Článek
Start letu STS-51-L, jak znělo označení mise, byl několikrát odložen kvůli silným nočním mrazům. Posádka ve složení (zleva doprava) pilot Michael Smith, velitel Francis (Dick) Scobee a palubní specialisté Ronald McNair, Ellison Onizuka, Christa McAuliffeová, Gregory Jarvis a Judith Resniková nakonec do vesmíru vyrazila 28. ledna 1986.
Záběry z příprav. Psal se rok 1985, když učitelky Christa McAuliffeová a Barbara Morganová nacvičovaly v letadlech KC-135 NASA krátké chvíle stavu beztíže. Obě se zúčastnily programu Učitel ve vesmíru, který Národní úřad pro letectví a kosmonautiku vypsal, a byly vybrány z 11 tisíc zájemců. McAuliffeová byla zařazena do posádky Challengeru, Morganová byla náhradnicí.
Členové posádky a zálohy vybrané pro misi Space Shuttle Challenger se vznášejí v letadle „Zero-G“ v Johnsonově vesmírném středisku NASA v Houstonu v Texasu.
Leden 1986. Raketoplán Challenger se připravuje na svůj brzký let do vesmíru. Panovaly tehdy silné mrazy. A na tragédii se podepsaly. Za příčinu neštěstí byla označena netěsnost spoje dvou segmentů pravého boosteru. Přičemž ztrátu pružnosti měly na svědomí podle expertiz nízké teploty.
Členové posádky těsně před startem. Start proběhl hladce, všechno se zdálo být v normě. Ještě 3 sekundy před destrukcí hlásil velitel Scobee: „Všechno v pořádku, jedeme na plný plyn!“ Pak přišla 73. vteřina. Exploze rozervala stroj na kusy.
Do nebe vede stopa kouře startujícího raketoplánu. Tam, kde kouř už nepokračuje, došlo k explozi.
Tváře diváků zaznamenávají hrůzu, šok a smutek poté, co byli svědky jedné z největších tragédií v dějinách kosmonautiky.
Tváře zděšených diváků sledující neúspěšný start raketoplánu Challenger.
Drtivá stopa exploze. Kabina s posádkou dopadla z výšky asi 14 kilometrů do moře. Nikdo neměl šanci přežít.
NASA okamžitě zastavila lety všech raketoplánů na dva a půl roku.
Převoz ostatků posádky raketoplánu Challenger. Uloženy jsou na Arlingtonském národním hřbitově v sekci 46.
