Článek
V rubrice Aréna názorů nabízíme prostor pro diskuzi. Publikované komentáře procházejí redakčním výběrem a úpravou, nemusí však vyjadřovat stanovisko Seznam Zpráv.
Do letošního 17. listopadu se nic nepromítne silněji než aktuální spor o veřejnoprávní média. Vládní plán zrušit poplatky už přivedl do ulic tisíce lidí, v České televizi i Českém rozhlase se stávkovalo. Největší demonstrace se čeká v neděli na Letné.
Nepovažuji se za fanatického obhájce veřejnoprávních médií – zpravodajství, analýzy i zábavu sleduji primárně podle kvality, ne podle toho, kdo je vysílá. Komerční média se naučila spoustu věcí dělat skvěle, od sportovních přenosů až po volební studia, a díky vzájemné konkurenci se neustále posouvají dopředu.
Přesto si myslím, že vláda dělá obrovskou chybu. Navíc celou věc uchopila ze špatného konce, takže dnes místo diskuse s chladnou hlavou vedeme svatou válku.
Svět se změnil
Základní problém je, že debata o veřejnoprávních médiích se nedá zúžit jen na financování. Poplatky dokonce ani nejsou to první, co bychom měli řešit. V prvé řadě musíme reagovat na to, čím mediální svět v posledních letech prošel.
Sociální sítě zažily vzestup a následně zhořkly: z míst, kde se lidé setkávají s přáteli, se staly stroje na pozornost, které vydělávají díky polarizaci a vypjatým emocím. Snahy cíleně ovlivňovat veřejné mínění jsou čím dál sofistikovanější. Lidé se uzavírají do bublin a každý dostává svůj příděl informací na míru.
Stále víc lidí přitom čte zprávy právě přes sítě. Kdybychom veřejnou debatu kompletně přesunuli do tohoto prostoru, tak se jako společnost rozložíme.
Profesionální, stabilní a odolná veřejnoprávní média dnes potřebujeme právě proto, aby nám v takto rozbouřených časech dávala pevné body, kterých se všichni můžeme držet. Jejich posláním je nabízet lidem informace z různých úhlů a dávat prostor různým skupinám, a mohou tedy sloužit jako praktický tlumočník mezi bublinami.
Nejdřív smysl, potom peníze
Věřím, že bychom se měli bavit především o tom, jak by ČT a ČRo měly tyto funkce co nejlépe plnit v realitě 21. století. Kde má veřejná služba začínat a končit? Má dublovat i to, co zvládne trh? A podle jakých měřítek ji budeme hodnotit? Rozumná reforma by pak měla jasné pořadí: nejdřív se shodnout, co má která instituce dělat, potom kdo ji bude řídit a kontrolovat, a až nakonec jak to zaplatíme.
Vláda ale nic takového nedělá, jde na to přesně obráceně. Původní návrh ministra Klempíře, který měl ambici promlouvat do nastavení médií, se nevyhnutelně zhroutil pod tíhou vlastních chyb. A koalice, místo toho, aby začala znovu a lépe, se rozhodla to vzdát a pohlídat si jenom peníze.
Jsem pro to, abychom se bavili o fungování a hospodaření ČT a ČRo. Klidně tvrdě, ale otevřeně a férově. Instituce, které mají přežít násobně déle než jakákoli vláda, nelze měnit narychlo, po nocích a bez skutečné diskuse. Je krátkozraké to ignorovat z pozice síly, protože každá vládní strana dřív či později skončí v opozici, kde výhody veřejnoprávních médií ocení víc než dnes.
Vláda, která chce naši zemi skutečně řídit, a ne jen rozdělit a panovat, by tedy měla začít otázkou, k čemu veřejnoprávní média potřebujeme a jak toho dosáhnout. Peníze jsou až poslední bod té debaty.
