Vyzkoušejte si život v totalitě. Naštěstí jen interaktivně…

Učitelka, dělník nebo bývalý voják. Za komunistů se špatně nežilo. Nebo ano?

V neděli to bude třicet let od dvou, pro Českou republiku významných, událostí. První z nich byla možnost pozorovat polární záři nad naším územím. Tou druhou pak násilně potlačená poklidná stávka studentů, která dala vzniknout sametové revoluci a tím i konci totalitních režimů u nás.

Komunisté tehdy přišli o moc, kterou se jim dařilo držet nejrůznějšími nátlakovými prostředky dlouhých 41 let. Redakce Seznamu při této příležitosti vytvořila profily čtyř částečně smyšlených lidí a jejich života v socialistickém režimu.

Příběhy jsou založeny na reálných událostech, které se staly skutečným lidem. Jsou součástí archivů Post Bellum, Paměti národa a Archivu bezpečnostních složek.

Božena Volková byla po maturitě odsouzena ke dvěma letům komunistického žaláře, protože odmítla udat svého otce. Generál Karel Kutvlašr byl po roce 1948 degradován na vojína a odsouzen k jedenácti letům vězení de facto za svoji účast v pražském odboji. Během 2. světové války vyjednával německou kapitulaci a spolupracoval se spojenci, za což se znelíbil nastupujícímu režimu i samotné Moskvě.

Doktor Rudolf Albrecht narukoval v roce 1937 a válku prožil jako vojenský lékař. Po nástupu komunistického režimu byl v roce 1949 zatčen za údajný pokus o útěk za hranice. Byl odsouzen ke dvěma letům vězení a po propuštění mu bylo zakázáno vykonávat jeho povolání doktora.

Data pocházejí z ročenek Federálního statistického úřadu, webu Českého statistického úřadu a dalších institucí.

StB aneb Nikomu se nedá věřit

S StB spolupracovalo odhadem 150–160 tisíc lidí ve všech kategoriích. Podle Radka Schovánka z Centra pro dokumentaci totalitních režimů je však důležité si pamatovat, že „někteří mohli spolupracovat tři měsíce a někteří třicet let”. V čísle také nejsou zahrnuti spolupracovníci Veřejné bezpečnosti nebo takzvané důvěrné prameny známé též pod pojmem aktiv. Tito lidé nedodávali informace pravidelně, takže nemuseli být formálně zavázaní a nebyli považovaní za součást agenturní sítě.

Je však také důležité zmínit, že ne všichni, co jsou uvedeni v seznamech Státní bezpečnosti, s touto organizací spolupracovali. Například pod zkratkou KTS se skrývá pojem „Kandidát tajné spolupráce”. To byli lidé, které i bez jejich vědomí StB sledovala za účelem možného navázání pozdější spolupráce. I pokud to dotyčný nepřijal, v seznamech zapsán zůstal. Podobné je to se zkratkou KI neboli kandidátem informátora.

Vězení a popravy

Se Státní bezpečností také úzce souvisí počet zatčených a popravených. Mezi ty velmi často spadali lidé, kteří jen nebyli po vůli režimu, nebo proti němu aktivně vystupovali. Z politických důvodů bylo podle zdrojů Policie ČR odsouzeno k nepodmíněnému trestu odnětí svobody mezi lety 1948 až 1989 205 486 osob. Odhadem 4500 z těchto lidí pak ve věznicích zemřelo. Popraveno bylo z politických důvodů 248 osob, z toho jedna žena – Milada Horáková. Mezi popravenými bylo i 12 promimentních členů strany, jako naříklad Rudolf Slánský nebo Osvald Závodský.

Ochrana hranic

Režim si velmi bedlivě hlídal svoje území nejen před vnějšími vlivy, ale také před tím, aby z něj neodcházeli jeho vlastní lidé. Mezi lety 1948 a 1989 bylo při pokusu o přechod československých hranic 145 osob zastřeleno, 96 usmrceno elektřinou „elektrického zařízení k ochraně hranic“ a minimálně 11 lidí utonulo. V automobilech havarovaných o pohraniční zátarasy zemřelo 5 lidí, 2 lidi zabily miny, na následky zranění způsobených služebními psy zemřel 1 člověk. Na selhání organismu po zatčení zemřel také 1 člověk a 16 lidí z obav před zatčením spáchalo sebevraždu. Celkem při útěku ze země zemřelo přinejmenším 282 lidí.

Umírali však také vojáci, kteří hranice strážili. Sebevraždu spáchalo 185 členů pohraniční stráže. Takzvaní „narušitelé státních hranic” zabili 11 vojáků, dalších 243 zemřelo na následky úrazů a nehod. Na následky postřelení pak zemřelo 39 vojáků a 47 zemřelo při manipulaci s výbušninami a elektrickým proudem.

Měnová reforma

Dalším z charakteristických pojmů týkajících se totalitního období v tehdejším Československu je měnová reforma z roku 1953. Navzdory tomu, že režim dlouhodobě občany ujišťoval, že se žádná reforma konat nebude, ohlásilo rádio 30. května, že současné oběživo bude platit jen do konce měsíce a že si lidé mají směnit peníze za nové. Kurz byl extrémně nevýhodný. Od 1. do 4. června bylo přepočítávání v poměru od 5:1 do 50:1 podle hodnoty, kterou si lidé potřebovali směnit. Odhaduje se, že lidé tehdy přišli o 14,6 miliardy korun. Na webové stránce archivu Ústavu pro českou literaturu AV ČR si můžete přečíst, jak o reformě informovalo tehdejší Rudé právo.

Lidská práva

Sametová revoluce nejen zbavila Československo komunismu, ale také výrazně zlepšila dodržování lidských práv v zemi. Studie Christophera J. Farisse z Pensylvánské státní univerzity hodnotí země podle indexu, jehož nejnižší hodnota se pohybuje okolo –3,8 a nejvyšší 5,4. Čím vyšší číslo je k zemi přiřazené, tím lépe se v ní dodržují a brání lidská práva. Zatímco před revolucí jsme byli hodnoceni indexem –0,63, hned v roce 1990 index prudce vyskočil na 1,60 a dál rostl. Pro srovnání, okolo hodnoty –0,63 se v současné době podle výzkumu pohybují státy jako Uzbekistán (-0,59), Turkmenistán (-0,57) nebo Čad (-0,52). Podle prognózy Farrisovy studie jsme dokonce v roce 2017 měli mít lepší skóre než například Německo, Rakousko, Velká Británie nebo Švýcarsko. Z Visegrádské čtyřky a zemí bývalého východního bloku jsme na tom zdaleka nejlépe.