Článek
Situace je kritická z důvodu nízkého průtoku vody a nedostatku srážek, které sužují Moravu již od začátku léta. Víkendová zkáza se podle odborníka odehrála převážně v nočních hodinách, kdy klesla hladina kyslíku téměř k nule a ryby se udusily.
Petr Loyka, vedoucí odboru životního prostředí v Olomouci, který se specializuje na ekologii vodních ekosystémů, pro Seznam Zprávy vysvětlil, jak situaci ovlivňují lidé svým přístupem a zda lze krizi předejít.
Jde o největší úhyn ryb na řece Moravě od 90. let. Jak výjimečná tato situace je?
Rybářství ve volných vodách se věnuji od dětství, vodním ekosystémům od střední školy a celou moji profesní dráhu, ale takové úhyny ryb a vodních živočichů, k jakým dochází v letošním roce již třetí měsíc na více místech v tekoucích i stojatých vodách současně, jsem nezažil. Když mizí voda, tak není nutné tři měsíce v kuse běhat po břehu, měřit kyslík, odebírat vzorky a provádět záchranné transfery. Když do místa, kde je voda s rybami, přidáme další ryby, tak velmi rychle uhynou všechny. Ve tmě vše, co ve vodě žije, kyslík spotřebovává a nic kyslík neprodukuje. A když kyslík dojde, to živé umírá.
Mohl byste popsat proces, proč k úhynu dochází právě v noci?
Přes den, když je světlo a probíhá fotosyntéza vodních rostlin a řas, dochází zároveň k produkci kyslíku. Jakmile se ale sešeří a nastane tma, fotosyntéza se zastaví a kyslík se přestane tvořit. Všechno, co ve vodním prostředí žije – rostliny, řasy i vodní živočichové –, však kyslík dál nepřetržitě spotřebovává.
V noci tak dochází k hlubokému kyslíkovému deficitu, kdy se množství rozpuštěného kyslíku ve vodě blíží často až k nule a ryby se v podstatě udusí. Různé druhy a velikosti ryb mají navíc odlišné nároky na kyslík – jako první proto hynou citlivější druhy, jako pstruzi, candáti či štiky, a až po nich odolnější kaprovité ryby. Proto může denní měření ukazovat zdánlivě normální hodnoty kyslíku, ale po setmění nastává pro ryby kritická situace.
Téměř tuna uhynulých ryb skončila v kafilérii
Český rybářský svaz Olomouce vytáhl během pátku z Tážalského jezu a vodní elektrárny v obci Kožušany - Tážaly uhynulé ryby o hmotnosti 310 kilogramů. V sobotu přibylo dalších 600 kilogramů. „Ryby uhynuly cca 2 až 3 dny předtím, než se po rozkladu dostaly na hladinu a připlavaly k česlům,“ říká předseda svazu Michal Šefčík. (Češlo je husté mřížoví na tocích, které zachycuje plovoucí nečistoty a odpadky před vodní elektrárnou nebo čističkou - red. pozn.).
Zmínil jste, že za ztráty může převážně nízký průtok vody. Způsobují ale tento masivní úhyn i lidé svým přístupem k vodě?
Dokud nám teče voda z kohoutku, vodu místo v krajině zadržujeme v bazénech na zahradě, tak si vážnost situace nechceme připustit. Ale vodní blahobyt, na který jsme byli zvyklí, skončil, proto musíme chránit každý vodní zdroj. Vedeme nekonečné ideologické debaty, ale nejsme schopni zadržet v krajině vodu, což je jediným společným řešením obou extrémů, povodní i sucha, protože jde o dvě strany téže mince.
Ideologickými debatami ztrácíme čas
Co by se mělo začít dělat, abychom se na podobné krize připravili?
Ideologickými debatami a spory o vidění světa jen ztrácíme čas. Musíme velmi rychle začít realizovat jak přírodě blízká opatření v krajině, tak i nádrže na pitnou vodu. Boj se suchem je politický pojem, se kterým se nedá bojovat. Musíme se přizpůsobit a jsme přesně v situaci, kdy to chce méně politiky a více odbornosti.
Jaké konkrétní kroky tedy navrhujete?
Pracovní tým pro boj se suchem v čele s premiérem by měl začít více naslouchat odborníkům. Ti musí zvolit kombinaci přírodě blízkých mokřadních biotopů, malých vodních nádrží a zároveň potvrdit místa pro stavbu nových nádrží na pitnou vodu. To není žádná betonářská nebo technická lobby, ale nutnost. V zemi uprostřed Evropy jsou miliony lidí závislé na pitné vodě z nádrží, protože kvalitní podzemní zdroje nestačí. Sucho se prohlubuje, pokud to nedokážeme, tak nastane opravdová krize vody.
Dá se očekávat, že se situace po skončení léta a s příchodem zimy zlepší?
Slovo zlepší je velmi optimistické. Jsme přesně dva roky od třetí největší povodně v Olomouci. Mám obavu, že se u nás budou tyto dva extrémy – povodně a sucha – střídat čím dál častěji. Jsme střechou Evropy, odkud srážková voda rychle odteče. Pokud nevytvoříme zásobu vody ze zimního sněhu, který by postupně odtával, bude se sucho v dalších letech dále prohlubovat. Ke zlepšení dojde, jen když přijdou nadprůměrné srážky a v zimě se vytvoří dostatečná zásoba vody ve sněhu.
