Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na Pražském hradě týdny zvažovali, zda mohou otevřeně blokovat nějakého z navržených ministrů do nastupující vlády Andreje Babiše. Nebude to už moc velké napínání Ústavy? A nebude to připomínat manýry Miloše Zemana? Nejprve prezident celkem jasně stanovil prioritu udržení stávajících zahraničněpolitických a bezpečnostních garancí; příslib předsedy SPD Tomia Okamury o referendu o vystoupení z NATO či EU upadl v zapomnění. Následně prezident Babišovi jasně řekl, že bez veřejné deklarace řešení střetu zájmů žádné jmenování předsedou vlády nebude; Babiš se opět podvolil a nyní přislíbil, že tak učiní.
Teď přišla na řadu otázka čestného prezidenta Motoristů. Pan Turek je skvělý v přitahování pozornosti ke své osobě, ale zjevně není schopen zastávat jakýkoliv post ve vysoké politice: Nedokáže vysvětlit, odkud pochází jeho majetek. To je stopka. Urputně se brání označení za rasistu, ale mnohé xenofobní posty nezařadil do své velké promazávací akce na sociálních sítích. To je stopka. Nedokáže klidně snést kritiku a oponentům veřejně nabízí, že jim „zahajluje do ksichtu“. To je stopka. Jeho fyzické bezpečí mohou ochránit bodyguardi, ale intelektuální bezpečí před ním samým mu zaručit nedokáží. Ještě žádný uchazeč o ministerský post 17. listopadu na Národní třídě vážně neopakoval letitou konspirační teorii, že revoluce byla řízená StB. To je stopka.
Turek je prostě tak nepřijatelný, že Pražský hrad správně odhadl, že si jeho blokování může dovolit. Zůstává tady však ještě jedna otázka: proč schopný kombinátor Babiš vůbec tak nepřijatelné jméno v portfoliu možných ministrů na Hrad nesl?
Přání Andreje Babiše mít v ideálním světě jednobarevnou vládu je roky známé. Naposledy si jej voliči pamatují z právě skončené sněmovní kampaně, kde o tom opakovaně mluvil.
Toto zcela nerealistické snění má ale u Babiše delší historii. Už po výhře ve sněmovních volbách v roce 2017 veřejně deklaroval, že chce menšinovou vládu z ministrů ANO a nestranických odborníků. Doufal, že takové řešení mu tichou podporou ve Sněmovně umožní dosavadní vládní partneři ČSSD a KDU-ČSL. Jak známo, po mnoha přemetech se mu to povedlo jen napůl – musel dát některá křesla alespoň sociálním demokratům.
I přesto si jako premiér dál vytrvale stěžoval, jaké je to utrpení: tu ho vydírá ČSSD, tu ho zase vydírají komunisté (díky jejichž tiché podpoře jeho vláda prošla). A on, zcela bezmocný premiér smýkaný nepřízní osudu musí tu něco přidat Ministerstvu práce pod ČSSD, jindy zas ubrat miliardy armádě, jak si diktuje (před plnou ruskou invazí na Ukrajinu) KSČM. Těžko toho dobrého muže nepolitovat.
Ve skutečnosti to byl model vládnutí, s nímž byl zcela spokojený a jen si potvrdil, že pokud bude nějaké premiérské příště, musí dosáhnout na co nejvíce ministerstev to jen jde. A přesně tuto strategii provozuje nyní po své další volební výhře.
Třináct z šestnácti
Základem příští vlády má být devět ministrů za ANO, včetně těch nejdůležitějších v křeslech premiéra a ministra financí. Tím ovšem probabišovské počty nekončí. Už před volbami dva tehdejší hlavní opoziční politici Andrej Babiš a Tomio Okamura dospěli přes neutuchající vzájemnou nedůvěru k oboustranně výhodné dohodě: pokud to bude stačit na sestavení vlády, Okamura dostane post předsedy Sněmovny, zbytek straníků hodí přes palubu a Babiš si bude moci vybrat jménem SPD údajně nestranické odborníky do vlády. A stalo se.
Tři ministerští nominanti SPD budou především zavázáni premiérovi. Například presumptivní ministr zemědělství Martin Šebestyán si může zcela svobodně vybrat, zda bude raději ve vládě pod dozorem majitele Agrofertu Andreje Babiše, nebo zůstane v čele Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků pod dozorem místopředsedy spolku a výkonného ředitele Agrofertu Josefa Mráze.
Jediní, kdo celý koncept Babišovy národně-frontové vlády nepochopili, jsou zjevně Motoristé. Kdyby Babiš tak moc nepotřeboval jejich poslanecké hlasy k zachování imunity, nejspíše by žádné ministry neměli. Takto s nimi musí předseda ANO trpělivě hrát hru. Zas tak těžké to ale nemá a pro své cíle může využívat i prezidenta. Sami Motoristé trvali na zcela nepřijatelné figuře Filipa Turka, takže Babiš jeho jméno na Hrad moc rád přinesl. Možná tam i sehrál překvapení, že u prezidenta neprojde. A rád tuto novinu nyní donese k politicky nejméně schopné součásti vznikající vládní koalice.
Dosažené počty tedy pro Babiše vůbec nejsou špatné: Devět oficiálních míst pro ANO plus tři místa údajných odborníků a dále pevný dozor nad unijní politikou na Úřadu vlády a kuratela čtyř zbývajících motoristických ministrů přes anoistické náměstky.
Ale možná to nakonec nebudou ani ti čtyři: pokud Motoristé nedokáží přesvědčit zcela nesoudného Turka, aby se již neucházel o ministerskou funkci, prezident se může dohodnout s Babišem, že ministerstvo dočasně bude řídit šéf strany Petr Macinka. Anebo přímo sám premiér. A pak se uvidí.
Získat s 34 procenty voličské přízně v poměrném systému přímo či nepřímo vliv na 13 ze 16 ministerstev, to je vskutku už jen kousíček od Babišova snu o jednobarevné vládě.
