Tchaj-wan jako hotová věc. Peking učí svět svoji verzi reality

Nahá žena, bílý prášek na stole a vedle něj muž nápadně připomínající jednoho z nejvýraznějších tchajwanských politiků. Na první pohled mohlo klidně jít o momentku z večírku, na níž by chtěl být zachycen jen málokdo.

Natož pak poslanec vládní strany a kandidát na starostu Tchaj-peje Puma Shen. Jenže žádný takový večírek se ve skutečnosti nekonal. Fotografie byla deepfake, který podle tchajwanských vyšetřovatelů rozšířil kdosi z IP adresy s původem v pevninské Číně.

Kdo za tím stojí a zda měl dotyčný vazby na čínské úřady, zatím není jisté. Falešná fotografie se nicméně z anonymního účtu v Číně dostala na Tchaj-wan, kde ji jiný uživatel sdílel na facebooku společně se skutečnou fotografií Shena.

Do pléna pak položil otázku, zda jim muž na obrázku nepřipadá povědomý, poukázal na bílý prášek i předměty připomínající drogové příslušenství. Muž podezřelý ze šíření deepfake fotografie vyšetřovatelům později přiznal, že věděl, že snímek je falešný.

Že se jedním z nejviditelnějších možných terčů před komunálními volbami 28. listopadu stal zrovna Puma Shen, zřejmě nebyla náhoda. Sám se dlouhodobě zabývá čínskými informačními operacemi a kognitivní válkou.

Po falešné fotografii se dále objevil také zmanipulovaný zvukový záznam, který jej měl spojovat s údajnými provizemi z amerických zbrojních zakázek. Čína navíc v říjnu uvalila sankce na firmu spojenou s jeho otcem, což tchajwanská vláda označila za pokus ekonomickým tlakem zasáhnout do volební kampaně.

Nejde o izolovanou epizodu. Tchajwanský Národní bezpečnostní úřad uvádí, že během prvních devíti měsíců letošního roku zaznamenal více než 2,5 milionu kusů sporného či nepravdivého obsahu pocházejícího z Číny – meziročně téměř o polovinu více.

Peking podle úřadu využívá státní média, trollí farmy, falešné účty, koordinované komentáře i videa vytvářená umělou inteligencí. Terčem jsou mimo jiné kandidáti před listopadovými volbami. Čína obvinění z vměšování do tchajwanských voleb odmítá.

Právě tento typ působení označují ostrovní úřady za součást čínské „kognitivní války“, při které nejde jen o šíření jedné konkrétní lži, ale o snahu ovlivnit prostředí, ve kterém lidé informace přijímají, komu důvěřují a jak si vysvětlují politické události.

A její ambice sahají mnohem dál než k jednomu kandidátovi nebo jedněm volbám. Podle analytiků chce zároveň prosadit vlastní odpověď na otázku, co Tchaj-wan vlastně je, komu historicky patří a jak by se k němu měl chovat zbytek světa.

Výrazně se to ukázalo kolem 25. října, kdy si Čína připomínala 81. výročí konce japonské správy ostrova. Čínská armáda tehdy zveřejnila propagandistický plakát s mapou Tchaj-wanu obklopenou stíhačkami a válečnými loděmi doplněný historickými výjevy odkazujícími na japonskou kapitulaci v roce 1945. 

Plakát připomínal „historii navrácení“ Tchaj-wanu. Zároveň Peking publikoval detailní satelitní snímky dnešní Tchaj-peje – například hlavního nádraží nebo Národního palácového muzea.

Spojil tak minulost a přítomnost do jediného sdělení – na jedné straně připomněl rok 1945 jako okamžik „návratu“ ostrova k Číně, na druhé předvedl schopnost dnešní Čínské lidové republiky (ČLR) sledovat tchajwanskou metropoli z vesmíru a mapu ostrova obklopil symboly své vojenské síly.

Tchaj-wan se podle tohoto výkladu už jednou „vrátil“ Číně a současný tlak na sjednocení má být pouze pokračováním stejného historického procesu.

Právě tuto kampaň označil tchajwanský ministr obrany Wellington Koo za další příklad čínské „kognitivní války“. Upozornil přitom na podstatnou historickou skutečnost – ČLR, která si dnes Tchaj-wan nárokuje, v roce 1945 ještě neexistovala. Vznikla až o čtyři roky později.

Peking tuto nejednoznačnost ve svém oficiálním výkladu potlačuje. Události roku 1945 představuje jako jednoznačný návrat Tchaj-wanu k „Číně“ a dnešní ČLR jako legitimního dědice tohoto nároku. Tchaj-pej naopak zdůrazňuje, že ČLR ostrov nikdy nespravovala a že současné uspořádání vzniklo až v důsledku čínské občanské války.

Z historického výkladu tak Peking vytváří argument i pro současnost – pokud byl Tchaj-wan podle jeho verze dějin už v roce 1945 „navrácen Číně“, může dnešní tlak na ostrov prezentovat nikoli jako nový územní nárok, ale jako dokončení údajně přerušeného historického procesu.

Zatímco Peking svůj nárok na Tchaj-wan stále častěji převádí z historického příběhu do praktického politického a vojenského tlaku, ostrov se připravuje i na mnohem přímočařejší scénář.

Minulé úterý provedly tchajwanské jednotky ostré cvičení na Kinmenu, ostrově ležícím jen několik kilometrů od čínského pobřeží.

Tanky M60A3, dělostřelectvo a minomety střílely na simulované námořní a vzdušné cíle, vojáci nacvičovali obranu proti obojživelnému výsadku i proniknutí nepřátelských speciálních jednotek. Cvičení mělo podle armády prověřit schopnost rychle reagovat i na takzvané hrozby v šedé zóně.

Podobným směrem se letos mění i širší výcvik tchajwanské armády. Ta začala více používat „neskriptované“ scénáře, při nichž jednotky předem neznají přesný průběh cvičení a musí reagovat na nečekané situace podobně jako ve skutečném boji. Součástí devítitýdenního výcviku jsou i několikadenní nepřetržité polní operace a ostré střelby.

Podle listu Financial Times (FT) Čína v posledních měsících navíc zesílila kombinaci diplomatického tlaku a aktivit v takzvané šedé zóně, tedy kroků pod úrovní otevřeného vojenského konfliktu. Analytici listu tuto kampaň popisují jako snahu Tchaj-wan mezinárodně izolovat a zároveň demonstrovat, že Peking už nyní disponuje určitou formou jurisdikce nad ostrovem a jeho okolím.

Viditelné je to například na moři. Čínská pobřežní stráž a další vládní plavidla zintenzivnily operace ve vodách východně od Tchaj-wanu. Tchajwanští představitelé tvrdí, že čínské lodě zasahují i do plavby jejich nákladních plavidel. Peking přitom argumentuje tím, že vody východně od ostrova spadají do čínské výlučné ekonomické zóny a že jeho aktivity jsou výkonem vlastních „suverénních práv“.

Podobný princip Čína uplatňuje také v diplomacii. V říjnu uvalila sankce na paraguayského ministra komunikací a belizského ministra zahraničí za to, že navštívili Tchaj-pej a setkali se s představiteli tamní vlády. Deník Financial Times tento krok označuje za bezprecedentní tlak vůči představitelům zemí, které s Tchaj-wanem udržují oficiální diplomatické vztahy.

Peking zároveň tlačí na třetí země, aby tchajwanským představitelům komplikovaly cestování. Seychely, Mauricius a Madagaskar letos v dubnu podle FT neumožnily přelet letadla prezidenta Laj Čching-teho při plánované cestě do Eswatini, takže Tchaj-pej musela návštěvu zrušit. Prezident se do země dostal až následující měsíc jiným způsobem.

Peking podle zdroje obeznámeného se situací má také individuálně naléhat na členské státy Evropské unie, aby nevydávaly víza tchajwanským představitelům. V červnu zase Keňa neumožnila držitelům tchajwanských pasů účast na mezinárodní konferenci o oceánech. Čína tento postup veřejně ocenila, zatímco Tchaj-pej obvinila Nairobi z toho, že podlehlo čínskému tlaku.

„Jde o různé formy zintenzivněné nátlakové kampaně Pekingu, jejímž cílem je mezinárodně izolovat Tchaj-wan a omezit vztahy středních a menších zemí s Tchaj-pejí,“ popsal listu Financial Times William Yang z International Crisis Group. Podle něj chce Peking současně vytvářet na Tchaj-wanu pocit bezmoci a domácímu čínskému publiku ukazovat, že se přibližuje ke „sjednocení“.