Tetování nechce, videohry nehraje. V Česku se předvede fotbalový úkaz

Poslední říjnové pondělí, divadlo Palladium v Londýně. Lamine Yamal právě vystoupal na pódium, aby převzal cenu Kopa Trophy pro nejlepšího mladého fotbalistu světa. Ve svém projevu však překvapil prohlášením, že s verdiktem hlasujících vlastně nesouhlasí.

„Byl bych rád, kdyby tu teď stál můj spoluhráč Pau Cubarsí. Myslím si, že tuhle cenu měl dostat on. Zasloužil si ji a přál bych si, aby tohle ocenění patřilo jemu,“ uvedl famózní křídelník.

Spojení těchto dvou hráčů není náhodné. Nejsou jen spoluhráči z Barcelony a španělské reprezentace, v jejímž dresu letos společně vyhráli mistrovství světa. Pau Cubarsí je totiž mezi stopery přesně tím, čím je jeho slavnější kamarád mezi ofenzivními hráči.

Fenomenálním talentem, který je navzdory věku teenagera na svém postu hvězdou.

„Pro mě je Pau na úplně stejné úrovni jako Yamal, akorát hraje v defenzivě. To, jak vyspěle brání. Auty hází tak, že to vypadá jako rohový kop. Už v devatenácti letech patří mezi absolutní světovou elitu,“ chválil ho kouč katalánského klubu Hansi Flick.

Jeho svěřenec má za sebou skutečně mimořádný rok. S reprezentací vyhrál americké mistrovství světa, na němž ho navíc FIFA vyhlásila nejlepším mladým hráčem turnaje. S Barcelonou ovládl La Ligu.

Ve Zlatém míči skončil na dvanáctém místě a v pondělí se přece jen dočkal i individuálního ocenění – zvítězil v prestižní anketě Golden Boy, v níž se volí nejlepší fotbalista do 21 let. Je ale třeba dodat, že tuto cenu může každý hráč za kariéru získat jen jednou, Yamal ji proto letos znovu vyhrát nemohl.

Na rozdíl od slavnějšího spoluhráče, jenž je mezi mladými fotbalovými fanoušky fenoménem, Cubarsí neplní titulní stránky ani sociální sítě nádhernými góly a efektními kličkami. Je to zkrátka stoper. Jeho úkoly jsou jiné.

„Pro obránce je mnohem těžší získat uznání veřejnosti. Nejsme tolik na očích. Útočníci dávají góly, nahrávají na ně, snáze si jich všimnete,“ posteskl si začátkem října v rozhovoru pro agenturu Reuters. A prohlásil, že by mezi kandidáty na prestižní individuální ocenění mělo figurovat více obránců, nejen on.

Pokud však má někdo předpoklady to změnit, je to právě Cubarsí. I přesto, že pochází z vesnice, která ani nemá vlastní fotbalové hřiště.

Estanyol, malá katalánská vesnice nedaleko Girony, má pouhých 187 obyvatel, přibližně šedesát domů, kostel a rodinné truhlářství. Jeho vlastníkem je Cubarsího otec Robert. Když obec loni navštívil novinář ze španělského serveru Relevo, popsal místo plné zelených polí, kde slyšíte jen zpěv ptáků, občas potkáte cyklistu a výjimečně zahlédnete projíždějící automobil. Lokalita na hony vzdálená hektickému světu profesionálního fotbalu.

„Na vesnici se mi žije lépe než ve městě. Nemám rád místa, kde je hodně lidí,“ říká k tomu sám stoper. Svou introvertní povahu nijak nezakrývá – otevřeně přiznává, že z obyčejného rozhovoru pro média má mnohem větší trému než ze zápasu Ligy mistrů před osmdesáti tisíci lidmi.

Rodinná dílna Cubarsíových má dlouhou tradici, hráčův pradědeček ji založil už na začátku dvacátého století. Pak se předávala z generace na generaci a dnes ji vede fotbalistův táta. Jeho syn v ní v pubertě brigádničil a dle slov místních obyvatel tam dodnes občas vypomáhá. Sám ale s úsměvem přiznává, že na fotbalovém hřišti mu to jde o poznání lépe.

Tam patří mezi nejlepší na světě.

Tušil to už Xavi, legendární barcelonský záložník, jenž mužstvo před několika lety vedl jako trenér. Dal mu šanci už jako šestnáctiletému puberťákovi. V březnu 2024 pak šokoval veřejnost, když začínajícího stopera postavil do základní sestavy v odvetném osmifinálovém utkání Champions League proti Neapoli.

Cubarsí okamžitě zaujal stoickým klidem a přesnou rozehrávkou. Na hřišti zaznamenal nejvíce přihrávek překonávajících obrannou linii soupeře a UEFA ho pak vyhlásila nejlepším hráčem duelu. „Má fantasticky uspořádanou mysl. Nikdy neznervózní, zachovává klid a vždy dokáže najít volného spoluhráče,“ liboval si kouč Xavi. Jeden z nejslavnějších odchovanců katalánského giganta dobře věděl, že se v tu chvíli zrodila hvězda.

V tu dobu už na hřišti řádil i Lamine Yamal. Srovnávání barcelonských supertalentů se nabízí automaticky. Oba se narodili v roce 2007, oba prošli La Masií, nejslavnější fotbalovou akademií světa. A do nejvyšší úrovně profesionální kopané pronikli ještě předtím, než oslavili sedmnácté narozeniny.

Zatímco šikovné křídlo, které bude v Praze kvůli zranění kolene chybět, diváky baví kličkami a nápaditými góly, Cubarsí je definicí moderního stopera. Kouč Barcelony Hansi Flick má na své svěřence vysoké nároky, chce bránit velmi vysoko, často desítky metrů od vlastní branky.

Jeho střední obránci musí být nejen silní a dobří v osobních soubojích, ale i také potřebují bleskově reagovat na náběhy soupeřů do volného prostoru. A především neustále hru číst. A číst ji dobře. V tom je devatenáctiletý talent jedinečný. Situaci dokáže vyhodnotit dříve, než se vůbec rozvine.

Za své vzory pak považuje dvě barcelonské legendy, které však reprezentují odlišné stránky stoperského řemesla. Od ikonického vlasatého kapitána Carlese Puyola by rád převzal charakter, vůdcovství a způsob, jakým obranu řídil. U Gerarda Piquého pak obdivoval především práci s míčem, rozehrávku a poziční hru. Co z toho vychází? Tichý lídr, který se nebojí jít do souboje, ale zároveň hru ovlivňuje i s balonem u nohy. Komplexní obránce.

To ostatně ukazoval i na letošním světovém šampionátu. Odehrál všech osm utkání, na hřišti nevynechal jedinou minutu. Během celého turnaje Španělé inkasovali jediný gól, ve čtvrtfinále proti Belgii. Sedm čistých kont hovoří samo za sebe. Ve finálovém zápase s Argentinou navíc španělská defenziva Messimu a spol. nepovolila jedinou střelu na branku.

I proto byl Cubarsí vyhlášen nejlepším mladým hráčem turnaje. Stal se vůbec prvním obráncem v historii mistrovství světa, který toto ocenění získal.

Kouč španělských šampionů Luis de la Fuente přitom zdůraznil, že zatímco veřejnost Yamala a Cubarsího obdivuje především pro jejich hráčskou kvalitu a technické dovednosti, pro něj se od zbytku liší zejména tím, jak dokážou zvládat náročné situace a tlak velkých zápasů.

„Pau nedělá chyby. A to je v jeho věku vzácné,“ přikyvuje Aymeric Laporte, jeho kolega ze stoperské dvojice v národním týmu.

V pouhých devatenácti letech už je mistrem světa a zavedenou hvězdou evropského fotbalu. Dle specializovaného serveru Transfermarkt je dokonce nejhodnotnějším stoperem planety. Odborný web mu přiřkl cenovku 100 milionů eur, ale ani za takovou sumu by ho Barcelona neprodala. Katalánský klub udělá maximum, aby v něm jeho poklad strávil ideálně celou kariéru.

Mimo hřiště však tmavovlasý fotbalista stále zůstává obyčejným mladíkem z malé obce u Girony. V Barceloně bydlí se starší sestrou Irene, se kterou se prý občas pohádají kvůli tomu, kdo bude uklízet. Teprve se začíná učit vařit, třeba těstoviny nebo vajíčka.

Na otázku španělského deníku AS, zda také propadl mezi sportovci extrémně populární videohře Fortnite, odpověděl, že na PlayStationu nehraje vůbec. Tetování? Žádné nemá a nemyslí si, že si nějaké někdy pořídí. Navíc se snaží omezit čas, který tráví na mobilním telefonu.

Mladík, který se představě typické hvězdy Generace Z výrazně vymyká. Přesto jí je, v teenagerovském věku už nyní náleží mezi nejlepší fotbalisty světa. Je stoperem, jemuž bude patřit příští dekáda. Ve čtvrtek večer uvidí jeho božský klid a famózní rozehrávku i čeští fanoušci na Letné.