Recenze: Na strašidelné střední. Seriál Wednesday má stále humor i styl

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když se herečka Jenna Ortega poprvé představila coby hrdinka Wednesday Addams, byly hned zřejmé přinejmenším dvě věci. Že mladá Američanka má obrovské charisma v roli nezvedené, zachmuřené, emočně zdánlivě zcela netečné dcery ze strašidelné rodiny Addamsových, která miluje nezvyklé formy týrání jiných bytostí. A že režisér Tim Burton po letech tápání konečně našel látku, jíž se chopil s gustem a radostí.

Tři roky nato se teď seriál Wednesday vrátil s druhou řadou, jejíž poslední epizody tento týden zveřejnila videotéka Netflix. A dvaadvacetiletá Jenna Ortega je stále magnetizujícím středobodem vyprávění, které se opět točí kolem série podivných vražd.

První řada efektivně mísila typické prvky středoškolských seriálů – první lásky, status outsidera či komplikovaná dívčí kamarádství – se strašidelnou krimi. Zapůsobila jak na náctileté publikum, tak na fanoušky Tima Burtona a stala se druhým nejsledovanějším anglicky mluveným seriálem na Netflixu.

Také pokračování minulý měsíc začalo rekordně, drželo se na první příčce nejsledovanějších sérií v 91 zemích světa. A jakmile se hrdinka v úvodní scéně objevila svázaná u stolečku s panenkami ve sklepě sériového vraha, opět si během chvilky podmanila diváky. Už to možná nemělo ten překvapivý švih, jako když v první řadě vypustila do středoškolského bazénu dva pytlíky piraní, ale stále šlo o svěží start přivádějící na obrazovku protagonistku, jež klame tělem.

Sarkastická, cynická dívka, která ve většině znalostí a dovedností předčí své okolí, zůstává hrdou outsiderkou, co je vždy nad věcí. Přitom ve skutečnosti není tak kamenná a nihilistická, jak se na povrchu může zdát.

Ve druhém ročníku jejího studia na škole pro vyvrhele se objevují noví učitelé, především ředitel Barry Dort, kterého Steve Buscemi hraje jako jurodivého, rozšafného, kamarádského chlápka. Jeho příchod na scénu vždy znamená sílící pocity trapna. Sekunduje mu potrhlý profesor Orloff, z nějž zbyla jen hlava uložená v pojízdné skleněné nádobě. Směs morbidity, nadsázky a komedie nadále zabírá.

S novými pedagogy se zprvu dostavuje odlišná dynamika. Na škole přibyl hrdinčin mladší bratr, jenž se z otloukánka proměnil v o něco menšího otloukánka. A navíc nyní má jisté nadpřirozené schopnosti. Aby toho nebylo málo, funkci na této akademii získává také Wednesdayina matka v podání Catherine Zety-Jones, s níž hrdinka udržuje velmi odtažitý a komplikovaný vztah.

Po několika epizodách však začne být zřejmé, že tentokrát je postav až příliš. Zatímco první řada se hodně točila kolem potenciálních milostných vztahů mezi školáky, nyní tato linka takřka vymizela. A tvůrci se plně nesoustředí ani na ústřední záhadu, kterou je třeba rozluštit.

Seriál překypuje dějovými odbočkami, věnuje se až moc postavám a jakkoli Wednesday zůstává tou, kdo udrží pozornost, už také začíná působit, že má v zásobě pořád stejnou sadu průpovídek. Narážky na Voltaira a další mohou stačit náctiletým, ale chvílemi působí poněkud opotřebovaně.

Tim Burton, který opět režíroval čtyři z osmi dílů, nicméně dovede potěšit animovanými sekvencemi navazujícími na jeho dřívější poetiku a stále je tu dost dílčích potěšení. Akademie Nevemore dál působí jako strašidelná škola, v jejíchž prostorech chce člověk se studenty pobývat. Ale jako by s každou další dějovou odbočkou původní kouzlo trochu vyprchalo.

Některé nápady bezesporu zapůsobí. Obzvláště linka s nemrtvým „domácím mazlíčkem“, který se partě školáků vymkne z kontroly. A prochází vtipnou i lehce nechutnou „cestou k lidskosti“.

Je tu cítit, že si tvůrci láskyplně tropí žerty z klasického tématu zombie filmů třeba od George Romera, který se podobnému tématu „evoluce zombií“ věnoval o poznání seriózněji. Podobné žánrové špílce seriál drží nad vodou.

Wednesday zůstává vtipným, stylovým a celkem chytrým mainstreamem obzvláště pro teenagery. Ale jako by se už projevila jistá únava materiálu. Hrdinka nemůže navzdory charismatu a hvězdnému šarmu Jenny Ortegy táhnout celou sérii sama. A způsob, jak se do děje tentokrát zapojuje spousta vedlejších, přitom příběhově dost důležitých charakterů, také není nejšťastnějším rozhodnutím.

Hlavně však není jisté, zda lze dál rozvíjet protagonistčinu paradoxní povahu. Wednesday je tak jako většina její rodiny dosti morbidní a činí jí potěšení to, co jiné tvory – ať už lidi, či některé další nadpřirozené bytosti – odpuzuje a děsí. Zároveň je čím dál zřejmější, že hrdinka pociťuje silné pouto k některým lidem. Ať už ke svérázné babičce, nebo spolubydlící.

Seriál se hojně věnuje různým, patřičně fantaskním metaforám dospívání. Trochu jinou pubertu než běžní smrtelníci tu prožívají třeba mladé dívky, kterým nejde proměnit se ve vlkodlaka. Klíčová otázka ovšem zní, jak se tvůrcům povede provést dospíváním právě Wednesday, aby nezůstala neustále uzavřená ve své paradoxní krustě, kde se nihilismus mísí s potřebou a odhodlaností vykonat tu správnou věc pro ty správné lidi.