak už přec bude na nějakou konstruktivní kritiku ze strany veřejnosti pozdě, protože ta věc bude už hotová. Navíc v říjnu jsou parlamentní volby. Proč to vyjednávání tlačíte tak rychle? Vy jste přímo uvedl, že chcete, aby byla smlouva uzavřená co nejrychleji.

My to netlačíme rychle, my se to snažíme dělat tak, abychom využili vyjednávacího okna a pak abychom tu dohodu pokud možno uzavřeli ve prospěch občanů. A já nevím, s kým mluvíte.

Starosta Hrádku nad Nisou o našich krocích ví, souhlasí s nimi a stejně tak i hejtman Libereckého kraje ví, co chceme podniknout.

Jaké jsou tedy ty zásadní české podmínky? Mluví se o financích na vodovod a monitoring, o valu proti prašnosti a hluku a bariéře proti odtoku vod. Obsahuje to i zastavená přibližování dolu Turów k české hranici? Nebo zkrácení doby těžby, tedy aby se netěžilo až do roku 2044?

Já vám řeknu princip, ale opravdu nechci a nemůžu říct ty podmínky, které schválila vláda a které se teď s Libereckým krajem a s ministerstvem zahraničních věcí snažíme vtělit do prvního návrhu smlouvy. Ten potom budeme sdílet s našimi polskými kolegy a začne vyjednávání.

Naším cílem je nastavit takové podmínky, které uchrání vodu pro občany v Libereckém kraji a zajistí dostatek financí pro propojení vodovodních soustav. A pro prohloubení vrtu a zajištění vody zejména pro obec Uhelná. To je základ. Také není tajné, že se do dohody snažíme zakomponovat povinnost polské strany dát věci do souladu s evropským právem. A pak jsou to ty věci, o kterých jste mluvil, nicméně opravdu nechci jít do detailů.

Když říkáte, že nechcete odkrýt karty před polskou stranou, co pro ně v českých podmínkách může být překvapivé? Protože polská strana přece musí mít svůj seznam předpokládaných požadavků Česka. Co je může šokovat?

Myslím, že se určitě na některé věci budou tvářit šokovaně. Není tam ale nic, co by je mělo překvapit. Smlouva bude mít – a to taky asi není nic tajného – dvě části. Jedna část budou podmínky, které Polsko musí splnit, abychom byli motivováni stáhnout žalobu. To znamená před stažením samotné žaloby.

A pak jsou tam dlouhodobé podmínky, které bude muset Polsko plnit po stažení české žaloby. Teď jde o to dobře vybalancovat, co v jaké části bude a co je splnitelné a co není splnitelné.

Chystá se tedy Česko žalobu po uzavření smlouvy stáhnout?

Smlouva bude mít v první části soubor podmínek, které musí Polsko splnit, abychom stáhli celou tu žalobu. Protože když stáhneme žalobu, tak přestane platit i to předběžné opatření o dočasném zastavení těžby.

A pak zbytek podmínek, které jsou neméně důležité, ale které mají delší časový horizont a které musí Polsko průběžně plnit tak, abychom i dlouhodobě zajistili dobrý stav pro lidi na místě.

Kdy tedy podle vašeho odhadu Česko žalobu na Polsko stáhne, tedy kdy Poláci začnou plnit české podmínky? V řádech měsíců?

To záleží taky na Polsku, jak budou rychlí, já nevím.

A stavba vodovodu je tudíž ve druhé části? Protože ta bude přece trvat velmi dlouho.

Poláci nebudou stavět vodovod, ten budeme stavět my. Ale my chceme, aby se na tom Polsko velmi významně podílelo finančně. Není to otázka týdnů ani měsíců, je to otázka spíš několika let. Ale je potřeba na to získat zdroje a je potřeba na tom začít pracovat.

PGE oznámila, že z 90 procent dokončila bariéru na polské straně, která má zabránit odtoku podzemních vod z Česka. Podle odborníků ale nejspíš není dostatečně dlouhá ani hluboká a je možné, že voda ji podteče nebo obteče, a nebude tedy stačit. Co když tato bariéra nebude fungovat?

I tuto záležitost se snažíme řešit v rámci té bilaterální smlouvy.

Čili je možná eventuálně i druhá bariéra?

Nechte nás, prosím, jednat.

Je pro vás teď Polsko důvěryhodný partner k jednání? Jednat začali Poláci až po předběžném opatření Soudního dvora, které navíc odmítají respektovat a plnit. Letos i přes českou žalobu rozhodli o prodloužení těžby v Turówě do roku 2044…

Polsko je Polsko a my musíme jednat s partnerem, kterého máme a o kterém víme, jak se chová. A tomu zase my přizpůsobujeme svoje chování.

To, že Polsko nerespektuje předběžné opatření evropského soudu, zapadá do kontextu už dlouholetých sporů o vládu práva, tamního soudnictví a dalších sporů u Soudního dvora. Přizpůsobuje tomu Česko svou strategii? Je teď obezřetnější?

Určitě ano. Myslím, že nás teď budou naši přátelé z Polska brát mnohem více vážně, protože pochopili, že jsme předběžným opatřením ukázali, že nás vážně prostě brát musí. Je to velký úspěch ministerstev zahraničí, životního prostředí a Libereckého kraje. My víme, jakého máme partnera a tomu přizpůsobujeme svoje chování a tomu samozřejmě také přizpůsobíme i návrh textu smlouvy.

V minulém týdnu na sněmovním Výboru pro životní prostředí zaznělo, že Polsko má několikatýdenní lhůtu na vyjádření se k návrhu penále, které navrhuje česká strana. Proč to tak je? Proč mají několik týdnů? Dává se jim šance, aby reagovali rychle? Můžete garantovat, že skutečně návrh u soudu bude a že se během několika týdnů rozhodne?

Ten návrh jsme prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí podali již v pondělí. Vláda ho v pondělí odpoledne schválila a v pondělí večer jsme podali k Evropskému soudnímu dvoru návrh na pokutu 5 milionů eur denně (asi 127 milionů korun, pozn. red.) za neplnění předběžného opatření.

Teď je na soudu, aby rozhodl. Ptáte se mě dobře, ale ptáte se špatného člověka, musíte se zeptat Evropského soudního dvora.

Bojí se Česko nějaké odvety ze strany Polska za tyto kroky a tento postoj v rámci toho jednání?

Nám na rozdíl od nevládních organizací, jako je Greenpeace nebo Frank Bold, nejde o to povídat Polsku do jeho energetického mixu a zakazovat Polsku uhlí. Nám nejde o to, aby Polsko zastavilo těžbu na dole Turów. My chceme jen minimalizovat negativní vlivy na českou stranu. A toto se snažíme od začátku vysvětlit i našim polským kolegům a přátelům, že nám nejde o jejich důl Turów.

Kdo to bude kontrolovat, že Polsko plní opravdu to, k čemu se v bilaterální dohodě s Českem zaváže?

Pokud vznikne spor o to, jestli se nějaké ustanovení plní nebo neplní, arbitrem bude Evropský soudní dvůr. Už nebude rozhodovat o tom, zda je to v souladu s evropským předpisem, ale jestli ta pravda je na straně české, nebo polské. Tím výrazně posílíme naši pozici.