Prarodiče kázali z dodávky. Vnučka zpívá jazz a dostala už šest cen Grammy

Ulice americké Filadelfie brázdila v 70. letech minulého století dodávka s Hammondovými varhanami a nasprejovaným nápisem Godmobile, v překladu Boží vůz. „Babička řídila, děda jí vždycky řekl, na jakém rohu má zastavit. Tam všichni příbuzní vylezli, vyndali malý řečnický pultík, mikrofony a začali lidem na ulici zpívat. Děda kázal. A takhle obraceli lidi na víru,“ popisuje zpěvačka Samara Joy.

Sama to zná jen z vyprávění. „To bylo dávno předtím, než jsem přišla na svět,“ směje se v telefonickém rozhovoru se Seznam Zprávami interpretka, která se na rozdíl od předků dala na jazz. A přestože je jí teprve 26 let, už dosáhla mimořádných úspěchů. Získala šest cen Grammy včetně té za objev roku, kdy ji porotci v roce 2023 upřednostnili před rockovými kapelami Måneskin nebo Wet Leg.

Newyorská zpěvačka Samara Joy, jež navazuje na velké jazzové hlasy 20. století, bude příští měsíc jednou z hlavních hvězd festivalu Prague Sounds. Vystoupí 20. listopadu v pražském Rudolfinu.

Její prarodiče působící v gospelové skupině vírou žili, a tak už když její otec začal zpívat a hrát na basu světskou hudbu, musel si to doma vyhádat. „Táta nemohl poslouchat, co se mu zlíbilo, nesměl si chodit, kam chce, nemohl třeba ani do kina, protože podle prarodičů nebyly filmy z náboženského hlediska správné,“ vypráví hudebnice.

Když se dědeček dozvěděl, že vnučka zpívá jazz, zprvu to považoval za svatokrádež. „Asi ho zklamalo, že se nevěnuji církevní hudbě. V jeho generaci a naší rodině se zpívalo v kostele, což znamenalo, že se zpívá Bohu. Od té doby se ale dědeček také hodně posunul. Uvědomil si, že zpěv může mít i v jiném žánru dopad,“ říká.

Samara Joy vyrůstala začátkem tisíciletí v newyorské čtvrti Bronx a první hudební zkušenosti sbírala v kostelním sboru. Naučila se tam věřit tomu, co zpívá, a emocionálně slova prožívat. „V kostele jsem také pochopila, že při zpěvu nejde o to strhnout na sebe pozornost, předvést se a ukázat, co všechno umím. V první řadě jde o to sjednotit lidi něčím, co nás všechny přesahuje, čemu se máme odevzdat, díky čemu máme všichni táhnout za jeden provaz a neztrácet naději ani v nejtemnější chvilce. A hodně mi dalo vědomí, že všechna tato poselství může lidem předat hudba,“ uvažuje.

V dětství měla sice ráda také písně Michaela Jacksona, ještě na střední škole ale zpívala takřka výhradně gospel, R&B či soul. Až na humanitní veřejné vysoké škole objevila jazz, v němž díky pěvecké průpravě z kostela záhy zazářila.

Roku 2019 vyhrála prestižní soutěž pojmenovanou po hvězdě jazzového zpěvu Sarah Vaughan. Za pandemie koronaviru pak začala na sociální síti Tiktok zveřejňovat populární videa, na nichž neobvykle vyzrálým kontraaltem zpívá jazzové standardy, tedy v žánru všeobecně známé skladby nejčastěji pocházející z broadwayských muzikálů. Hudebnici, jež má dnes na této platformě přes 700 tisíc sledujících, deník Wall Street Journal označil za „první jazzovou pěveckou hvězdu generace Z“.

Ještě během studií jí jeden z porotců soutěže Matt Pierson, spolupracovník uznávaného pianisty Brada Mehldaua, vyprodukoval dvě alba standardů. Samara Joy s nimi pronikla až do televizních talk show Jimmyho Fallona nebo Stephena Colberta, kam z jazzových interpretů dostane pozvání málokdo.

Hudba pro ni dodnes neztratila kouzlo. Z pódia sestupuje se zjitřenými smysly a často se jí nechce přestat, jak vypráví. „Někdy se po hodině a půl koncertu jen pomalu vracím zpět na zem. A já sice nepiju, ale občas pokračujeme s kapelou do baru nebo hledáme, kde jsou ve městě jazzkluby a kde by mohla být nějaká jam session. Tam pak s místními muzikanty hrajeme klidně ještě několik hodin,“ zmiňuje.

V Česku už zpívala několikrát, nejprve roku 2022 v pražském Jazz Docku, později stála na prahu slávy v Tišnově nebo Českém Krumlově. Naposledy předloni na brněnském Jazzfestu vyprodala Sono Centrum, kde ji diváci vestoje vytleskali na dva přídavky. Tehdy ji doprovázela trojice spoluhráčů.

Na festival Prague Sounds letos přiveze svou nejpočetnější skupinu, septet zahrnující čtyřčlennou dechovou sekci. V tomto složení funguje od roku 2023. „Chtěla jsem kvarteto posunout víc směrem k big bandu a co nejvíc si zvukově rozšířit záběr. Aranžmá pro dechy píšou moji saxofonisté Kendrick McCallister a David Mason nebo trombonista Jason Charos. Tihle tři jsou bývalí spolužáci ze střední. S ostatními jsme se prostě dali dohromady,“ popisuje vznik sestavy, jejíž sehranost je prý po třech letech znát.

„Chtěla jsem mít skvělou kapelu, která čerpá z jazzu i klasické hudby, stojí na instrumentálních výkonech, aranžmá a zpěvu, ale zároveň má svůj zvuk. Kdybychom sestavu pořád měnili nebo jsme hráli jen příležitostně, tak společné chemie nedosáhneme. Takže nedělám kompromisy, kdy by nás třeba do Evropy jela jen část. Neumím si představit, že bychom zněli tak, jak zníme, kdybychom spolu netrávili tolik času,“ deklaruje zpěvačka, podle níž jsou už na sebe hráči zvyklí, nemusí tolik koukat do not a vědí, co od sebe vzájemně očekávat.

Samara Joy bývala zprvu přirovnávaná k Sarah Vaughan, s níž sdílí níže položený hlas, či svým vzorům Carmen McRae nebo Abbey Lincoln. Hodně ji ovlivnila také Betty Carter, z jejíhož repertoáru posledně v Brně uvedla hned tři skladby včetně Tight. Tato hlasová exhibice plná oktávových skoků jí vynesla jednu z cen Grammy.

„Tight jsem teď nějakou dobu nezpívala. Snažím se každých několik měsíců obměnit zhruba deset skladeb v repertoáru, abychom neustrnuli,“ vysvětluje majitelka pevného kontraaltového hlasu, z nějž často přechází do sopránových výšek a písně v nich končí nejrůznějšími trylky či melismaty.

Pro vysloveně technicky náročné skladby má stále slabost. „Na začátku to byla hlavně výzva, ale po čase si na ně vaše svalová paměť zvykne, už vám ta melodie, rytmus i frázování lépe sednou a přestanete z toho být nervózní. Nejradši mám písně, kde je melodie na prvním místě nebo je spojená se zajímavou harmonickou posloupností. Nevybírám si ale skladby podle toho, jak moc jsou náročné. Zpívám ty, které mám opravdu ráda,“ popisuje volbu repertoáru.

Čím dál raději také vymýšlí slova. Už brněnský koncert začala a cappella provedením The Reincarnation of a Lovebird od dávno nežijícího basisty Charlese Minguse, k níž napsala text a později ji natočila na zatím poslední studiové album The Portrait. Stejně tak dodala slova ke kompozicím Thelonia Monka a Sun Ra nebo sólům Fatse Navarra či Lestera Younga. V jazzu se tomuto stylu, kdy zpěváci vymýšlejí slova přesně pasující na známá instrumentální sóla, říká vocalese.

„Nejdřív tu pasáž nebo melodii fakt obsedantně poslouchám, abych si ji osvojila. Pak přemýšlím, jaký pocit ve mně vyvolává, co mi třeba evokuje název nebo jaký příběh bych skrze ni mohla vyprávět. Jednou to může být o lásce, nějakých radách do života, nebo je to třeba úplná fantazie, kdy popustíte uzdu představivosti. Pořád se učím, jak psát po vzoru mých oblíbených písní, jako je třeba Lush Life,“ zmiňuje nikoliv momentálně znovu trendující song popové zpěvačky Zary Larsson, nýbrž jazzový standard od pianisty Billyho Strayhorna. Napsal ho ve 30. letech minulého století jako sotva devatenáctiletý. Se zlomeným srdcem se v něm ohlíží za milostným vzplanutím a prorokuje, že znovu už tak intenzivně milovat nedokáže.

„Vždycky mě dostane, jak byl Strayhorn hrozně mladý, když to napsal. Ani to neskládal pro konkrétní album, jen tak tu píseň hrával na večírcích,“ pokračuje Samara Joy, která skladbu zařadila také na právě vydaný záznam svého vyprodaného koncertu z losangeleské pobočky klubu Blue Note. Kromě Lush Life na desce zpívá jazzové standardy Round Midnight a Yesterdays nebo bossa novu No More Blues.

Sama zatím složila jedinou kompozici, kterou nazvala Peace of Mind. Nevylučuje ale, že podobně jako o dekádu starší kolegyně Cécile McLorin Salvant jednou od standardů zcela přejde k autorskému repertoáru.

„Asi by to byla přirozená cesta. Peace of Mind jsem napsala v době, kdy jsem hodně poslouchala Abbey Lincoln a skladby, které byly disonantní nebo měly různě posunutý rytmus. Hrozně se mi zalíbila jedna posloupnost zmenšených akordů, hrála jsem si s nimi u piana, až jsem z nich vystavěla melodii. Text mě napadl mnohem později. Vycházela jsem z vlastních zkušeností a úvah o tom, kam se můj život ubírá, řešila jsem tehdy sebedůvěru a nějaká definitivní kariérní rozhodnutí. To všechno se tam obtisklo,“ shrnuje. Dnes už si prý hudebně věří víc.

Žije v newyorské čtvrti Harlem. Do Evropy odlétá příští týden. „Daří se mi podívat za oceán třikrát, čtyřikrát do roka, kromě toho hodně hrajeme v Americe. Svůj hlas nijak zvlášť připravovat nemusím. Nemám ve zvyku křičet, nechodím na večírky, nekouřím ani nepiju. Jsem připravená zpívat kdykoliv a kdekoliv. A protože je tam u vás docela zima, tak si akorát zabalím extra šálu,“ uzavírá Samara Joy.