Škola není seznamka pro učitele. Odbornice volají po závazných pravidlech

Učitel, který si píše erotické zprávy se studentkou. Pedagog udržující intimní poměr se svou žačkou od prvního ročníku střední školy. Nevhodné narážky, nevyžádané doteky. Na problematické chování vyučujících směrem ke studentkám a studentům upozornil průzkum agentury NMS Market Research, ze kterého vyplynulo, že někoho, kdo měl sexuální vztah se svým vyučujícím na základní nebo střední škole, zná 1,5 milionu lidí. A i když s navazováním takových vztahů společnost většinově nesouhlasí, školám chybí nástroje, jak jim zamezit.

Zmíněný průzkum vznikl ve spolupráci s organizací Konsent. Její výkonná ředitelka Johanna Nejedlová byla hostkou podcastu MDŽ, který se tentokrát tématem vztahů a obtěžování na českých školách zabývá. „Když si řekneme, že ve třídě je 25 dětí a když má škola v ročníku čtyři třídy, tak statisticky bude jedno dítě v ročníku, které má sexuální nebo romantický vztah s vyučujícím,“ interpretuje Nejedlová výsledky průzkumu. A to podle ní není zanedbatelný počet.

Petra Mazancová, ředitelka Základní školy Pod Beckovem a členka výkonného výboru Učitelské platformy, v podcastu MDŽ dodává, že se v této věci přinejmenším v poslední době mění postoj společnosti i komunity učitelů obecně.

Z výzkumu NMS Market Research totiž vyplynulo, že s nejtvrdším postihem za navázání sexuálního vztahu se studujícími, tedy zákazem pedagogické činnosti na tři roky, souhlasí 66 % lidí. „Tak jsem to sdílela v učitelské skupině a absolutní většina reakcí učitelů byla: Jak na tři roky? Snad napořád!“ popisuje čerstvou zkušenost Petra Mazancová.

„Dřív bylo normální, že takové vztahy existovaly, mnohé skončily manželstvím, což byla taková omluva. A myslím si, že i děti jsou dnes dál v uvědomění si těch hranic,“ pokračuje Mazancová a dodává, že to ale neznamená, že jsou to právě ony, kdo by za jejich dodržování měl být zodpovědný. Vztah učitele a studenta od běžného partnerského vztahu odlišuje mocenská nerovnost. Student nebo studentka se podle Mazancové může zamilovat, učitel nebo učitelka ale vždy nese odpovědnost za to, aby podobný vztah nikdy nevznikl.

Bohužel ale sexuální vztahy vyučujících s jejich žákyněmi a žáky nejsou ničím neobvyklým. A to i podle zkušeností, které na webových stránkách Škola není seznamka organizace Konsent sesbírala. „Ptali jsme se na nějaké nevhodné chování, jak sexuální obtěžování, tak vztahy, sexuální nebo romantické, a polovina těch příběhů bylo o tom, že někdo chodil s vyučujícím nebo s ním měl sex. Čekali jsme, že to spíš bude menšina,“ popisuje Johanna Nejedlová.

O svou zkušenost se na stránkách podělili i lidé, kteří v minulosti sami intimní vztah se svými vyučujícími navázali. „Nepopisovali to zpětně jako něco pozitivního. V nějakou dobu došli k tomu, že to nebylo správně, že to bylo neférové, že tam byly nerovné, že je ten člověk manipuloval a využíval. Spíš to vidí hodně negativně,“ poukazuje Johanna Nejedlová na některé z více než 250 popsaných zkušeností.

Nechybí mezi nimi ani nevyžádané fotografie přirození, pozvání na schůzku, sexistické komentáře, nepříjemné doteky, sdílení zážitků z vlastního intimního života, popřípadě vyptávání se na intimní život samotných studujících. „Je to široká paleta chování, které je těm dětem nepříjemné a často trvá dlouhodobě, není to jednorázové,“ upozorňuje Nejedlová.

I když se společnost, ředitelky a ředitelé škol i sami pedagogičtí pracovníci ve většině shodnou na tom, že popsané chování nemá na školách co dělat, jeho potírání v praxi je složité. Pokud je studentovi nebo studentce více než patnáct let a vztah není trestným činem, vedení škol tápe, jestli vůbec může zasáhnout.

Petra Mazancová připomíná, že ředitelé dnes nemají k dispozici ani nástroj, který by je upozornil, že učitel nebo učitelka, které se chystají přijmout, už podobné problémy řešili na předchozí škole. „Pokud přijímám učitele, tak musí mít výpis z trestního rejstříku, ale všichni víme, jak to je. Většinou se ty věci nedořeší,“ popisuje Mazancová. Běžně se tak stává, že učitel po excesu nastoupí na jinou školu nedaleko té původní. Pedagogů je málo a školy nemají podle ředitelky Mazancové často kde brát.

Jedním z řešení by podle obou hostek bylo zavedení povinných etických kodexů pro všechny školy. Učitelská platforma už připravila jejich vzor. Školy ho ale mohou implementovat dobrovolně. „Máme spoustu nevyřčených pravidel, která se zdají být jasná, ale myslím, že jejich pevnější ukotvení by celé té situaci výrazně pomohlo,“ konstatuje Mazancová.

Johanna Nejedlová by vedle toho uvítala i aktivnější přístup ministerstva školství, které může školám pomoci vyjasnit postup pro ukončení pracovního poměru vyučujících, u kterých bylo interně prokázáno obtěžující chování, nebo poskytnout přehled platných předpisů týkajících se sexuálního obtěžování a diskriminace s důrazem právě na školní prostředí.

Příklady dobré praxe bychom si podle Nejedlové mohli vzít i ze zahraničí. „V Německu, když budete mít sex se studentkou, které je šestnáct, i když jako dospělý můžete mít sex s někým šestnáctiletým, tak ve chvíli, kdy jste vyučující, tak zneužíváte svoji mocenskou převahu a v tomto případě se dopouštíte sexuálního násilí,“ popisuje Johanna Nejedlová.

Jakou roli hraje v podobných situacích alkohol a proč je jeho konzumace na školních akcích tak normalizovaná? Jak by v budoucnu mohla s odstraněním závadného chování pomoci digitální karta učitele? A je stále ideálem české pedagogiky Igor Hnízdo? Pusťte si audio v úvodu článku.