Článek
Blížící se summit Donalda Trumpa, Vladimira Putina a Si Ťin-pchinga vzbuzuje v řadě zemí obavy z „nové Jalty“.
V roce 1945 tehdejší vítězné mocnosti rozhodly o poválečném uspořádání světa bez účasti menších států, kterých se dohody přímo dotýkaly. O více než 80 let později vystřídají Franklina D. Roosevelta, Winstona Churchilla a Josifa Stalina v čínském Šen-čenu současní lídři Spojených států, Ruska a Číny.
Od Kyjeva po Tokio jsou tak patrnější obavy než očekávání konkrétních výsledků. „Opravdu nechceme, aby se z toho stala ‚Jalta 2, 3, 4‘ s přerozdělením vlivu,“ řekl minulý měsíc ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.
Úvahy o „nové, moderní Jaltě“, která by odrážela ruské ambice v Evropě, zaznívaly také z okolí Kremlu.
„Ukazuje to, kdo je ve světě důležitý: my, Čína a Západ,“ řekl tento týden ruský nacionalistický ideolog Alexandr Dugin v rozhovoru pro Radio Sputnik. „Je to velmi symbolické – je to potvrzení multipolárního světa, který Západ popírá.“
V úterý však mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov přirovnání odmítl. Rusko a Čína podle něj prosazují „mnohopólový světový řád“, v němž nejsou ostatním státům vnucována rozhodnutí.
„To jsou hry politologů, které nemají s realitou nic společného,“ prohlásil Peskov podle agentury Interfax. „Tvrdit, že ten či onen má v úmyslu rozhodovat o osudu světa – to rozhodně není Rusko, rozhodně to není Čína. Nechceme, aby někdo rozhodoval o našem osudu, a nikdy se nebudeme snažit rozhodovat o osudu ostatních.“
Nadcházející jednání přesto označil za „velmi důležité setkání, které nemá obdoby“.
Ani mezi odborníky však nepanuje shoda, nakolik je scénář nového rozdělení světa reálný. Sinolog a politolog Richard Q. Turcsányi považuje dohodu o rozdělení sfér vlivu za nerealistickou. Navíc pochybuje, že by takové uspořádání vůbec vyhovovalo Pekingu.
„I vágní vyjádření a symbolická gesta ale mohou mít politický význam. Spíše než na jasnou dohodu se tedy můžeme zaměřit na vysílání signálů,“ upozorňuje pro Seznam Zprávy.
Jalta 2.0
Jaltská konference (4.–11. února 1945)
Na Krymu se sešli americký prezident Franklin D. Roosevelt, britský premiér Winston Churchill a sovětský vůdce Josif Stalin. Jednali o poválečném uspořádání Evropy, budoucnosti Německa a Polska, vzniku OSN a zapojení Sovětského svazu do války proti Japonsku.
Konference se stala symbolem velmocenské diplomacie, při níž se o budoucnosti menších zemí rozhoduje bez jejich přímé účasti.
Proč se mluví o nové Jaltě?
Setkání prezidentů USA, Číny a Ruska vyvolává obavy, že by se tři velmoci mohly pokusit vyjednávat o svých sférách vlivu, zejména v souvislosti s Ukrajinou, Tchaj-wanem a bezpečnostním uspořádáním Evropy a Asie.
Historická paralela má ale své hranice - v roce 1945 šlo o spojence ve válce proti nacistickému Německu. Dnešní USA, Čína a Rusko naopak představují mocnosti s mnohdy protichůdnými zájmy.
Exkluzivní klub velmocí
Jestli je pro některého z účastníků přirovnání k Jaltě nepříjemné, je to právě Čína. V roce 1945 nebyla na konferenci zastoupena, přestože během druhé světové války sehrála významnou roli v boji proti Japonsku.
Čínská účast na trojstranné schůzce v Šen-čenu byla ze všech tří stran nejistá nejdéle. Až v pondělí Peking potvrdil, že se Si Ťin-pching setkání zúčastní a připojí se tak k Donaldu Trumpovi a Vladimiru Putinovi, kteří summit odsouhlasili už dříve.
Pro Si Ťin-pchinga jde dle Turcsányiho především o příležitost ukázat, že Čína patří do exkluzivního klubu hlavních světových velmocí – a že historické jednání prezidentů Spojených států, Ruska a Číny hostí právě na svém území.
„Si Ťin-pching z něj bude určitě těžit doma: čínská veřejnost ocení, že je Čína uznávána jako velmoc. Na mezinárodní scéně setkání může zdůraznit, že Čína je pro řešení globálních otázek nepostradatelná. V Evropě se nám to nemusí líbit, ale postavení a vliv Číny musíme brát v úvahu,“ říká.
Peking by mohl upřednostnit obecné debaty o globální stabilitě před podrobnými rozhovory o Ukrajině či kontrole jaderných zbraní. Podle Turcsányiho Čína nechce vést spontánní debatu, jakou má Donald Trump rád, ani se zavázat ke konkrétním dohodám o Ukrajině, Íránu nebo jaderném odzbrojení.
„Bude se proto snažit, aby setkání i jeho prezentace vyzněly tak, že Čína působí jako odpovědná velmoc, aniž by se zavázala k něčemu konkrétnímu,“ vysvětluje.
Summit tří velmocí nemusí být přesvědčivým důkazem rovnoprávnějšího mezinárodního uspořádání, protože menší státy mohou namítat, že jsou z rozhodování vyloučeny. Zároveň však vyšle signál, že Washington jedná s Pekingem a Moskvou jako s rovnocennými partnery.
„Takové setkání, na kterém budou USA jednat s Čínou a Ruskem jako s rovnými partnery, však bude dalším symbolem, že ‚americká hegemonie‘ končí,“ míní politolog.
Tři lídři, tři různé cíle
Putin v setkání vidí příležitost prosazovat své představy o ukončení války na Ukrajině. Trump může - po nedávných volebních porážkách Republikánské strany - usilovat o výrazný diplomatický úspěch, například o zahájení jednání o trojstranné kontrole jaderných zbraní.
Pro Si Ťin-pchinga je zásadní především symbolický význam schůzky, která má upevnit obraz Číny jako odpovědné globální mocnosti. „Všichni tři lídři chtějí být vnímáni jako silní státníci. Už samotné konání tohoto historického trilaterálního summitu jim k tomu dobře poslouží,“ shrnuje Turcsányi.
Trumpův improvizační styl je však v rozporu se Siovým přístupem k významným diplomatickým událostem, které se obvykle řídí přesně připraveným scénářem.
V tomto případě se však podle osoby obeznámené s přípravami Čína, Rusko a Spojené státy rozhodly od předem dohodnutého programu upustit. „Čína přijde na setkání důkladně připravená a jako hostitelská země bude mít velký vliv na jeho organizaci i veřejnou prezentaci. Tím může omezit riziko, že ji průběh jednání nebo následná komunikace zaskočí,“ domnívá se Richard Turcsányi.
Všechny tři strany se navíc budou snažit summit prezentovat jako úspěch, a to bez ohledu na dosažené výsledky.
Jak se zrodil summit Trump–Putin–Si?
9. října: Putin přichází s návrhem
Myšlenka na společné setkání prezidentů Ruska, Spojených států a Číny vzešla z Moskvy. Podle zdrojů deníku The Wall Street Journal (WSJ) ji Vladimir Putin nadnesl 9. října během telefonátu s Donaldem Trumpem. Navrhl, aby se trojice sešla na okraj listopadového summitu APEC v čínském Šen-čenu a jednala o možnostech ukončení války na Ukrajině.
19. října: Kreml potvrzuje jednání, Washington váhá
Rusko potvrdilo, že se o možnosti trojstranného setkání diskutuje. Trump tehdy podle dostupných informací ještě výslovně nesouhlasil, americký ministr zahraničí Marco Rubio ale připustil, že se o takovém formátu jedná.
Ukrajina a Evropa mimo jednací stůl
Putinův návrh počítal s jednáním tří velmocí bez ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského i evropských představitelů. Podle jednoho ze zdrojů WSJ si Moskva představovala jakousi novou Jaltu, při níž by velmoci znovu rozhodovaly o sférách vlivu.
Zvlášť významný může být už samotný obraz společného jednání pro Vladimira Putina. Ten díky němu získá příležitost ukázat, že Rusko navzdory válce na Ukrajině není diplomaticky izolované.
Alexander Gabuev, ředitel Carnegie Russia Eurasia Center v Berlíně, označil summit za událost, která Rusku přináší prestiž při relativně nízkém riziku. „To mu dává status předního světového lídra, i když Rusko objektivně nepatří do stejné ligy jako USA a Čína, pokud nebereme v úvahu velikost jeho jaderného arzenálu,“ řekl pro Financial Times.
Symbolický význam schůzky v pondělí zdůraznil také samotný Kreml. „Význam a symbolický dosah tohoto setkání nelze dostatečně docenit,“ uvedl Putinův zahraničněpolitický poradce Jurij Ušakov.
Rozhodnutí uspořádat summit podle něj souvisí mimo jiné se spojenectvím tří zemí během druhé světové války. Kreml se tak sám odvolává na historický kontext, který vyvolává přirovnání k jaltské konferenci. Ušakov zároveň oznámil, že se připravuje program jednání i text společného prohlášení.
Účast Číny by však neměla být chápána jako její podpora Moskvy. Peking summit naopak může využít k posílení svého obrazu odpovědné světové velmoci, která dokáže zprostředkovat jednání nejvýznamnějších globálních hráčů.
První nesoulad: jaderné zbraně
Jedním z hlavních témat jednání by se mohla stát kontrola jaderných zbraní. Právě v této oblasti se však očekávání stran zásadně rozcházejí.
Poslední smlouva o strategických jaderných zbraních mezi Ruskem a Spojenými státy, známá jako New START, vypršela letos v únoru. Poprvé za více než půl století tak oba největší jaderné arzenály nepodléhají vzájemně sjednaným závazným početním limitům.
Trump odmítl ruský návrh na další roční dodržování dosavadních omezení a místo toho vyzval k uzavření „nové, vylepšené a modernizované“ dohody, do níž by byla zapojena i Čína.
„Pro Čínu je to obtížné téma, ale domníváme se, že je na čase, aby takříkajíc usedla ke stolu dospělých,“ řekl americký úředník obeznámený s přípravami summitu.
Peking však o takové jednání nejeví velký zájem. Jeho arzenál, který podle odhadů Pentagonu čítá více než 600 jaderných hlavic, je stále mnohem menší než americký a ruský. Každá z těchto dvou zemí disponuje podle odhadů více než pěti tisíci hlavicemi.
„Čína se trilaterálním jednáním o jaderném odzbrojení brání především proto, že má mnohem menší jaderný arzenál než Spojené státy a Rusko. Dokud se poměr arzenálů výrazně nezmění, Čína zřejmě nebude chtít přijmout stejná omezení jako obě větší jaderné mocnosti,“ vysvětluje Turcsányi.
„Myslím, že lze s jistotou říci, že Číňané nechtějí s USA vést jednání o kontrole zbraní. A rozhodně to nechtějí dělat společně s USA a Ruskem, protože by to znamenalo, že akceptují pojetí, podle něhož jsou nyní významnou jadernou velmocí, která by měla podléhat podobným omezením,“ zhodnotil situaci Edgard Kagan, bývalý vysoký úředník Bílého domu odpovědný za východní Asii.
Témata, kterým se Čína raději vyhne
Ještě citlivější může být otázka válek na Ukrajině a na Blízkém východě.
Ačkoli původní návrh na uspořádání trojstranného setkání přišel od Vladimira Putina právě v souvislosti s možným řešením války na Ukrajině, podle aktuálních informací Washington neplánuje tento konflikt zařadit mezi hlavní body jednání. Naopak by rád projednal Írán.
Peking nestojí ani o jedno. „Čína se nechce jednoznačně vymezit vůči ruské agresi proti Ukrajině a obecně se snaží ponechávat si manévrovací prostor i v dalších konfliktech, včetně těch na Blízkém východě,“ upozorňuje Turcsányi.
„Myslím, že i tentokrát se bude snažit vyhnout jednoznačnému postoji a vystačí si s obecnými formulacemi o podpoře míru, stability a jednání.“
Německý prezident Frank-Walter Steinmeier uvedl, že Si Ťin-pching při jejich nedávném setkání projevil „rozladění“, když přišla řeč na možnost trojstranných jednání o Ukrajině. „Výslovně zdůraznil, že se jedná o evropský konflikt, v němž musí u jednacího stolu sedět i Evropané,“ řekl Steinmeier stanici ARD.
Také osoba blízká Kremlu dle Financial Times sdělila, že vzhledem k neochotě Číny aktivně se zapojit do ukrajinského mírového procesu není pravděpodobné, že by v Šen-čenu prezidenti o válce podrobně diskutovali.
Mezi tématy, která pravděpodobně nezazní, by mohl být skandál Číňanky Alice Huang, s níž měl mimomanželský vztah šéf Nvidie Jensen Huang a kterou USA podezřívají z napojení na čínské zpravodajské služby.
APEC ve stínu
Trojstranné setkání se má uskutečnit v rámci zasedání ekonomických lídrů APEC. Čína tak hostí jedno z nejvýznamnějších mezinárodních hospodářských setkání poprvé od summitu skupiny G20 v Chang-čou v roce 2016.
Členové APEC představují přibližně 62 procent světového HDP a zhruba polovinu globálního obchodu. Jejich jednání se mají věnovat mimo jiné bezpečnosti dodavatelských řetězců či umělé inteligenci.
Pozornost však může převzít právě schůzka tří prezidentů, případně také samostatné jednání Si Ťin-pchinga s japonskou premiérkou Sanae Takaičiovou, jejíž výroky o Tchaj-wanu vyvolaly ostrý spor s Pekingem.
Ještě před příjezdem do Číny Trump navštívil Manilu, kde se koná summit Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN). Objevily se také nijak nepodložené spekulace o možném setkání Trumpa se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem.
Navzdory množství možných témat zůstává podle Turcsányiho nejpravděpodobnějším výsledkem především symbolické setkání, z něhož nevzejdou zásadní dohody. „Všichni tři lídři chtějí být vnímáni jako silní státníci. Už samotné konání tohoto historického trilaterálního summitu jim k tomu dobře poslouží.“















