Jako kluk slyšel: Nemáš na to. Teď je z něj nejlepší fotbalista světa

Po dlouhých patnácti letech, kdy si až na občasnou výjimku Zlatý míč mezi sebou předávali Lionel Messi a Cristiano Ronaldo, nabrala anketa zcela novou dynamiku. Pole možných vítězů je širší a fotbalový svět už nemá jedince, které by ostatní zastiňovali tak, jako se to dařilo argentinské a portugalské legendě.

Letošní triumf Harryho Kanea, třiatřicetiletého anglického reprezentanta a útočníka Bayernu Mnichov, se v historii ankety bezesporu zařadí mezi ty nejdojemnější příběhy. Prestižní trofej, symbol úspěchu, pozlátka a odznak fotbalové výjimečnosti, totiž získal hráč, který po většinu své kariéry platil za smolaře a otloukánka.

Když mu bylo osm let, Arsenal ho propustil ze své mládežnické akademie, protože v něm neviděl potenciál. V jedenácti pak přešel do konkurenčního Tottenhamu. Ani tam však nebyl zázračným dítětem, kterému od puberty předpovídají zářnou budoucnost.

Spíše naopak – musel se probíjet přes čtyři hostování, z toho tři v nižších soutěžích, a své místo v prvním týmu Tottenhamu si vydřít. Nakonec se stal legendou a nejlepším střelcem klubové historie. Celá léta ale trpěl tím, že hraje v mužstvu, jemuž se slavné chvíle vyhýbají. Spurs jsou v Anglii symbolem smůly. Klubu, který zkolabuje, kdykoliv sahá po úspěchu.

I proto na prahu třicítky přestoupil do Bayernu, německé mašiny na trofeje. A v jeho první sezoně najednou klub po jedenácti letech nezískal titul! Harryho kletba nikdy neskončí, psala světová média. Od té doby se ale situace změnila. V Německu získal pět trofejí, dvakrát vyhrál Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce Evropy.

Je všeobecně považován za nejlepšího útočníka světa, protože kromě výjimečné produktivity je svému týmu platný i v mezihře. Sbírá asistence, pomáhá s rozehrávkou, svědomitě presuje. Je lídrem a kapitánem anglické reprezentace, pro kterou je dle kouče Thomase Tuchela stejně důležitý, jako byl Lionel Messi pro Argentinu. V létě své zemi výrazně pomohl k bronzovým medailím na mistrovství světa (teprve druhému cennému kovu v celé anglické historii).

V pondělí večer pak skromný muž z východního Londýna a spořádaný táta od rodiny, jemuž kritici vyčítali, že je na skutečnou fotbalovou superhvězdu příliš obyčejný a příliš nudný, usedl na fotbalový trůn. Tím spíš je pointa jeho příběhu silnější.

Zatímco Lamine Yamal a Kylian Mbappé jsou nejen špičkovými fotbalisty, ale i globálními značkami, Kane vždy působil o poznání nenápadněji. Neměl jejich marketingový lesk ani mediální auru. Přesto je nakonec zastínil.

A stejně jako v případě triumfu Španěla Rodriho před dvěma lety se i nyní ukázalo, že není vždy třeba být nejnablýskanější značkou světového fotbalu, aby vás vyhlásili jeho nejlepším hráčem.

Co ale takové ocenění vlastně v dnešním fotbale znamená?

Zaznívá názor, že se význam Zlatého míče přeceňuje. Je to přece pouze anketa, která sama o sobě o ničem nevypovídá. Vlastně takové Oscary nebo Český slavík pro fotbalisty. Něco na tom bezpochyby je – to skutečně důležité se odehrává na hřišti, ne při nablýskaných televizních ceremoniálech.

Jsou tu však minimálně dvě skupiny lidí, kvůli kterým je tradiční anketa pořád živá. Jednak fanoušci, kteří ji pravidelně řeší, diskutují o ní, rozčilují se nad pořadím, se kterým nesouhlasí. Dokud jim to nebude jedno a o galavečeru se bude každoročně mluvit, stále bude Zlatý míč relevantní a zajímavý.

I přesto, že nad některými dílčími výsledky lze každoročně pozdvihnout obočí. I letos: vítěz brankářské kategorie Unai Simón je sice stabilní jedničkou španělské reprezentace, která vyhrála mistrovství světa, v La Lize ale příliš povedenou sezonu neměl. Dle statistik tam patřil spíše mezi horší gólmany.

Naopak jeho krajan David Raya pomohl fantastickými výkony a 29 čistými konty Arsenalu do finále Ligy mistrů a především k zisku prvního titulu v Premier League po dvaadvaceti letech.

Do očí bijící je i deváté místo pro Michaela Oliseho v celkovém pořadí. Míčový kouzelník překonal na mistrovství světa Pelého rekord v počtu asistencí, byl vyhlášen nejlepším hráčem Bundesligy, zářil v Lize mistrů i ve francouzské reprezentaci a je jediným hráčem z top pěti evropských lig, který nasbíral aspoň 20 branek i 20 asistencí.

Umístění mezi pěti nejlepšími hráči sezony by si rozhodně zasloužil, byť by toho kvůli své specifické introvertní povaze asi příliš na pódiu nenamluvil. Právě podobné debaty, které už od pondělní půlnoci zaplavují internet, ukazují, že fanouškům tradiční ceremoniál není lhostejný.

Ještě větší roli pak hraje, jak událost vnímají ti nejdůležitější – samotní fotbalisté. Michael Owen, poslední Angličan, který před Kanem anketu vyhrál, svou radost z triumfu v roce 2001 popsal jasně. „Tohle je všechno, po čem jsem jako dítě toužil. Nechtěl jsem být jen fotbalista. Chtěl jsem být ten nejlepší fotbalista,“ vzpomínal někdejší útočník Liverpoolu.

Možnost být oficiálně nejlepší na světě v nejsledovanějším sportu planety hráče fascinuje. A nikdy to neztratí svou hodnotu. Cristiano Ronaldo, pětinásobný vítěz ankety, při své čtvrté výhře uvedl, že chutná úplně stejně jako ta první. Takového uznání se prostě nepřejíte.

Polský kanonýr Robert Lewandowski si nedostatek úspěchů nemůže stěžovat - vyhrál Ligu mistrů, třikrát španělskou La Ligu, německou Bundesligu dokonce desetkrát. S faktem, že ho ale o Zlatý míč v roce 2020 připravilo zrušení ankety kvůli covidu a že o rok později hlasující upřednostnili Lionela Messiho, se ale dodnes vyrovnává těžko.

Kane, taktéž šutér od pánaboha, který právě Lewandowského v Bayernu před třemi roky nahradil, se trofeje dočkal. Že by mu to nějak stouplo do hlavy, ale není pravděpodobné.

Když na konci září Angličané hráli v Praze utkání Ligy národů, před hotelem, kde byli Tuchelovi svěřenci ubytováni, na ně čekal dav natěšených fanoušků. Celý tým ale cestu z autobusu až k hotelovým dveřím absolvoval bez zastavení. S jedinou výjimkou. Jeden z hráčů se k hloučku příznivců vydal a ochotně se chvíli podepisoval. Byl to Harry Kane.

Jeho mediální vyjádření po zisku Zlatého míče jsou pak z devadesáti procent tvořena poděkováními. Bayernu, Tottenhamu, anglické reprezentaci. Rodině, přátelům, všem lidem, bez kterých by v kariéře tak daleko nedošel. Poděkoval i všem, kteří mu prostřednictvím internetu zaslali gratulaci nebo hezkou zprávu - s tím, že si každé takové velmi váží.

V prostředí nejpopulárnějšího sportu planety, kde se ega hráčů mnohdy nafukují do nebývalých rozměrů, máte z Kanea pocit, že jde o úplně normálního, slušného, správného chlapa. A teď je fotbalovým králem.

Pár minut po vyhlášení výsledků na svém účtu na sociální síti X sdílel výmluvný citát. „Pracuj tvrdě a v tichosti. Ať za tebe mluví výsledky.“

To výjimečného forvarda dokonale vystihuje. Lidem, kteří o něm během celé kariéry pochybovali, by teď mohl vzkázat spoustu věcí. Neudělá to. Zlatý míč to řekl za něj.