Článek
V Itálii jsou oběti nového koronaviru z 95 procent lidé starší 65 let.
Ve Španělsku, v madridském domově pro seniory se dvěma sty klienty, se nemoc COVID-19 objevila toto úterý - dvacet seniorů už zemřelo, zhruba sedmdesát už se také nakazilo.
I v Česku by senioři měli v době epidemie patřit mezi nejvíce chráněné skupiny obyvatel, avšak podle zjištění Seznam Zpráv v domovech pro seniory panuje naprostý nedostatek ochranných pomůcek.
Z ankety, kterou pro Seznam Zprávy vytvořila Asociace poskytovatelů sociálních služeb, vyplývá, že pouze čtvrtina organizací pomáhající seniorům má zásoby více než sto jednorázových roušek. Respirátory nemají vůbec. A dochází dezinfekce.
Ředitelé domovů se však na pomoc státu spolehnout nemohou, pomáhají si sami a dělají, co mohou.
„V autě mám kufr a v něm sbalené věci na dva až tři týdny. Oblečení, hygienické potřeby a karimatku,“ vyjmenovává obsah zavazadla Daniela Lusková, ředitelka Domova u Biřičky nedaleko Hradce Králové. Na starosti má 340 seniorů a 230 zaměstnanců, kteří se o ně starají. „Situace se může změnit z hodiny na hodinu a my se připravujeme na nejhorší. Včetně totální izolace.“
Objeví-li se totiž nákaza koronavirem, hygienik pravděpodobně nařídí karanténu celého objektu a začne platit krizový plán. Daniela Lusková ho má připravený už od počátku března.
„Část zaměstnanců se do domova doslova přestěhuje a o seniory bude pečovat dvacet čtyři hodin denně po dobu dvou až tří týdnů,“ vysvětluje první krok.
Ve dvou budovách, v nichž domov sídlí, začne stěhování. „Jednolůžkové pokoje přestavíme na dvoulůžkové. Nejvyšší patro částečně vyhradíme pro zaměstnance, částečně z něj bude karanténa pro nemocné. Náš nejdůležitější úkol bude to, aby se vir nerozšířil mezi klienty,“ upřesňuje ředitelka.
Zaměstnanci, kteří se dobrovolně přihlásili „na misi“, mohou být povoláni kdykoliv. „Chodí do práce s taškou oblečení a vědomím, že dva až tři týdny budou mimo domov.“
O tom, jak funguje zásobování domovů seniorů, dokazuje anketa, kterou udělala Asociace poskytovatelů sociálních služeb mezi svými členskými organizacemi. Účastnilo se jí celkem 208 organizací z řad domovů pro seniory, chráněných bydlení, pečovatelských služeb a dalších organizací pracujících se starými lidmi z celé České republiky.
Tři čtvrtiny z nich mělo k pátečnímu ránu k dispozici méně než sto kusů jednorázových ústenek. Respirátory, ochranné brýle nebo jednorázové obleky nemají žádné. „Úplně nejhorší, co by se mohlo stát, že se tam virus objeví a oni nebudou mít prostředky, jak zabránit jeho šíření,“ varuje Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb a dodává, že „Madrid je naše černá můra“.
Zmiňovaný Domov u Biřičky je naprostou výjimkou, co se týče zásob jednorázových ústenek.
Zatím jich má dost. Ale to jen díky prozíravosti ředitelky Luskové. „Jak se říká: voják se stará, voják má. Nakoupili jsme je, už když se začalo o koronaviru mluvit. Já si nemůžu dovolit nepředvídat, když tu mám šest set lidí na jedné hromadě.“
Přesto z jedné místnosti vytvořila takzvanou rouškárnu. Jakousi manufakturu, kde zaměstnanci šijí roušky na plné obrátky. „Připravuji se na moment, až jednorázové dojdou. Na stát se totiž nemůžu spolehnout,“ shrnuje.
Jak to, že ti nejzranitelnější stále zůstávají na okraji zájmu státu a ti, kdo se o ně starají, jsou stále bez patřičného vybavení?
V případě domova v Biřičkách je zřizovatelem Královéhradecký kraj. Náměstek hejtmana pro sociální věci Vladimír Derner vidí více důvodů: „Na takovou kalamitu nebyl stát připravený. Na vině je hlavně nedostatek ochranných pomůcek ve Správě státních hmotných rezerv. Částečnou odpovědnost za tento stav mají ale také kraje a obce.“
Předseda Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr vinu odmítá. „Všechny zásoby mám přesně podle krizového plánu Ministerstva zdravotnictví. O jejich použití rozhoduje ministr. Na základě těchto krizových plánů, které schválí vláda, pak nakoupíme požadované zásoby. Ministerstva aktualizují své krizové plány každé dva roky. Poslední aktualizace proběhla loni v létě,“ odpověděl Seznam Zprávám.
A co tedy bylo v zásobách? Pavel Švagr vypočítává: řádově desítky tisíc ochranných obleků, rukavic a deset tisíc respirátorů třídy FFP3.
A jednorázové roušky? Ani jedna.
Zaslali jsme dotaz i ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi z hnutí ANO, proč nákup roušek nezadal, když o koronaviru víme minimálně od prosince minulého roku. Přitom 27. ledna na Twitter psal: „Zaznamenal jsem dnes řadu dotazů na ochranné roušky. Je jich dostatek.“
Do České republiky v těchto dnech míří miliony kusů ochranných pomůcek z Číny a dalších zemí. Ani to ale neznamená, že se mezi seniory a ty, kteří se o ně starají, dostanou.
Státní dodávky jsou rozdělovány klíčem, který stanoví stát, resp. krajské úřady, a ten se mění dle aktuálních potřeb. „V minulém týdnu platilo, že prioritou jsou fakultní nemocnice, záchranka a integrovaný záchranný systém,“ vysvětluje stanovené priority náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje Vladimír Derner.
A pro představu dodává stav z minulého týdne. „Sociálním službám bylo ze státních zdrojů distribuováno pouze 4000 roušek.“
