Hlavní obsah

Žijí uprostřed Kavkazu v jednom domě. Karmadon vzpomíná na svoji slávu

Svět bez obalu: Téměř všichni obyvatelé vesnice Karmadon žijí po desetiletí v pětipodlažní budově.Video: RFE/RL

 

Reklama

Téměř všichni obyvatelé vesnice Karmadon žijí po desetiletí v pětipodlažní budově v ruské Severní Osetii nedaleko od jižní hranice mezi Ruskem a Gruzií.

Článek

Na počátku 90. let přišlo mnoho tamních vesničanů o práci v nedalekém sanatoriu. To se následně stalo dočasným domovem pro uprchlíky po gruzínsko-osetinském konfliktu. V roce 2002 se pak zhroutil do údolí obrovský ledovec a zanechal po sobě obrovskou zkázu.

„Dříve bylo tohle sanatorium velmi známé. Autobus tam jezdil šestkrát denně. Žili jsme si celkem dobře. Ale teď už tady nic takového není. Ani jedna sanitka tu nezůstala. Dali nám jen jedno terenní auto. A pokud dojde k nějaké nehodě nebo se něco rozbije, tak jak můžete odvézt pacienta v takovém autě?“ stěžuje si v reportáži Jevgenije Puchovová, která dříve pracovala v sanatoriu jako zdravotní sestra.

Zároveň důchodkyně si stěžuje na malou penzi, která činí necelé dva tisíce. „Naše důchody jsou malé. Můj manžel dostává jen 77 dolarů za měsíc a já 92.“

„To je celý důchod?“ ptá se redaktor.

„Ano, takhle tu žijeme. Jak jinak? Požádáme někoho a svezeme se s ním do Vladikavkazu. Nakoupíme si tam nějaké jídlo na měsíc, a když to spotřebujeme, tak vezmeme zbytek našeho důchodu a jedeme tam znovu,“ říká Jevgenije.

Naposled se Karmadon dostal na první stránky novin v září 2002, kdy se zřítil kus ledovce a sjel do údolí. Poblíž Karmadonu zabil 125 lidí včetně vesničanů, pastevců a filmového štábu, který v oblasti natáčel.

„Znělo to, jako by jel někde traktor. Bylo tam takové burácení, když spadl. Asi 20 minut předtím jsem se odtamtud vrátila. Naštěstí jsem šla za zvířaty,“ vzpomíná Valentina Gajevová.

Lavina ledu, bláta a kamení zničila všechno, co jí stálo v cestě, včetně termálních lázní. Až k sanatoriu se ale nedostala.

To už tu ale chátralo od 90. let. Následně se stalo dočasným domovem pro uprchlíky po gruzínsko-osetinském konfliktu.

„Byl tam nábytek vyrobený z drahého dřeva. Všechno bylo pěkně upravené - parkety atd. Budova nebyla vytápěna a uprchlíci, aby se zahřáli, tam topili právě těmi parketami. Stručně řečeno, zničili sanatorium za méně než rok, jako kdyby jím prošly kobylky, jako kdyby tam vypukla třetí světová válka,“ vzpomíná Dmitrij Bydtajev.

Díky krásné krajině a zdejší úrodné zemi opustilo vesnici jen pár lidí. Většina z nich dál žije svůj nuzný život na svazích jejich mohutného Kavkazu.

Více v úvodním videu z produkce RFE/RL; další reportáže najdete zde.

A můžete nás sledovat také na Facebooku.

Reklama

Doporučované