Článek
Ve středu Evropská komise představila svůj aktualizovaný klimatický balíček, který má vést k rychlejšímu snižování emisí skleníkových plynů. Plán nazvaný Fit for 55 – pokud opravdu vstoupí v platnost, na což bych nevsadila ani pětník – by během pár let rozmetal český autoland, zdražil dopravu, bydlení, energie, potraviny či stavební materiály a další produkty, jejichž dovoz se má zatížit ekologickými cly.
Pro většinu Čechů by se nové auto stalo nedostižným snem, střední třída by se musela vzdát každoroční dovolené u moře a celá země by se stala zcela závislou na zbytku Evropy. Podle představ bruselských komisařů by se totiž nejcitelnější sociální dopady v chudších zemích měly tlumit dotacemi ze speciálních evropských fondů.
Ačkoliv v české společnosti přibývá lidí, kteří sdílejí obavy z klimatické změny a věří, že se jí dá zabránit rychlejším snižováním emisí skleníkových plynů, většina Čechů těžko akceptuje takovou daň za snahu o rychlejší tempo dekarbonizace. Zvlášť, když pořád není jasné, z čeho a za jakou cenu bychom získávali životodárnou energii.
Nastavení ve společnosti dokládají i reakce na další středeční událost, která se pro změnu odehrála doma a rovněž byla tažena klimatickou revolucí: Sněmovna po roční přetahované posvětila novelu zákona o obnovitelných zdrojích energie, která má nastartovat masivnější provozní podporu zelené energetiky. Poslanci tak učinili s mnoha výhradami vůči původnímu vládnímu plánu. A zároveň ještě brutálněji, než vláda zamýšlela, ořezávají zisky starších solárních elektráren. Podívejte se do diskuse pod článkem. Ne, že by reakce na internetu objektivně odrážely veřejné mínění, ale ta dávka nedůvěry i nenávisti vůči zeleným technologiím přinejmenším mezi naším čtenářstvem je pozoruhodná.
I proto mne fascinuje, jak vlažné jsou reakce českých politiků k bruselskému klimatickému plánu. Není náhodou tři měsíce před volbami nejvyšší čas, abychom od lídrů jednotlivých stran slyšeli, jak se k tak zásadní věci staví? Mají v zásadě tři možnosti, co občanům říct:
Za prvé: Souhlasíme s Bruselem a chceme překopat českou energetiku a průmysl i za hodně vysokou cenu a definitivní ztrátu suverenity. Případně: A vyjednáme pro Česko aspoň co největší bolestné.
Za druhé: Fit for 55 je nesmysl, půjdeme vlastní cestou i za cenu odchodu z Unie, obejdeme se bez evropských dotací i mezinárodního finančního trhu (ten jde totiž aspoň zatím čím dál rozhodněji za evropským dekarbonizačním cílem). A víme, jak vystavět ekonomiku nezávislou na evropských dotacích a schopnou obstát v evropské konkurenci (teď ji totiž nemáme, nelžeme si do kapsy).
Pak je tu třetí alternativa: Jít společně s podobně ohroženými státy, přinést vlastní společné alternativní řešení kombinující ochranu životního prostředí s reálnou energetikou i výrobou. A získat s tím v Berlíně, Paříži nebo Bruselu takový respekt, že nás tam budou brát vážně.
Bohužel, všechny varianty se dotknou našich peněženek a sníží nám životní komfort. Kdo to popírá, ten lže.
Politici zřejmě vůbec nechápou, že poslední slovo v rozhodování nakonec budou mít lidé z venkova a velkoměstských sídlišť – lidé ohrožení ztrátou obživy, nedostupností aut a vlastního bydlení, kteří mají největší voličskou sílu. Rozhodnou u voleb nebo nakonec třeba na ulici. Nevypadá to, že by na jejich zájem česká politická a intelektuální elita myslela a pokoušela se k nim promluvit. Což je daleko větší hrozba než Fit for 55.
Zajímá vás analýza spojení Avastu s americkým Nortonem, pohled do zrekonstruovaného hotelu Thermal nebo plány Patrika Tkáče? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
