Článek
„Právě jsem přijel do Berlína. Na ulici jsem potkal někoho, kdo mi byl povědomý. Byl se svojí ženou. Nepoznal jsem ho hned. Když mi ale po několika dnech někdo řekl, že Anvár Raslan přijel do Německa, pochopil jsem, že tou osobou, kterou jsem potkal, byl on,“ vzpomínal pro francouzskou stanici RFI syrský lidskoprávní aktivista Anvár Bunní.
Bunní uprchl do Německa a shromažďuje důkazy a svědectví o zločinech spáchaných v Sýrii. Vychází například ze slavné složky fotografa Caesara, jež obsahuje 55 tisíc šokujících fotografií dokumentujících mučení ve věznicích Asadova režimu. Fotografie byly vystaveny i v sídle OSN v New Yorku.
Výše zmíněný Anvár Raslan je jedním ze dvou mužů, který stanul ve čtvrtek za přísných bezpečnostních opatření před soudním tribunálem v německém městě Koblenz. Sedmapadesátiletý někdejší plukovník syrských tajných služeb je stíhán za zločiny proti lidskosti.
Obžaloba ho viní z odpovědnosti za smrt 58 lidí, mučení nejméně čtyř tisíc dalších a také z jednoho znásilnění a vynucené sexuální služby. To vše se mělo stát od 29. dubna 2011 do 7. září 2012 v damašské věznici al-Chatíb, kterou vedl. Sám Raslan měl osobně vést a dohlížet na mučení vězňů v nechvalně známém úseku 251.
Spolu s ním je souzen i 43letý Ajád Gharíb, jenž je obviněn z podílu na zločinech proti lidskosti. Gharíb zatýkal protivládní demonstranty během září a října 2011 a ve vězení se rovněž podílel na 30 vraždách a případech mučení.
Amb. Jeffrey: We support effective mechanisms for holding those responsible for atrocities accountable and welcome the decision by the Higher Regional Court in Koblenz to put on trial two of Assad's henchmen for crimes against humanity. https://t.co/uTP9swNIQ4
— U.S. Embassy Syria (@USEmbassySyria) April 21, 2020
U soudu by mělo vypovídat i šest někdejších vězňů, které v úseku 251 mučili. Kvůli omezení cestování v rámci pandemie koronaviru se ale začátku procesu měli zúčastnit jen tři z nich, napsal The Guardian.
Oba muži jsou ve vazbě od loňského února. Do Německa přišli jako uprchlíci a spolu se stovkami tisíc dalších Syřanů zde požádali o politický azyl.
Raslan tvrdí, že se s Asadovým režimem rozešel v roce 2012 a údajně se měl v zahraničí připojit k syrské opozici. Do Německa se dostal v roce 2014.
Německý parlament schválil už v roce 2002 zákon, podle něhož lze stíhat zločiny proti lidskosti nehledě na to, kde se staly. O rok později vzniklo u německé federální policie oddělení pro válečné zločiny, které nejdříve vyšetřovalo některé podezřelé z genocidy v Demokratické republice Kongo a ve válce v někdejší Jugoslávii.
Sometimes, history takes place in unassuming places.
— Nadim Houry (@nadimhoury) April 22, 2020
Tomorrow, in a regional court in the German town of Koblenz, Anwar Raslan and Eyad al-Gharib will appear as accused in the first trial for war crimes relating to state torture in #Syria
/1 pic.twitter.com/ro0Kzydq8b
Když pak v letech 2015 až 2017 přišla do země vlna syrských uprchlíků, dostala policie více než 2 800 podnětů k vyšetřování zločinů spáchaných představiteli Asadova režimu.
V případě nyní souzených přispěly k názoru obžaloby překvapivě i jejich výpovědi. Oba muži totiž své role v potlačování syrské opozice příliš neskrývali.
Až bude soud rozhodovat o jejich případném trestu, bude muset brát nejspíš v úvahu i polehčující okolnost spočívající v tom, že se obvinění se zločinným režimem údajně rozešli. Oba se pak nijak nevyhýbali vyšetřování ani se nepokusili z Německa utéct. Každý z nich má svého obhájce.
Tomorrow, the first trial worldwide for crimes against humanity against two former Syrian government officials will open before the Higher Regional Court in Koblenz. On GPIL Mary Lobo and I explained why no charges for war crimes could be brought https://t.co/iPNbhGaBmz
— Stefan Talmon (@StefanTalmon) April 22, 2020
Celý proces by mohl trvat okolo dvou let a poukázat tak nejen na zločiny dvou obviněných, ale i na celý režim Bašára Asada. Raslan a Gharíb nemohli být souzeni haagským tribunálem, neboť jeho jurisdikci v syrském konfliktu vetovalo Rusko a Čína.