Český fotbal měl v Německu zvuk, ale to už je pryč, říká legenda Freiburgu

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jako hráč nezářil, o to více vynikl v roli kouče. Díky němu se na fotbalové mapě objevil malý regionální klub z jihozápadu Německa. V jedné z chudších oblastí bylo obtížné sehnat sponzorské peníze, a tak Volker Finke jako trenér a vlastně i nejmenovaný manažer a stratég vymýšlel novoty, jak klub udržet mezi elitou.

Přestože nezabránil třem sestupům, neodešel. Díky rychlým návratům mohl impérium budovat dál. Tak precizně, aby se klub usadil napevno v Bundeslize a hrál evropské poháry. I v tom je analogie s dnešním soupeřem z Plzně.

Co vás před zápasem překvapuje více? Že je Freiburg v tabulce Evropské ligy druhý, nebo že Plzeň osmá?

Mohu začít odjinud?

Prosím.

Já jsem totiž stále nepřišel na chuť těm novým modelům evropských soutěží. Tedy že nejsou skupiny, v Lize mistrů a v Evropské lize má každý tým osm různých soupeřů a vše se počítá do jedné tabulky. To je pro mě nepřehledné, proto neumím říct, jestli je druhé místo pro Freiburg cennější než osmé pro Plzeň. Kdo se v tom má vyznat? Opravdu. Vidím zatím jediné.

Co?

Že UEFA jen chtěla prodat víc zápasů. Do televizí, tedy sponzorům. Myslím, že nejsem jediný, kdo řekne, že většina toho, co nyní fotbalové organizace dělají, směruje k ještě větší komercionalizaci. Aby tam přitékalo ještě víc peněz bez ohledu na samotný sport. Proto se ptám: Musí to tak být? Proč to všechno roste? Vždyť kluby zaměstnávají, vlastně musejí zaměstnávat, stále víc hráčů. Nyní má snad každý tým v Bundeslize kolem 30 až 35 fotbalistů, dříve to bylo mezi 18 až 25.

Takže je to vše na škodu?

Asi ne úplně vše, ale fotbal se mění hlavně pod vlivem komerce a médií. Záleží také, jak se s tím vypořádají kluby. Jestli i ony chtějí více utkání, jestli v tom vidí smysl a přínos. Někde možná ekonomický. Na druhou stranu mě překvapuje, že když někdo skončí v Lize mistrů, nejde do Evropské ligy a z ní do Konferenční.

Pokud se můžeme vrátit k Freiburgu a Plzni, překvapuje vás, že dva regionální kluby stojí tak vysoko?

Ano i ne. Zápasy Freiburgu samozřejmě sleduji. Jak jsem byl rozmrzelý z výkonu doma proti Basileji, i přes výhru 2:1, o to víc mě potěšil zápas minulého kola, kdy vyhráli v Nice 3:1 po parádním představení. Vždyť francouzské kluby mají skutečně dobrou úroveň, proto je to pro Freiburg krásná vizitka. Samozřejmě jsem zaznamenal, že i Plzeň měla dobrý start, stále ještě neprohrála a vítězství na AS Řím udivilo, ale také zapůsobilo.

Jaký má vůbec český fotbal zvuk v Německu?

Vždy mě zajímalo, odkud se rekrutují zahraniční hráči pro Bundesligu. I dnes je zajímavé sledovat, kde kluby nejvíce skautují, kam sahají. Když jsem přijel v 90. letech do Freiburgu, vlastně jsme s tím začali. Prosím, víte z hlavy, kolik hraje teď v Bundeslize hráčů z Česka?

Pět, ale na začátku milénia jich bylo až čtyřikrát více.

To je tedy rozdíl. No a vlastně to může být i odpověď na vaši otázku. Když jsem trénoval v Bundeslize, tak si z té doby české hráče vybavuji. Bylo jich skutečně hodně. Teď mě napadá snad jen Patrik Schick. Když je zdravý, střílí hodně gólů a pere se o korunu nejlepšího střelce ligy.

Co se vám vlastně vybaví, když se řekne český fotbal?

První, co mě napadne, je tehdejší Pohár UEFA a utkání se Slavií. To bylo pro tak malý klub, jako je Freiburg, něco zcela zvláštního. Na začátku mého působení mi prezident řekl: Naším jediným cílem je pokusit se udržet ve druhé lize. A podařilo se. Další rok jsme postoupili do Bundesligy, zase se zachránili a pak přišlo něco, co nikdo nečekal. Skončili jsme třetí, proto jsme mohli hrát Pohár UEFA. První zápas právě proti Slavii. Český fotbal sice ztratil na významu, ale pořád je pro mě největší z těch menších či středně velkých, za vámi bych viděl Polsko, Maďarsko i Chorvatsko na klubové úrovni. Z východních sousedů Německa jste na tom nejlépe. Pro mě lépe než Rakousko.

Kdo z českých fotbalistů na vás udělal největší dojem?

Dříve Jan Koller. Nejen proto, že byl tak velký. Omlouvám se, teď český fotbal už příliš nesleduji. Navíc snad každý hráč má agenta či jiného zástupce, ti ho nabízejí klubům. Což je zcela jiný systém než před 30 roky, kdy jsem měl o evropských i českých hráčích větší přehled, protože pro nás byli cenově dostupnější. Vybavuji si, že Viktoria Plzeň je nejúspěšnější český klub posledních deseti let, jak počtem domácích titulů, tak i startů v Lize mistrů. Ale kdybyste se mě zeptal na africký fotbal, podám vám mnohem detailnější informace. Stále tam pečuji o své kontakty a jsem často žádán o konzultace či pomoc ohledně hráčů z Afriky.

Jak to bývá v hlavách německých fotbalistů? Dokážou podcenit papírově slabšího českého soupeře?

Nemyslím, že někdo z Freiburgu Plzeň podcení. V žádném případě. Freiburg stále není v pozici, aby si mohl hrát na obra. Navíc ještě nikdy nevydal za letní přestupy tolik peněz jako letos. Téměř 33 milionů eur je na jeho poměry až neuvěřitelné číslo. Proto všichni cítí zodpovědnost a k tomu tak i přistupují. Vždy naplno, přestože se kádr výrazně omladil i příchodem hráčů z akademie. Díky tomu získal novou energii a mladí si prostě nedovolí něco vypustit.

Jak jste se podcenění soupeře bránil vy?

Jednoduše. Vždy jsem hráčům připomínal, že my nejsme ti velcí, kteří si něco takového mohou dovolit. Ani v Bundeslize, natož v evropských pohárech. Vypozoroval jsem, že k podcenění dochází hlavně u velkých týmů z Anglie, Francie, Itálie, Německa a Španělska. Když nastupují proti těm menším, hráči si myslí, že to půjde samo. Pak následuje dalších pět zemí podle výkonnosti a tam řadím i kluby z Česka. Bývají speciálně motivované a nadšené, když mohou vyřadit někoho z první pětky. Tím je fotbal pro fanoušky tak zajímavý, že se občas přihodí i „divočina“ v podobě překvapivého výsledku. Jen zopakuji možná až omletou frázi, že dnes už neexistují ti úplně malí. Jasně, asi se nikdy nestane, že by lucemburský klub v evropských pohárech prošel až do semifinále. To prostě nejde.

Doopravdy ne?

V klubovém fotbale existuje ještě třetí skupina, občas se jí říká trpaslíci. Pokud porazí někoho z druhé skupiny, dobrá, ale…

… ale?

Dobře, možná to trochu zkoriguji na případu malého Freiburgu. V posledních třech letech jsme vyhráli všechny tři domácí zápasy proti Bayernu. A v tom se pak hledá další motivace. Proto si myslím, že i pro Plzeň bude výzvou utkání s německým klubem, i když jde jen o relativně „malý“ Freiburg. Dokážu si představit, že v hlavách českých hráčů zafunguje něco jako: Když se mi ten zápas povede, třeba mi otevře dveře do Bundesligy.

Co ctí současný SC Freiburg?

Kromě ambiciózního mládí také stabilita. Ta začala vznikat už za předchozího dlouholetého trenéra Christiana Streicha, který přivedl hráče, jako jsou Christian Günter, jenž se stal kapitánem, nebo Nicolas Höfler. Oceňuji generační obměnu, kdy se stále více mladých stává klíčovými hráči a podle dostupných informací se o ně zajímají v Premier League. A to už je pro klub jako Freiburg výborná vizitka.

Někteří mladí z Freiburgu však už odešli. Vy jste se tomu vždy bránil, že?

I tak se to dá říct. Já vždy hráčům říkal: Do 25 let musíš hrát tam, kde vyrůstáš, kde se staneš hráčem základní jedenáctky a stále se rozvíjíš. Až potom se můžeš rozhlížet, jestli by se pro tebe našlo místo ve větším klubu. Proto jsem je vždy chtěl udržet. Nemá se hned na začátku koukat po velkých penězích.

Jak vlastně vzpomínáte na zápas se Slavií v roce 1995, který byl i premiérou Freiburgu v evropských pohárech?

Mám to stále pořád v hlavě a budu to tam mít do konce života. Dokonce jsem z toho byl až vynervovaný, protože to podle mě přišlo příliš brzy.

Proč?

Ještě jsme nebyli na něco takového plně připraveni. Navíc v tehdejším systému dvou zápasů K. O. Zaplatili jsme za nezkušenost. Ale při druhém startu v pohárech o pět let později jsme postoupili do třetího kola, kdy jsme nešťastně vypadli s Feyenoordem Rotterdam, který ve finále porazil Borussii Dortmund.

Byl to jeden z vašich trenérských milníků?

Jistě. Také proto, že jsme věděli, že Slavia měla a má zajímavou historii. V té době se jí dařilo, což dokázala nejen proti nám, tehdy postoupila až do semifinále Poháru UEFA. A ještě si vybavím jednu zajímavost. V té době jsme měli v realizačním týmu maséra, který pocházel z Česka. Jméno si však už bohužel nevybavím.

Karel Mališ?

Ano, to mi zní povědomě. Požádal jsem ho o všechna možná telefonní čísla na lidi nejen v Česku, abych získal co nejvíce informací o Slavii. Tehdy to totiž nefungovalo jako teď, kdy si všechno najdete na internetu. Proto jsem různě sháněl nahrávky zápasů Slavie z domácí ligy, nechal si překládat novinové články. Bylo to velmi těsné, o postup jsme přišli doma, když jsme prohráli 1:2. A přiznám i po letech, že nás Slavia překvapila.